„Nový začátek.“ V Anglii probíhá transformace uhelných regionů
Adam Rektor-PolánekDříve uhelný region, dnes centrum obnovitelné energie. Severovýchod Anglie se těší vysokým investicím do udržitelné infrastruktury. Navzdory nesourodé politice premiéra Johnsona může být britská transformace inspirací pro střední Evropu.
Severovýchod Anglie je jednou z nejchudších částí Spojeného království. Od konce těžby uhlí v 90. letech region sužují nízké mzdy a vysoká nezaměstnanost.
Vše se ale může brzy změnit. Region se má totiž stát centrem obnovitelné energie a investice do nové infrastruktury představují nevídanou ekonomickou příležitost. Jen v okolí města Newcastle má výstavba větrných turbín na moři vytvořit nejméně dva a půl tisíce pracovních míst.
„Některé rodiny tu pracují po mnoho generací. Konec zdejších uhelných dolů i ukončení lodního stavitelství je citelně zasáhlo. Teď má region opět co nabídnout, což místním dává naději,“ komentuje energetickou transformaci pro deník Guardian Matt Beeton, ředitel přístavu při řece Tyne.
Klíčovým zaměstnavatelem na severovýchodě má být momentálně rozestavěná větrná elektrárna na takzvané Doggerské lavici — rozsáhlé písčině uprostřed Severního moře. Se dvěma stovkami turbín o výšce 260 metrů půjde o největší větrnou elektrárnu na světě, která vyprodukuje dostatek elektřiny pro miliony domácností.
Součástí energetického přechodu bude také inovativní využití uzavřených uhelných dolů. Například přímořská vesnice Seaham chce nedaleký důl zaplavit, a vytápět tak na patnáct set domácností. Voda se totiž v dole ohřeje a po následném vyčištění a přihřátí budovy vytopí. Během téměř bezemisního procesu tak vznikne levný zdroj tepla.
Komentátoři i místní upozorňují také na symbolickou rovinu ekologické proměny. „Je to vzrušující. Zdejší uhelné doly v podstatě napájely průmyslovou revoluci — a nyní budou napájet revoluci zelenou,“ cituje deník Guardian nadšený výrok Chrise Myerse, úředníka pro obnovu z hrabství Durham.
Dvojí politika Johnsonových konzervativců
Větrná energie platí v celé Británii za jeden z nejrychleji rostoucích sektorů. Jen na větrných elektrárnách postavených na moři pracuje šestadvacet tisíc Britů — a do pěti let má jít o sedmdesát tisíc. Většina pracovních míst má vzniknout v bývalých uhelných regionech, například právě v severovýchodní Anglii či ve Skotsku.
Boom větrné infrastruktury v Británii umožňuje kombinace několika faktorů, včetně rekordně nízkých cen větrné energie, částečné decentralizace projektování a stamilionových vládních investic. Konzervativní vláda Borise Johnsona dle vlastních prohlášení vnímá klimatickou politiku jako jednu ze svých hlavních priorit. Premiér Johnson se nechal slyšet, že před rokem 2030 bude právě z větru napájená každá britská domácnost. V minulém roce vítr vyprodukoval čtvrtinu veškeré britské elektřiny.
Johnson se tak hlásí k rozsáhlé transformaci ekonomiky směrem k „zelenému kapitalismu.“ Slibuje udržitelná opatření i výrazné investice do chudších komunit. Podle opozice a odborů však koná pouze na papíře: jeho plány jsou neambiciózní, nedostatečné a zbohatnou na nich především korporace a lobbisté.
Konzervativní premiér navíc vede v oblasti energetiky dvojí politiku. Zatímco hrdě hlásá svůj záměr proměnit Spojené království v „nejzelenější a nejčistší zemi na světě,“ jeho vláda dává povolení novým ropným a plynovým projektům. Od začátku roku konzervativci vyčlenili desítky miliard liber na podporu fosilního průmyslu. Vláda také zvažuje otevření nového uhelného dolu v hrabství Cumbria. Není proto zřejmé, kdy fosilní zdroje v zemi opravdu skončí — a kolik emisí do té doby vypustí.
Navzdory rétorice „zelené revoluce“ tak konzervativci nadále financují fosilní průmysl. Podle kritiků jde o pokrytectví a novou formu greenwashingu: Johnson zdůrazňuje cíle a úspěchy udržitelné politiky, zatímco za zavřenými dveřmi příčiny klimatické krize dále prohlubuje.
I přesto může být postupná proměna severovýchodu Anglie inspirací pro uhelné regiony ve střední Evropě. Dokazuje totiž, že uhlí může zůstat pod zemí, aniž by v energetickém sektoru přišly o práci tisíce lidí — existuje možnost přechodu z fosilního odvětví do obnovitelného.
Budoucnost uhelných regionů nejen v České republice, ale i třeba v sousedním Polsku zatím zůstává nejistá. Záviset bude na angažmá občanské společnosti a na politické vůli konat. Potřebná transformace energetiky totiž může skončit v rukou hrstky energetických baronů — nebo naopak ve správě veřejného sektoru. A právě to může být podle komentátorů do budoucna rozhodující.
Další informace:
Přesně.
V ČR se teď nějak zastavil čas, společnost zahnívá a honí se dokolečka za vlastním ocasem.
Ale musíme se z toho už vybabrat...
Třeba Ostravsko -- to by se mělo Newcastlem velmi rychle inspirovat.
V jiho-západní částí Moravskoslezského kraje, v podstatě mezi CHKO Jeseníky a CHKO Poodří, konkrétněji mezi městy Vítkov a Rýmařov, je druhé nejlepší místo v ČR pro výstavbu větrných elektráren.
https://www.czechsight.cz/potencial-obnovitelnych-zdroju-v-ceske-republice-vetrne-elektrarny/
Je doloženo Ústavem fyziky atmosféry AV ČR, že je zde dlouhodobě dostatečné proudění vzduchu, aby se výroba vyplácela. Moravskoslezský region je uhelný region, který potřebuje restrukturalizaci, spousta dotací je určena právě pro tyto typy regionů a pro přechod na obnovitelné zdroje. Není to přímořský region s vyšší rychlostí větru, což je svým způsobem výhoda, konstrukce nemusí být tak extrémně odolné, turbíny, lopatky, stožáry, to vše by měly zvládat vyrobit české firmy. Potřeba pracovní síly pro výstavbu také regionu pomůže - inženýrů, techniků i montérů se tady najde dost.
A i když ještě není téma obnovitelné energetiky úplně dořešené, v ČR jsme s OZ pořád na takovém minimu, že netřeba panikařit se stabilitou sítě atd.
Už dávno měl běžet program pro obce v dané lokalitě, který by je ponoukal k investici do obecní větrné elektrárny. Protože prostě žijí v místech, kde je vítr schopný "zadarmo" vyrábět spoustu elektřiny. Měl se tam angažovat i ČEZ.
Zkrátka - všechno nahrává tomu, aby se tady u nás na Ostravsku začala žít budoucnost a existují i reálné podpůrné síly pro tuto transformaci ........ jenže se neděje nic.
-------------------
Druhá věc je, že místo o kterém mluvíme, je přenádherná kopcovitá krajina mírně se svažující od kořenů Jeseníků k údolí Odry. Je posetá lesy a poli, plná potoků a zvěře. Výstavba desítek větrníků ji vizuálně drasticky změní .... stačí na jižní Moravě přejet pár kilometrů do Rakous, aby člověk zažil krajinu posetou větrníky......... nebyl jsem z toho zrovna nadšený. ale asi je to zvyk...