Deník Referendum Homepage

Proč je v České republice levice slabá? Není to dáno pouze společenským vývojem nebo tím, že tzv. pravicová média manipulují veřejným míněním. Hlavním důvodem je, že u nás máme namísto levice jen pár ufňukaných kverulantů.

Sledovat levicové psavce a aktivisty je někdy dost tristní. Většina žije ve světě, v němž za jejich nemohoucnost mohou druzí. Zatímco levice je podle nich andělsky čistá, pravice v podobě ďábla brání lidem se svobodně nadýchnout. Problémem levice ovšem není její domnělý protivník, ale vlastní počínání.

Článků na téma, kterak „pravicoví svazáci“ ubližují běloskvoucí levici nalezneme v levicových médiích povícero. Naposledy tento týden v Deníku Referendum nad rozlitým levicovým mlékem rozjímala Hana Holcnerová v článku Volit? Nevoli? A když, koho volit?

„Stádnost je cítit i v postojích k menšinám a slabším a zranitelnějším. Nechceme bezdomovce, nechceme povaleče, nechceme cikány. Pravicový volič považuje za správné podpořit jen ty, co přispívají do státního rozpočtu, a ukázat prstem na takové, co na něm podle jejich mínění jen parazitují. Levicový volič se za svůj postoj většinou stydí, stal se totiž vysmívaným otloukáním mediálního prostoru. Pravicové mládí nás upozornilo, že levice je dobrá leda k utírání zadku.“

Nezlobte se, prosím, ale tohle neustálé levicové fňukání je jednak nepravdivé, jednak kontraproduktivní. Nejhorší předvolební populismus proti těm nejslabším, bezdomovcům a Romům žijícím v ghettech zatím předvedla ČSSD, a to na více místech republiky. Vedení ČSSD k tomu vždy přistupovalo laxně a alibisticky. V tomto případě nejde tedy pouze o pravici, ale o to, že populismus je před volbami dobrý každému, přestože v sobě skrývá nebezpečí, že po volbách přeroste v oficiálně sdílenou xenofobii.

Levice není žádná čisťounká, nevinná panna, ale patří do smečky rozprostřené zprava doleva, která může beztrestně hlásat rasistické a xenofobní bludy hlavně proto, že ti nejslabší se nemohou bránit a zároveň se jich nikdo nezastane. Ani levice ne, protože ta na ně nemá kdy - musí se vehementně stavět za státní zaměstnance, kterým se má ze třiceti až šedesátitisícových platů uzmout pár stovek. ČSSD už dávno není levicovou stranou, ale odborářskou buňkou, které jsou přednější zájmy zaměstnanců před potřebami nezaměstnaných.

Důvod je zřejmý: i ČSSD „považuje za správné podpořit jen ty, co přispívají do státního rozpočtu, a ukázat prstem na takové, co na něm podle jejich mínění jen parazitují,“ abych použil slova Hany Holcnerové. A je to i „levice“, která je součástí soukolí českého mafiánského kapitalismu, také ona jej spoluutváří a podporuje, stejně jako protistrana, ve svůj vlastní prospěch - stranický i osobní. Sociální demokracie, právě tak jako pseudolevicová, ve skutečnosti však populistická KSČM. Ta se po listopadu 89 k vládním korytům nedostala, tak se alespoň tuží v obcích. Například v Praze mají své pašalíky v představenstvech a dozorčích radách městských firem i komunisti, i oni měli od města výhodně pronajaté prostory. A právě proto se v zastupitelstvu mnohdy chovají jako tichý společník momentálně vládnoucích. Není třeba vůbec pochybovat o tom, že až proniknou do vlády, budou se v tomto smyslu chovat stejně jako předlistopadová KSČ i jako drancovníci polistopadoví.

Jestli se levicový volič za svůj postoj většinou stydí, protože se prý stal vysmívaným otloukánkem mediálního prostoru, opravdu nevím. Neznám nikoho takového, přestože mezi mými kamarády a známými je mnoho levicových lidí. „Pravicové mládí nás upozornilo, že levice je dobrá leda k utírání zadku,“ píše Hana Holcnerová. Ano, tohle „mládí“ je opravdu tupé, staří lidé jsou mu k smíchu, o sociální soudržnosti neví nic, kdo si nevydělá za rok přes půl milionu, jako by pro ně neexistoval. Ale vedle toho je tu levicové mládí, které paušálně směrem napravo pokřikuje na každého, kdo si dovolí mít odlišný názor, že je „pravicový svazák“, jako by mělo patent na pravdu. A které lhostejně přihlíží nespravedlnostem páchaným na chudině, protože je páše jejich oblíbená strana. Za identické chování ovšem toto levicové mládí (oprávněně) kritizuje pravici. Pokrytectví je pro takové jednání slabý výraz.

Dovolil bych si poradit levicovým psavcům a aktivistům, jak by se z bludného kruhu vlastní frustrace mohli dostat: Přestaňte fňukat, sebevědomě zvedněte hlavu a začněte se vymezovat vůči okolnímu světu pozitivně. Projevy vaší frustrace lezou lidem na nervy, což je pochopitelně od levice odrazuje. Zameťte si napřed před vlastním prahem, v prvé řadě začněte s kritikou ČSSD. Jinak se z té české náhražky sociální demokracie nikdy levicová strana nestane. Tato kritika musí být pravdivá a tvrdá, ba nesmlouvavá, aby přinutila k odchodu korytáře a přivedla do jejího čela politiky, kteří mají o bídě těch nejpotřebnějších ponětí.

Opusťte své dosavadní „guru“, přestaňte těmto falešným prorokům naslouchat. Všichni ti „proslavení“ a „uznávaní“ filosofové, sociologové či politologové příliš lpí na současném systému, a proto vás manipulují, abyste volili tzv. menší zlo (nebo větší dobro, což je jinými slovy totéž), kterým má být údajně ČSSD. To samo o sobě vyvolává pochyby, zda tito „guru“ neztrácejí soudnost.

Dokud budou lidé volit ČSSD ve větším množství, nikdy neprojde vnitřní katarzí. Je to dobře znát na jejím současném chování. Poté, co si za stovky milionů korun koupila ve volbách do Poslanecké sněmovny Pyrrhovo vítězství, se chová mnohem hůře než ODS. Jediný, kdo projevil jakous takous sebereflexi, byl Jiří Paroubek, nikdo jiný za současný stav ČSSD necítí odpovědnost jinak než verbálně. Pokud po slovech typu „ano, cítím se za úpadek ČSSD odpovědný“ nenásleduje odstoupení ze stranických funkcí (třeba i s možností znovu kandidovat a tím získat nový mandát), jde jenom o prázdné řeči. Tito lidé (širší vedení ČSSD) by podle mého názoru měli být pro levicového voliče, který to s naší zemí myslí opravdu dobře, nevolitelní.

A s tím souvisí poslední bod: Česká republika nutně potřebuje novou, důvěryhodnou levicovou stranu. Možná, že Klíčové hnutí Táni Fischerové a ProAlt by mohly být dobrou základnou pro ni, možná by jejímu vzniku mohl napomoci Manifest radikálního liberalismu Jana Šterna a Jiřího Pehe. V každém případě tu taková strana chybí. Na pravici si to uvědomil Kalousek a byl to od něj chytrý tah. Bylo jisté, že ODS už má hodně lidí plné zuby, takže bylo třeba podchytit voliče, kteří od ní odpadnou.

A totéž se týká i „levice“. Od ČSSD se odvrátilo mnoho voličů, někteří se možná vrátí zpět, ale výraznější šanci na vítězství ČSSD nemá. A pokud vyhraje, má za současné situace v Parlamentu velmi nízký koaliční potenciál. Jednak se etablovaly TOP 09 a Věci veřejné, jednak hrozba, že ČSSD přivede do vlády komunisty, odrazuje hodně lidí z levicového i faktického středu. Nová levicová strana se tedy musí zřetelně distancovat od těch částí ideologií (komunistické i některých levicových), které v praxi vedou k násilí. (Ostatně - dokud toto neudělají komunisté sami, jejich strana se věrohodnou také nestane.) Kdyby měla odborářská ČSSD po boku demokratickou, skutečně levicovou stranu, měla by levice výrazně vyšší šance na vládnutí než nyní. A mělo by to i vedlejší pozitivní dopad: komunisté by se vrátili, kam patří, totiž na smetiště dějin. A o tom byste měli vést diskusi, polemiku, společně to promýšlet. Beze strachu, bez zábran, bez ohledu na ČSSD a KSČM.

Dokud nepřestanete fňukat a nadávat svým odpůrcům, dokud nezvednete zadek a nezačnete dělat pro zdar věci něco skutečně podstatného, budete i nadále mediálním otloukánkem mainstreamových médií. A to po právu, prázdné řeči prostě jsou k smíchu. Je čas konat.