Ženy různých věkových kategoriích bývají oslovovány různě. Vedle standardních pozdravů, pokřikování, hvízdání nebo jiných nonverbálních gest se nejběžněji objevuje oslovení slečna nebo paní. Zvyká se na ně rozhodně snadněji než na kočičku, bejby nebo brněnskou „mařku“, stále mezi nimi ale zeje propast naplněná málo viditelnými mocenskými mechanismy.

Genderové aspekty označování osob se mohou zdát banálním a zástupným problémem, prosakují ale každodenními návyky a umožňují reprodukovat stereotypy, někdy i symbolické násilí.

Ve feministických kruzích je preferováno označení „paní“, vzhledem k tomu, že se jedná o status, který je v obecné perspektivě získáván ne zcela bezbariérově a nezásluhově, na rozdíl od oslovení „pan“. Paní se žena stává po svatbě, když získá vysokoškolský titul, nebo často tak nějak a priori, pokud je obklopena větším počtem dětí, které jsou pokládány za její vlastní — tedy ruku v ruce s mateřstvím. Vysokoškolský titul ovšem z obličeje nevyčtete, a kdo se nechce vdávat nebo vypadá mladě, bude zřejmě často a na dlouho odkázán do říše slečen.

↗

Je logicky snazší flirtovat s domnělou slečnou než s paní. Foto Care2

Oslovení slečno naopak mnohem pravděpodobněji nepředpokládá odbornost ani větší (mateřskou nebo profesní) zkušenost. Mnohem spíše může fungovat také jako vstupní brána k sexuálnímu obtěžování — je logicky legitimnější a snazší flirtovat s domnělou slečnou než s paní.

Pojem paní v sobě naopak nese náboj většího respektu a také očekávané zkušenosti, vyvěrající z mateřství, vysokoškolského vzdělání nebo věkové kategorie. Málokdo na ulici vás zkrátka začne obtěžovat oslovením „paní“, analogicky se tak často nesetkáme s oslovením „chlapče“, „mladý muži“ nebo „hochu“.

Některé ženy jsou však na oslovení slečna dokonce hrdé, nehodnotí je negativně nebo nevnímají zásadnější rozdíly (a bylo by zajímavé zkoumat percepci této kategorie v transgenderové rovině). Přesto tato terminologie uznání spojená s definováním sebe sama prostřednictvím vlastního muže nebo vysokoškolského diplomu, případně mateřských zásluh, nutí k úvahám o způsobech, jakými je společensky rámováno ženství a jaké varianty konverzace toto oslovení otevírá.

A tak může být oslovení slečna čteno jako doklad mladistvé svěžesti, ale také jako podezření z juvenilní nekompetence nebo nenápadné entrée k patriarchálnímu poučování.