Deník Referendum zveřejňuje odpověď dalšího z kandidátů na předsedu sociální demokracie Michala Haška na otevřený dopis, který napsalo čtrnáct osobností veřejného života s ambicí vstoupit do debaty o tom, kdo by měl vést Českou stranu sociálně demokratickou po nadcházejícím sjezdu.

Hašek se bez jakéhokoli zdržování ihned pouští do odpovědi na první otázku, jež mířila na příčinu defenzívy sociální demokracie, která podle jihomoravského hejtmana souvisí s tím, že sociální demokraté přistoupili na hru, která jí byla druhou stranou vnucena. Podle Haška defenziva nastala už dříve a nikoli až v souvislosti s nevyřešenou globální finanční krizí.

„Hra pravice spočívá na principu ,čím hůře, tím lépe‘, tedy konkrétně v hromadění a koncentraci strachů, což jsou emoce, které na lidi působí naprosto spolehlivě, mnohem účinněji než racionální argumenty,“ analyzuje Hašek příčinu defenzivní pozice sociálních demokratů.

Podle Haška navíc sociální demokracie vyplýtvala zbytečně mnoho energie argumentací proti jednoduchým černobílým sloganům pravice — od vyvolávání strachu z terorismu až po strašení pravicových aktérů bankroty celých států a z nich jakoby vyplývající nutnosti zachránit „náš svět“ zrušením sociálního státu —, přičemž to podle něj byla argumentace dopředu marná, neboť proti iracionálním strachům a demagogiím racionálně argumentovat beztak nelze.

Forma sociálního státu 20. století je minulostí, potřebuje revizi

„Sociální demokracie by se proto podle mne měla méně soustředit na pokusy o racionální argumentaci v diskursu s iracionálními a v mnoha případech i záměrně vylhanými tezemi pravice a místo nich se zaměřit na vlastní paradigmata,“ vybízí sociální demokraty Michal Hašek a upozorňuje, že v současné, často až hysterické atmosféře může takový postup v mnoha případech vyžadovat značnou dávku osobní odvahy.

ČSSD se tak podle Haška nesmí bát posměchu a tvrdých útoků ze strany pravice a jí nakloněných médií a musí podle jeho mínění dát všem jasně najevo, že sociální demokracie nové generace musí být bez ohledu na cokoli stranou schopnou formulovat a prosazovat tolik vysmívané hodnoty, jako jsou mezilidská sounáležitost, sociální spravedlnost a rovné podmínky pro všechny bez ohledu na sociální kořeny, a to způsobem, který je odpovídající dnešní době a realitě.

„Proto se musíme postavit na stranu nejen všech sociálně slabých, ale i živnostníků nebo malých firem, které by za normálních okolností mohly být páteří ekonomického růstu země, v realitě ale je stále více dusí monopolní tlak velkých koncernů,“ myslí si Hašek.

V této souvislosti je podle Haška nutné začít se seriózní regulací finančního sektoru, abychom se vyhnuli možnému opakování současné krize, byť přitom současně zdůrazňuje, že financování sociálního státu zadlužováním není dlouhodobě udržitelné. Hašek z toho vyvozuje, že forma sociálního státu 20. století je minulostí a potřebuje revizi.

V této tezi Hašek oponuje Sobotkovi, který ve své odpovědi naopak napsal, že model sociálního státu 20. století nevyžaduje nějakou zásadní hodnotovou revizi.

Podle Sobotky totiž platí, že v Evropě obstály v době poslední hospodářské krize nejlépe státy s vyšší mírou přerozdělování a sociálních výdajů, tedy zejména země uplatňující skandinávský model sociálního státu s vysokou mírou sociální soudržnosti. „Naopak, nejvíce na krizi doplatily státy jako Řecko a Irsko, kde se o skutečném sociálním státu dá hovořit jen velmi obtížně,“ napsal Sobotka.

Hašek tedy na rozdíl od Sobotky sice zlomil hůl nad formou sociálního státu minulého století, přesto tvrdí, že „revize (sociálního státu) nesmí snižovat kvalitu a dostupnost veřejných služeb. Není to přitom žádný důkaz mé údajné pravicovosti, jak mi mnozí předhazují, ale jen prosté a logické konstatování faktu,“ píše jihomoravský hejtman.

