"Přes to, co tvrdí naše média, je pravdou, že zvyšování DPH je politikou pravicovou, neboť DPH nejvíce dopadá na nízkopříjmové skupiny. Stačí si přečíst příručky neoliberálních ekonomů o tom, že takové daně méně deformují ekonomiku než daně přímé (a že vůbec nejméně deformující daní je daň z hlavy)".


Pokud existují základní a snížená sazba DPH, tak ten, kdo zvyšuje tu základní sazbu DPH a snižuje tu sníženou (jak by rád Zeman a SPOZ), neprovádí žádnou pravicovou nebo levicovou politiku, protože - kromě nevelké vrstvy úplně nejbohatších - růst základní sazby nezatěžuje chudé víc než bohaté - stupnice různého zboží toto tvrzení nabourává ...

Pane Tejkle, jenže to "pokud" a "kromě" je v té Vaší formulaci nejdůležitější.

Tedy pokud vláda nechce nepružné sjednocení obou hladin DPH a pokud chce podporovat ty úplně nejbohatší — což nechápu, proč by to levicová vláda měla chtít.

přiznám se, že vašemu příspěvku nerozumím. "růst základní sazby nezatěžuje chudé víc než bohaté", to mi nedává smysl. Chudí přece nakují a MUSÍ nakupovat zboží v základní sazbě, tak kde je ta nižší zátěž? A to už vůbec musím opomíjet to, že drtivá většina bohatých, jako plátci DPH, tuto daň prakticky neodvádí. Je ale možné, že příspěvku nerozumím, takže prosím o bližší objasnění. Děkuji.

Základní sazba DPH je ta vyšší pane Ševčíku.
Ta druhá je snížená.

To, co je v té základní, nejsou zrovna rohlíky, ale právě naopak věci, kde je celý vějíř verzí různých cenových hladin - téže "užitné hodnoty".

Poprosil bych, jestli byste mohl trochu rozvést tu Vaší větu, že drtivá většina bohatých jako plátci DPH, tuto daň prakticky neodvádí.

Já sice vím, co máte na mysli OBECNĚ, ale ono se říká, že ďábel je skryt v detailu ...

... proto bych poprosil to trochu rozvést.

Děkuji ...

že jste mě poučil ohledně druhů daňových sazeb daně z přidané hodnoty. Vypracovávám a podávám k ním měsíčně přiznání teprve 20 let, takže je velké nebezpečí, že bych to mohl splést.
Tak teď já. Neprve k těm rohlíkům. Pokud by to měla být jediná životně nutná potřeba chudých, pak by zákon nebyl až tak nespravedlivý. Jenže postupem času se do vyšší /základní sazby/ pomalu a jistě přesunulo to skutečně životně důležité -hlavně energie. K tomu telefony a další. A to už vůbec nemluvě o tom, že se snížená sazba postupem let zvýšila o 200 %/!!!/, to je možná to úplně největší svinstvo.
Drtivá většina bohatých jsou tzv. "plátci DPH". Prováději tzv. "daňovou optimalizaci" nejen u daně z příjmu. A kdyby snad náhodou chtěli být vůči státu poctiví, tak ten jim třeba sám daň z přidané hodnoty vrátí při nákupu nového auta.
Ďábel je skryt v detailu. Ale to, že si při nákupu slušné řádky věcí pro osobní spotřebu, můžete tyto daňově odepsat a stát vám navíc DPH z nich vrátí, není žádným detailem.
Taková "štěstí" chudí nemají, ti musejí nést zátěž daně v plné míře. Takže téze, že "růst základní sazby nezatěžuje chudé víc než bohaté" neplatí, ba je tomu přesně naopak!

V článku mě zaujal pojem „pravicový intelektuál“.
Není to contradictio in adjecto? :-)

p. Tejkl se natolik zamiloval do Skandinávie, že by chtěl nejraději i našim babičkám napařit co nejvyšší DPH v základní sazbě. V diskusi pod článkem o programu M. Zemana nás poučil o to, že transformace k nějakému novému ekonomickému modelu musí "bolet" (hlavně ty babičky?).

Teze, že vysoká DPH nezatěžuje chudé, je samozřejmě naprosto nesmyslná - vysoké DPH zdražuje zboží, tedy i to levnější, které konzumují chudí, takže jim vytahuje z kapes víc a zatěžuje je velice. Opak si myslí jen M. Zeman, intelektuální výkvět SPOZ p. Mynář a p. Tejkl. (Ti Skandinávci si to samozřejmě nemyslí, oni mají vysoké DPH proto, že se bojí pořádně zdanit nadnárodní kapitál.)

odpovědí na blouznění o tom, že dichotomii pravice a levice se lze vyhnout a že řešení prý jsou jen "dobrá" a "špatná", fungující a nefungující atd. Bez hodnot nelze určit, co je dobré, co je správně fungující atd. Stará levicová teze, že všechno je svým způsobem politické, dnes platí víc než kdy jindy.

Rozpor v přívlastku to určitě není.

