pěkná tabulka, chybí jí však variační koeficient http://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C4%9Brodatn%C3%A1_odchylka
Srovnejme si v testu "nejúspěšnější" stranu (VV) s Piráty:
37x63, 74%x77% iluzi vypouštím - obchodovat lze i jen s penězma, zvláště když je vládní a opoziční strany mohou voličům slibovat :-)

Ta metodologie na mě nepůsobí moc věrohodně. Přijde mi to jako vědecky, ideologicky neutrálně se tvářící nástroj k diskreditaci politiky pojmenovávající nové problémy a nepohodlné jevy. Přitom samotné rozlišení na racionální a iracionální, se zjevným hodnotícím nábojem, je sporné (viz už Weberova kritika racionality). A hlavně - výběr těch údajně "kýčovitých" (kategorie 2) a "dogmatických" (3) termínů je v některých případech hodně arbitrární. Na černé listině se ocitlo třeba slovo "právo". Takže když budu hájit lidská práva, je to znak "prodávání iluzí"? Nebo když budu hájit svobodu slova tam, kde je ohrožena? Ony jsou prostě situace, kdy je patetický jazyk na místě, protože nejde o ty "věcné problémy" každodenního provozu, ale o principiální věci.

Nehledě na to, že samotné slovo má význam až v kontextu, je nositelem singulárního smyslu, nelze s ním prostě pracovat jako s nositelem nějaké objektivní kvality měřitelné čistě kvantitativně (četnost výskytu).

Další problém je, že autor nerozlišuje mezi extrémismem a radikalismem (což ale není tolik jeho vina, je to běžné) a obojí používá jako nálepku (nálepkování je mimochodem taky metoda, která by stála za analýzu). Extrémismus se týká prostředků, radikalita spíš cílů - radikální je např. úsilí o systémovou změnu na základě analýzy příčin, nejen projevů nespravedlnosti; jakými metodami se o to ale usiluje, to je další věc.

S jediným rozvíjejícím dodatkem -- extremismus i radikalismus jsou situační označení; ony jsou společnosti a společenské situace, ve kterých může většina z nás dávat přednost umírněným řešením, a jsou situace, kdy je prostě potřeba mluvit o tak podvratných extrémistických slovech jako je "svoboda" anebo arogance moci. Ona by se pravděpodobně ČSSD ocitla výrazněji na "extrémistickém" konci tabulky, kdyby se vzali jen texty z posledních měsíců -- díky bohu by se ocitla.

Myslí si snad autor, že svět se stane liberálnějším, když se radikálové budou mírnit v řečových projevech?
Slova se stávají "podvratnými" v kontextu místa a doby. Jenom tehdy padají na úrodnou půdu. Není nic špatného na používání symbolů a silných slov; čas od času je lidé chtějí vidět a slyšet. Záleží na tom, s jakým úmyslem je někdo používá.

Člověk by měl věřit slovům, která sám vyslovuje.

ale výsledky považuji za zcela neprůkazné. Za významný bych považoval rozdíl aspoň jednoho řádu. Škoda že v analýze nebyla třeba DSSS.

Radikalismus vlastně nespočívá ve slovech (asi se jimi nemá plýtvat). Možná je to spíš důslednost - stát si za svým.

"Extremisté všech druhů mají zacíleno na určitý typ příznivců, kteří slyší na silná slova, povznášející hesla, velkolepé sliby a na stále opakované výhrůžky."

V průběhu historie třeba extremisté zacílili na určitý typ příznivců, kteří slyší na silná slova typu patetické argumentace všeobecným volebním právem.

Zatracení extrémisté - chtějí, aby ženy mohly volit a pracovní doba byla flákačsky osmihodinová. Verbež...