Podle Haška proto ČSSD nemůže a ani nechce konfrontovat ekonomický „růst“ či rozvoj, nicméně musí znovu začít trvat na tom, abychom vedle všech těch neživých čísel viděli i člověka a jeho potřeby. Sociální demokraté se proto podle něj musí nadále zasazovat o jeho ochranu před diskriminací i sociálním ponížením či rovnou vyloučením, a současně musí nad tím vším uchovat fundamentální principy demokracie jako záruky osobní svobody.

Konformismus vs. reformismus

Další otázka položená kandidátům na předsedu ČSSD vychází z teze, že sociálně demokratické strany v 80. letech minulého století pod heslem modernizace opustily reformismus jako postoj ke kapitalistickému systému a nahradily ho konformismem. Je návrat k reformismu možný, a pokud ano, jak? ptali se signatáři otevřeného dopisu.

Hašek míní, že by tato otázka vyžadovala přesnější vymezení pojmů „kapitalistický systém“, „konformismus“ a „reformy“, nicméně si je skutečně vědom, že sociální demokraté — a to nejen čeští — musí hledat nové přístupy a vize, jak a které voliče oslovit.

Hašek je v této souvislosti přesvědčený, že jeho snaha oslovit za této situace i střední vrstvy a centristické voliče má své jednoznačné opodstatnění. „Až si příslušníci této vrstvy uvědomí, že — a především v důsledku politiky „reforem“ koaličních pravicových stran ODS, TOP 09 a Věcí veřejných to nebude trvat nijak dlouho — mají blíž k propadu do chudoby než k zázračnému zbohatnutí, musí být sociální demokracie připravena je nejen oslovit, ale hlavně se efektivně postavit i za jejich zájmy,“ myslí si Michal Hašek

Přitom si nicméně Hašek myslí, že sociální demokracie nepotřebuje nějaký unikátní program pro střední třídu. „Právě naopak, ČSSD nové generace se musí postavit za princip ochrany všech zaměstnanců, malých a středních podnikatelů, občanů z nižších a středních příjmových skupin i těch, kteří se bez svého zavinění ocitli v nouzi,“ vyjmenovává Hašek společenské segmenty, jejichž zájmy musí ČSSD hájit.

„Náš koncept ČSSD nové generace totiž není definován věkem či sociálním statutem — jsem navíc přesvědčen, že mnozí příslušníci střední třídy dnes tuto svou definici naplňují už jen slovně a nikoli reálně — ale postoji a ideály. Chceme se proto vedle středních vrstev zaměřit i na obranu zájmů živnostníků a malých firem, neboť věřím, že zajistit lidem práci, nejlepší možné vzdělání a udržet sociální soudržnost je základní prioritou sociální demokracie a klíčovým předpokladem konkurenceschopné a prosperující české ekonomiky,“ upřesňuje Hašek.

Reformu sociálně demokratické politiky proto jihomoravský hejtman spatřuje v tom, že se ČSSD postaví konvenčnímu myšlení a přestane nečinně přijímat svět, v němž žijeme, se všemi jeho nespravedlnostmi. Jako nejakutnější Hašek jmenuje záchranu státem garantovaného zdravotnictví, záchranu a podporu vzdělávacího systému či záchranu penzijní reformy.

„Pokud by záchrana výše zmíněných oblastí měla být definována jako ,reforma sociálně demokratické politiky‘, pak se o její naplnění vynasnažím ze všech sil,“ slibuje Hašek.

Nad tím vším se navíc podle Haška vznáší ještě další hrozba, o níž se sice příliš nemluví, což ale podle jeho názoru neznamená, že není naléhavá. „Stále více mám pocit, že si necháváme mezi prsty unikat demokracii jako takovou. Ukazuje se, že po volbách, v nichž vítězí kvůli zastrašování voličů pravice, žádnou demokracii už jako by vláda ani nepotřebovala. Ničí stát kolem sebe, či spíše už rovnou pod sebou, bez možnosti jakýchkoli korektur ze strany opozice,“ upozorňuje Hašek na styl vládnutí Nečasova kabinetu.