Tedy pokud tím pravicovým intelektuálem nemíníme Václava Klause.

Byl bych poslední, kdo by dichotomii levice vs. pravice zpochybňoval. To je docela zásadní nedorozumění mezi námi.

Dichotomie levice a pravice samozřejmě trvá - a možná i sílí ...

a pozná to i eurosever ...

dřív nebo později ...

Skandinávci mají vysoké DPH velmi dlouho - od dob, kdy je druzí ještě neměli a žádný strach před útěkem kapitálu nebyl zvykem.

Takže ten důvod bude u těch Skandinávců zřejmě asi v něčem jiném.

Systémová změna nebude bolet proto, že si to někdo z nás přeje a chce to takto vědomě zařídit a udělat.
Tato nechutná zákeřnost pana Plevy mě vadí nejvíc - protože tak hloupým on nemůže být, aby se domníval, že to je nějaký vědomý a chtěný cíl - nejen Tejkla, ale myslím, že snad nikoho normálního ...

Ona je totiž ve skutečnosti tady otázka, co nám bude zbývat při určitých možnostech voleb.

Tak třeba druhý pilíř důchodového zabezpečení je cesta do slepé uličky.
Je administrativně drahý, protože fondů se svými aparáty je víc, přitom reálné výnosy kapitálových a finančních trhů nejsou schopny toho, co bylo slibováno po roce 1980 - až do r. 2000. Je to čím dál rok od roku horší.
Transformační náklady přechodu od průběžného ke kombinovanému jsou ke všemu nekonečně velké, astronomické.
A problém s dožitím (demografie) je u druhého pilíře jenom fázově posunut - hrozí stejně jako u toho průběžného ...

Takže výsledkem budou různé syntézy - a nakonec určitě i dávky z nepřímých daní do systému, když druhý pilíř selhal jako řešení (a že selhal, to si pište - to je jedna z mála jiastot, která máme!) - protože to RELATIVNĚ bolí ještě tak nejméně v konfrontaci s rozsahem ostatních rizik, když zvolíte jiné, odlišné varianty.
(odkazovat na Dánsko nebo Holandsko radši nebudu - pan Pleva je přinejmenším na prvně jmenovaný stát už poněkud alergický)

A že systémová změna bolí není zvrhlost něčího chtění ...

V takovém roce 1793 možná i leckterý chudý Francouz toužebně vzpomínal na léta kolem roku 1785 (1788 asi ne - to bylo cosi napůl hladomoru)


to studium Marxe tu skutečně velmi chybí ...


... jinak pokud jde o pana Ševčíka, tak ten mně skutečně porazil - lidé s vysokými platy v čele přirozených monopolů, vrcholových úřadů, jiných pozic atd. atd. nemohou dostatečně utlumit to, co řekl ...

a pokud by byla v základní sazbě životně důležitá komodita jako elektřina ...

Rejstřík domácí elektrotechniky, nábytku, různých věcí a služeb, KDE užitná hodnota má různě drahé verze, navíc tlumí rozdíly JENOM mezi chudým a zámožným (zaměstnancem).

Rozdíl mezi VELMI bohatým a těmi ostatními ZŮSTÁVÁ dál ...

těch je třeba velmi mnoho tam, kde chybí pravda.
Mě to není zapotřebí, tak to napíši krátce.
Půjdu si koupit chleba a zaplatím za to daň. Co to vypovídá? Že DPH je daň proti zdravému rozumu! Je dílem ubohosti, ustrašenosti států, které se bojí vybírat daně od bohatých z jejich zisků a protože musí z něčeho žít, tak daňovou zátěž sofistikovaněji přesunuli na chudé.
Utěšují nás pak hloupými lžemi o tom, jak bohatší těchto daní odvedou více, protože si kupují dražší věci. Jenže tato oslovina by mohla platit jen tehdy, pokud by bohatí v poměru ke svému příjmu nakoupili ve stejném poměru i zboží a služby. A tady tato primitivní, i když jak vidno pro někoho stravitelná, lež končí. Neboť člověk s dvaceti nebo sto násobným příjmem nemá 20 x, 100 x větší spotřebu než člověk chudý. Chudý člověk tedy odvádí státu vyšší procento DPH ze svého příjmu, než člověk bohatý. Takže DPH rozhodně netlumí žádné rozdíly, naopak je zvětšuje!
Tak to je a nezmění to ani oponentura delší bible Kralické.

Ona DPH nedokáže dost dobře rozlišit mezi potřebou a spotřebou. Daň z koupě chleba se opravdu může jevit proti zdravému rozumu. Ale koupí-li si někdo těch chlebů deset nebo sto? Třeba aby jimi krmil prasata. Pořád nedanit?

