Kdo se domnívá, že když v regionálním muzeu nebo podobném zařízení odmítnou historika, tak je to možná z politických důvodů, je dost naivní. Za prvé: před listopadem nebylo mezi historiky příliš velké procento lidí, kteří byli režimu nějak zvlášť oddaní (ač někteří se tak možná tvářili). Za druhé: lidé, kteří byli opravdu nějak kompromitováni, odešli z vedoucích funkcí. Za třetí: všechna místa v takových zařízeních jsou na dlouhou dobu beznadějně obsazená poměrně mladými lidmi (tzv. Husákovými dětmi). Po roce 1989 je začaly chrlit naše univerzity, které se v té době početně rozrostly. Prvních několik let po listopadu se všichni absolventi umístili docela snadno. Pak už to začalo být problematické. Například na Moravě a ve Slezsku se historie studuje v Brně, v Olomouci, v Opavě a v Ostravě. Kde všude se studuje v Čechách, to ani nevím. Z celorepublikového hlediska to jistě budou každoročně desítky, ne li stovky nových historiků, kteří by byli rádi někam umístěni. Jenže není kam. Ti staří navíc odcházejí do důchodu jen neradi.
Před listopadem mnozí lidé nemohli studovat a připadalo jim to strašně nespravedlivé. Plánované hospodářství totiž striktně určovalo, kolik můžeme mít v republice ročně nových historiků. Zato ten, kdo už vystudoval, měl místo úplně jisté. Na druhé straně dnes může historik pracovat "na vlastní noze", což dříve nebylo obvyklé. Je dost měst a obcí, kteří si od takových nechávají zpracovat svou historii. Pochopitelně za peníze.

Dobrý večer přeji. Nechci opakovat, co zaznělo už v článku. V každém regionu/mikroregionu je situace individuální (může být opačná) a rozdíly právě v kvalitě regionální historiografie bývají někdy propastné. I v tomtéž okrese, kde je víc institucí /nechávám stranou univerzity, tam týž problém nevidím/. To, že někde sedí bývalý komunista, jehož rodina tyla z výhod min. režimu, neznamená, že jinde není už Husákovo dítě - a jsou instituce, kde místa jsou a jinde se 15 let žádné neuvolní. Neznamená to ale, že i Husákovo dítě bude mít víc odvahy otevírat některé úseky moderní historie! Zrovna jedno takové Husákovo dítě mi to přiznalo mezi 4 očima na rovinu před měsícem, když jsme debatovali na toto téma. Jiná his. období však pojednává kvalitně, klobouk dolů...Je třeba číst i mezi řádky, nevidět jen to, co je publikačně či stran výstav vidět navenek, ale právě to, o čem se vůbec nepíše!! Město si může hypoteticky zadat vlastní studii nezávisle na regionální instituci, ale je v tom městě poptávka po vypsání dějin komunistické éry, když leckterý aktér ještě žije? Pak mohou být představitelé města nakonec rádi, když se téma neotvírá a v dějinách obce se zmíní nekonfliktní otevření strojní traktorové stanice či zřízení zahrádkářského spolku. A pokud známý politický proces z doby nejtvrdší totality nezajímá v regionálním měřítku prakticky nikoho a nakonec na něm už pár let pracuje můj pražský kolega z ÚSTR, také to o něčem svědčí. Tím v kostce opakuji to, co výše, že vnímám existenci ústavu jako potřebnou i s ohledem na reflexi min. režimu v jiných místech ČR, neboť např. z Prahy vypadá situace zcela jinak. Politizaci celé instituce ale vnímám jako velký problém, který by mohl být odstraněn i přispěním pravé části spektra, kdyby o to ovšem stálo...Možná fúze s ÚSD by též nebyla katastrofou, pokud by byl zachován výzkum v alespoň neztenčené míře.

Zájem o dějiny ovšem také podléhá "módě". V prvních letech po listopadu byl o taková témata, jaká máte na mysli (tedy komu a jak bylo režimem ublíženo, kdo byl nespravedlivě odsouzen atd.) poměrně velký zájem. Na druhé straně tehdy úplně zmizela z badatelských témat historiků a studentů dřívější, tedy předlistopadová témata (např. dělnické hnutí). Dnes už je to zase trochu jiné, dokonce už i to téma dělnického hnutí se znovu objevilo. Možná se vám to nebude líbit, ale je pravděpodobné, že čím dál tím méně lidí bude zajímat i to, kdo a jak byl v 50. letech pronásledován. Je to prostě podobný jev, jako když za našich mladých let už celkem nikoho nezajímalo téma druhé světové války a osvobození, ačkoli v televizi to bylo pořád dokola (nebo možná právě proto, že to bylo pořád dokola).

za zajímavý text, který umožňuje podívat se na dění kolem USTRu z jiné, málo připomínané perspektivy.