Další otázka pak směřovala k příspěvku sociálních demokratů na prosazení sociálnědemokratické agendy v rámci Evropské unie. Tak jako podle Sobotky i podle Haška musí ČSSD kombinovat národní a nadnárodní strategie.

„Globální neoliberální logice se nelze účinně stavět jednotlivě, na národních úrovních. Je nicméně zároveň jasné, že i případná jednotná evropská sociálně demokratická politika musí být dostatečně flexibilní a ponechávat značný manévrovací prostor pro národní strategie, neboť navzdory sjednocenosti Evropy se situace stát od státu značně liší, a vyžaduje proto i jiné přístupy,“ píše Hašek.

Bohatí nechtějí totéž, co chudí

Na otázku, jak chce ČSSD reagovat na úbytek dělnické třídy a vznik nových profesí a nových forem práce, které v současnosti vedou k nejistotě práce a potenciálně k trvalé vyšší míře nezaměstnanosti, Hašek píše, že se sociálně demokratická strana musí stát silou, která změní ekonomiku tak, aby z ní měli prospěch hlavně pracující — čímž myslí všechny lidi, kteří pracují, nejen dělníky — a nikoli jen několik jedinců „tam nahoře“.

Hašek se v této souvislosti nevyhýbá ani reformě systému sociálních dávek, ovšem reformě takové, která nebude občany bez práce ponižovat a stavět do neřešitelných situací, ale která by jim pomohla změnit jejich životy. „Není přece smyslem reformy jen nahodile škrtat; musí jít o opravdový plán, který zajistí ochranu potřebných a zároveň bude pomáhat práceschopným najít zaměstnání,“ uvažuje Hašek.

Hašek se dotýká i odlišností programu ČSSD od politiky pravice, přičemž se slovy Tonyho Judta hlásí k obhajobě zájmů zaměstnanců. Podle jihomoravského hejtmana se stalo zvykem předpokládat, že všichni chceme to samé a že máme jen lehce rozdílné názory na to, jak toho dosáhnout. „To je ale prostě falešné. Bohatí nechtějí totéž, co chudí,“ nepochybuje Hašek.

„Ti, kteří pro svou obživu závisejí na zaměstnání, nechtějí totéž, co lidé žijící z investic a dividend. Ti, kteří nepotřebují veřejné služby, protože si mohou dovolit soukromou dopravu, vzdělání a ochranu, neusilují o totéž, o co usilují lidé, kteří jsou závislí výlučně na veřejném sektoru. Ti, kteří tyjí z války, ať už jako výrobci zbraní nebo ideologicky, mají jiné cíle než ti, kdo válku odmítají,“ píše autor.

Hašek se tu pouští do kritiky současné vládní koalice, jejíž ekonomická politika podle jeho názoru spočívá v pouhých škrtech, které zemi připravují o možnost růstu. „A absence prorůstových opatření nutně vede k nedostatku prostředků pro boj s deficitem, který bychom ale neměli snižovat bez ohledu na princip spravedlnosti,“ myslí si jihomoravský hejtman.

Podle Haška je třeba ochránit lidi, kteří současnou finanční krizi nezavinili, před tím, aby nesli její tíhu jako jediní a současně zajistit rovnoměrnější rozložení bohatství ve společnosti, zaručit odpovědným odborům místo a zároveň přimět podniky, aby se začaly chovat zodpovědně a současné tíživé sociální situace nevyužívaly k vykořisťování lidí.

Hašek upozorňuje na nutnost zachování sociální soudržnosti „vyloučených“, jejímž předpokladem je bezpodmínečná podpora aktivní politiky zaměstnanosti a uchování alespoň stávající míry sociálního zabezpečení a prostých životních jistot občanů.

„Za další velký problém vyloučenosti už pro blízkou budoucnost považuji bytovou situaci statisíců sociálně slabých lidí, kterým s deregulací nájemného reálně hrozí, že přijdou o střechu nad hlavou. V této sféře je bezpodmínečně nutné, aby stát zahájil výstavbu sociálních bytů, což by tuto situaci nejen pomohlo řešit, ale nabídlo by to i možnost oživení některých průmyslových oblastí,“ píše Hašek.