Myslím si, že (nad)spotřeba by zdaněna být měla, takže bych DPH neodsuzoval. Ovšem to, že výběrem DPH dojde i k nežádoucímu zdanění skutečných potřeb, vyžaduje určitý kompenzační mechanismus např. v podobě nějaké dávky.

váš názor ctím, ale není pro mě přesvědčivý. DPH je únikem před daní z příjmu. Při té není třeba žádných kompenzačních mechanismů. Pokud budu mít řádně zdaněný příjem, není zapotřebí, abych platil další daň za to, že jdu něco nakoupit. Třeba 10 bochníků chleba pro prasata.
Nehledejme obranu pro tohle darebáctví, zavedené pro ochranu vysoko příjmových skupin.

... zajímavé, že toto darebáctví je všeobecné, takže oceňujeme jako o něco spravedlivější státy, které ASPOŇ mají vedle vysokých nepřímých daní (a existují také spotřební daně) pořádnou sazbovou progresívní daň ASPOŇ z příjmů fyzických osob.

Ne pouze takovou progresivní daň, která vznikne kombinací rovné daně a odpočítatelné položky ...

Kompenzací by měla být jednak robustní progresivita daně z příjmů fyzických osob a v budoucnosti nepodmíněný, netestovaný všeobecný příjem

a kromě toho, že je DPH fakticky "volitelně degresivní" náhražka daně z příjmu (která je zase náhražkou daně z majetku), má další nevýhodu:
Díky tomu, že jde fakticky ke státu od spotřebitelů přes firmy, umožňuje daňové podvody, které by se u daně z příjmu dělaly těžko. http://en.wikipedia.org/wiki/Missing_trader_fraud
To platí pro firemní daně obecně - je snazší se jim vyhnout.

Pokud je mi známo, tak DPH (spotřební daň) je považována za daň degresivní. A to protože chudí většinu svých příjmů musí vynaložit na spotřebu, někdy i 100%. Takže mají touto daní zdaněno až 100% příjmů.

Ale bohatí mohou na spotřebu vynaložit třeba jen 50% příjmů (nebo i méně) a se zbytkem mohou "podnikat" ve finančním sektoru (např. hedgeové fondy), kde ty peníze naopak mohou zhodnotit. Čili tím mají pak vlastně zdaňeno jen 50% příjmu DPHáčkem.

Proto je DPH degresivní daň výhodná pro bohaté a nevýhodná pro chudé. Proto její zvyšování je politika spíše pravicová.

Avšak když jsou vysoce progresivní přímé daně (např. ve Skandinávii), pak je vhodné daňový mix doplnit i DPHáčkem (degresivní daní), zvláště je-li toto 2-sazbové. Má to pak totiž příznivý regulační efekt - to zboží, jehož podpora je společensky spíše nežádoucí (cigarety, alkohol, luxusní zbytečnosti), bývá zdaněno vysokým DPH.

Čili charakter dańového mixu je jedním ze základních poznávacích znaků levicové a pravicové vlády.

Naše slavná pravice po nástupu k moci (Topolánek) zavedením specifického daňového mixu (který nemá v civilizovaných zemích příliš obdobu - viz tzv. "rovná" dań, atd.) přestala údajně od bohatých a korporací vybírat ročně až 100 mld Kč. Tím vznikal ve státním rozpočtu obrovský deficit.

Oni tvrdili, že ty daňové úlevy tak podpoří podnikání, že enormním růstem ekonomiky se to státu vrátí.
Houby s octem: nic takového se samozřejmě nestalo, jen se vysály stamiliardy do zahraničí k mateřským firmám a k bohatým (vždyť počet miliardářů rok od roku stoupal).

Tím samozřejmě došlo ke zvyšování státního dluhu (za Kalouska se enormě zvyšuje). Aby se dluh nezvyšoval ještě víc, musela pravice zavést degresivní dań DPH, která ty chybějící peníze vytáhne především z "obyčejných" lidí (včetně chudých) . A taky začít škrtat na výdajové straně - tím se zase snížil reálný příjem lidí pracujících pro stát.

Jenže obojí pak podvazuje poptávku, kvůli čemuž krachují firmy, tím se zvyšuje nezaměstnanost a tím ještě víc neschopnost lidí nakupovat. Tím zase krachují další firmy, atd, atd... Jde o tzv. "ekonomickou spirálu ke dnu", ze které už nemusí být nakonec úniku. Důsledkem je neustálé zvyšování dluhu, čímž rostou ještě navíc náklady na "dluhovou obsluhu" (úroky, které se musí platit za půjčené peníze, čím vyšší dluh, tím vyšší úroky podle ratingových agentur). Tím se ta "spirála ke dnu" ještě umocní a zrychlí. Výsledkem je hospodářská recese až rozvrat ekonomiky. Je to pak tedy cesta do Řecka.

V podstatě to přenastavení daní pravicí není nic jiného než legální metoda jak chudým krást a bohatým to dávat. A to navzdory tomu, že to ničí ekonomiku. Normální legální banditismus.

Nevidím podstatný rozdíl oproti komunistické měně z 50. let, kdy lidi byli okradeni podobně. Tehdy to ovšem aspoň šlo převážně ve prospěch státu (a tedy většiny) a ne jen ve prospěch horních 10% a ve prospěch zahraničních subjektů.