Možná se někde v regionálním muzeu či archívu najde historik se zastydlým vztahem k minulému režimu. Dovolím si pochybovat, že by to bylo pravidlo, častěji se setkávám s pracemi o regionálních dějinách, které se snaží pozoruhodně přizpůsobit "modernějším" trendům -- nedávno jsem si přečetl autora, který zjevně hrdý na svojí nepředpojatost ohledně nacionalismu, tvrdil, že Žatec byl vždycky (po celý středověk) německé město.
Ale i kdyby se ve všech regionálních institucích psaly dějiny v nejhorší bolševické tradici Čestmíra Amorta, opravdu nevím, jak pomohlo, že máme instituci po odborné stránce tak impotentní jako je ÚSTR. Kdo jsou ti mladí nadějní historici, které autor článku zmiňuje? Jak lze něco očekávat od instituce, která si ani dodnes nepoložila otázku po pojmovém obsahu slova, který má v názvu?
Ano, potřebujeme poctivou historickou práci nad dějinami druhé a třetí třetiny 20. století. Pokud by se ale měl opírat o USTR, znamená to požadavek jeho zásadní reformy, a to včetně personální.
A proč by to měla vůbec být instituce v jiném režimu než všechny jiné odborné, popularizační a paměťové instituce?

Dobrý večer. Celou kauzu ÚSTRu provází tolik rozvášněných emocí, že už se do debat příliš nezapojuji. Také jsem nevěděl, zda nepřibudou další komentáře a asi není vhodné, aby jejich výrazná část byla přímo od autora.
Zkoumání minulého režimu možná bylo v určitých letech módou, i když termín móda mi zrovna moc nesedí, ale bohužel do některých míst ona "móda" stále v potřebné míře nedorazila... Jinak samozřejmě vypadá situace v Praze, ve velkoměstech, či viděna přes média - konkrétně třeba ČT 24 - na kterou se ostatně někdy pořádně nedá dívat, neb starý režim je tam „upomínán“ každou chvíli. S dělnickým hnutím souhlasím. Je to pro leckoho tak trochu tabu, bylo by záslužné, kdyby téma bylo zkoumáno znovu, objektivně, bez ideologických klišé. Zde bude možná v mnoha regionech ještě výraznější deficit. Leckterého leadera, který se statečně zastával práv dělníků, zprznil režim k obrazu svému a dnes ho nejspíš nakonec nikdo ani nezná. To je dobrá připomínka.
Co se týče Žatce, tamní historici odvádějí kvalitní práci nejen stran moderních dějin, ale i v jiných obdobích. Určitě by srovnatelným institucím mohli být vzorem. Ale pak mohu zase odbočit do jiné oblasti a vzpomínám si např. na setkání s manželkou po zesnulém politickém vězni Vladimíru Struskovi Emmou. Téměř plakala, když mi před pár lety vykládala o vydaných dějinách Úval u Prahy, kde žije. Žádné oběti režimu, žádní političtí vězni. Pojato tak, aby to nikoho příliš nedráždilo (tedy žádná obhajoba kom. režimu, nutno číst mezi řádky, co vůbec není řečeno!). Nechci se znovu opakovat.
Možná by bylo přínosem, kdyby třeba právě ÚSTR zpracoval studii na téma historické reflexe min. režimu v jednotlivých krajích, resp. především v okresech a jejich his. institucích. Bylo by to náročnější téma na zpracování, možná by si vyžádalo (ideálně) spolupráci regionálních univerzit, ale stálo by za zpracování. Až povede ÚSTR kvalifikovaný historik a ne teolog či překladatelka, mohu mu to za svou osobu adresovat jako občanský podnět, resp. téma k úvaze.
Ad. totalita versus autoritativní režim. Už jsem dostal opakovaně vynadáno, že používám zjednodušující pojem totalita. Uznávám, že právem. Omlouvám se. I když nemyslím, že by mezi historiky panovala striktní pojmová jednota v této otázce. Ledva jsem v jedné z debat vysvětlil komusi z pravého spektra, proč se dnes mluví o totalitě a autoritářském režimu a oč zhruba jde stran rozdílu, namísto poděkování mi začal nadávat do bolševiků, neboť prý znevažuji oběti „celé totality“. Běžný občan těmto akademickým sporům zbla nerozumí a na terminologické debaty tohoto typu kouká jako na „obhajobu totality“. Druhý den jsem pak mluvil po telefonu s historičkou z UK, která svedla řeč na komunistickou diktaturu a pár minut mluvila o 80. létech jako o „totalitě“. Sama má přitom různé odborné výhrady k ÚSTRu. Tím jen na příkladech stručně ilustruji současnou pojmovou válku. Pokud jde o konkr. historiky ÚSTRu, nepřišel jsem do kontaktu se všemi, ale nemyslím si, že by lidé jako Stehlík, Blažek, Rokoský, Mallota či v didaktické sekci působící Pinkas a Činátl odváděli špatnou práci, naopak. Personální doplnění o starší a zkušenější kolegy, již habilitované odborníky na dané období, pokud by však měli v ÚSTRu zájem pracovat, by ale této instituci jistě prospělo.