V této souvislosti Hašek opakovaně zdůrazňuje, že všech těchto programových priorit je třeba dosáhnout bez dalšího zadlužování státu.

Přirození spojenci a boj s korupcí

Tak jako Sobotka si i Hašek uvědomuje, že svůj program sociální demokraté neprosadí bez strategických partnerů, avšak zatímco Sobotka nevidí ani v jedné politické straně současné vládní koalice možného ideového programového spojence, Hašek se ke stranám vládní koalice nevyjadřuje.

Program sociální demokracie nicméně i podle Haška stranu předurčuje k tomu, aby své přirozené spojence hledala mezi představiteli občanské společnosti, kteří ctí a podporují hodnoty solidarity, rovnosti příležitostí či ochrany životního prostředí. To samé dle Haška platí i pro křesťansko-sociálně orientované spoluobčany, s nimiž ČSSD spojuje důraz na morálku, sociální cítění, soudržnost společnosti či postavení rodiny ve společnosti.

„Zástupce občanské společnosti vnímám jako naše přirozené spojence, nicméně připouštím, že samotná shoda našich politických a obecně platných priorit s názorem představitelů liberálních, ekologických, občanskoprávních či křesťanských kruhů k tomu, aby si s námi padli do náruče, bohužel nestačí,“ myslí si Hašek.

Pokud jde o vztah sociálních demokratů k nalevo od nich situovaným komunistům, Hašek se o nich v textu nezmiňuje. Zatímco Sobotka je překvapivě přesvědčen, že pokud bude ČSSD skutečnou alternativou vůči současné vládě a dlouhodobě důslednou levicovou stranou, komunisté v jejich současné podobě odejdou během dvou až tří volebních období z celostátní politické scény, Hašek se k budoucnosti KSČM, natož k případné spolupráci sociálních demokratů s nimi, nevyjadřuje.

Hašek spatřuje problém ČSSD v tom, že je širokými segmenty společnosti vnímána jako součást establishmentu. „Sociální demokracie je velká strana a jako taková je u značné části veřejnosti — stejně jako další velké strany či strany menší, nové, zato se starými tvářemi — vnímána s notnou dávkou nedůvěry a podezřívavosti coby součást establishmentu, jehož jediným smyslem a výsostným cílem je získat moc, dosáhnout tak na státní prostředky a co nejdéle se v této lukrativní pozici udržet,“ píše Hašek.

„Myslím si proto, že pokud opravdu chceme oslovit ostatní — byť sebebližší — myšlenkové proudy, musíme jim dokázat, že jsme stranou připravenou skoncovat s korupcí, a to nejen v řadách politických soupeřů, jak se to často děje nyní za Nečasovy vlády, ale že jsme připraveni začít i u sebe,“ nabízí svůj recept Hašek .

Podle Haška je totiž síla systémové korupce taková, že vytváří prostředí, v němž je výhodnější být zkorumpovaný než nezkorumpovaný a tvrdí, že boj s korupcí — nemá-li být pustou předvolební proklamací — nemůže být jen úkolem sociální demokracie, nýbrž všech ostatních politických stran, stejně jako veřejnosti, která si už ale jakoby na korupci zvykla a bere ji jen jako příhodný klacek pro další slovní kritiku politiků, aniž by ovšem případnou změnu vyžadovala nějak důrazněji.

„Sociální demokracie, bohužel, může vynaložit veškeré své síly ke své očistě od kmotrů a velrybářů, sama samotná ale korupci v České republice nezničí. Může pouze razantně iniciovat očistný proces, který začne systémově korupci z české společnosti vytěsňovat. Bez dalších spojenců to ale nepůjde. A pohled na neuvěřitelný sled korupčních skandálů ministrů Nečasovy vlády, která se halasně halila do hesel o své antikorupčnosti, dává tušit, že od těchto tří stran se sociální demokracii seriózně míněné a konkrétní podpory v boji s korupcí nedostane,“ píše kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek.