Letošní konference států, které se přihlásily k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, a zemí, jež ratifikovaly Kjótský protokol, skončí nejspíše opět bez průlomu. Vyplývá to z průběžných agenturních zpráv. Takzvaný klimasummit se letos koná v jihoafrickém Durbanu. Podobně jako předloni v Kodani či loni v Cancúnu se zástupci téměř dvou stovek zemí pokoušejí o dohodu, která by vytvořila funkční mechanismus pro snižování uhlíkatých emisí a jež by nahradila dosluhující Kjótský protokol.

„Do konce konference zbývají už jen tři dny, a přitom máloco nasvědčuje tomu, že by se podařilo dosáhnout významnějšího pokroku,“ řekl ve středečním vysílání BBC zpravodaj Richard Black, který do Durbanu odcestoval.

„Ani dnes není v jednacích sálech cítit naléhavá potřeba problém vyřešit,“ doplnil ve čtvrteční zprávě.

Skepsi ohledně hlavního cíle zasedání vyjádřil v minulých dnech také generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

„Může být pravdou, co mnozí říkají: Stěžejní cíl, totiž komplexní a všeobecně zavazující dohoda o klimatické změně, se jeví být mimo náš dosah — tedy alespoň pro teď,“ uvedl doslova.

Dle Pan Ki-muna dnes státníky mnoha zemí poutají „především hospodářské problémy“. Jednání dále komplikují „přetrvávající rozdíly politického rázu“ a různé, „vzájemně rozporné“ představy o „prioritách a strategiích v boji s boji s klimatickou změnou“.

Generální tajemník OSN tak letos očekává jen „dílčí pokroky“.

Kdo chce co

Dle znalce problematiky a vedoucího rubriky Enviroment v britském Guardianu Johna Vidala se na summitech tradičně konstituují čtyři skupiny. První je tvořena státy EU, blokem nejméně rozvinutých zemí (LDCs) a Svazem malých ostrovních států a obvykle vystupuje nejprogresivněji. Letos požaduje prodloužení platností Kjótského protokolu o několik let, tedy na dobu, během níž vznikne zmiňovaná nová rámcová úmluva.

V tomto duchu předložili před několika dny evropští vyjednavači návrh a na prodloužení platnosti kjótských závazků o osm let za podmínky, že se všichni nejvýznamnější znečišťovatelé zaváží k dojednání rámcové úmluvy do roku 2015 a její implementaci do roku 2020. Nikdo další však tuto variantu nepodpořil.

Druhý blok tvoří Spojené státy, Japonsko a nyní, s pravicově-konzervativní vládou i Kanada. Tyto státy se zdráhají přihlásit k jakýkoliv závazkům mimo obecných a dobrovolných, jak je vymezilo například závěrečné prohlášení z klimakonference v Kodani v roce 2009. Dle Laury Carlsenové z think tanku FPiF dali vyjednavači USA letos najevo, že jejich země nepodpoří jakoukoliv závaznou alternativu ke Kjótu až do roku 2020, neboť i vláda Baracka Obamy považuje za prioritu oživení hospodářského růstu.