Pár spravedlivých

Jiří Silný

Bohem naší společnosti jsou peníze. Přesto se občas najdou jedinci či celá společenství, jež je nekladou na nejvyšší místo. Mezi církvemi se takovým společenstvím stali baptisté, kteří odmítli finanční náhradu z tzv. restitucí.

V biblické knize Genesis je v 18. kapitole známá pasáž o smlouvání s Hospodinem, který se rozhodl ztrestat hříšná města Sodomu a Gomoru úplným zničením. Tu praotec Abraham osloví Hospodina otázkou: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je  a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ (Gn 18,23 - 25).

Hospodin projeví ochotu kvůli padesáti spravedlivým odpustit celému městu. Ale Abraham si není tak docela jistý, jestli město disponuje tolika spravedlivými, a tak s nepřekonatelnou orientální technikou smlouvá a dotáhne to až k těm příslovečným deseti spravedlivým. Nakonec se ukáže, že ani tolik se jich nenašlo, města jsou zničena, ale Lot s rodinou mohou uprchnout (nemají se ohlížet, Lotova žena se ohlédla a stal se z ní, jak známo, solný sloup).

Málokterý text bible vypovídá tak zřetelně o povaze víry, ke které se židé a křesťané hlásí. Hospodin je Bůh, který se smilovává a který jedná podle práva. V takovém kontextu je trest důsledkem „svévolného“ jednání, takového, které nedbá milosrdenství a spravedlnosti, a nikoli aktem božské zvůle. Svévolník si svou temnou budoucnost připravuje sám. Text vyjadřuje i pochopení pro to, že hřích nebo ctnost nejsou jen záležitost individuální. Odpovědnost leží také na společenství, které v okamžiku, kdy převahy nabudou svévolníci, přestává být životaschopné a pak už někdy nezbývá, než odejít a začít znova.

Můj oblíbený teolog Ton Veerkamp definuje Boha následovně „Chápeme boha jako společenskou funkci (Funktionskategorie). Proto o Bohu nemluvíme esencialisticky, tedy ne jako o jakési „nejvyšší bytosti“. Bůh je to, co soustřeďuje všechny společenské vztahy závislosti.“ Pro Veerkampa není rozhodující otázkou, zda Bůh existuje, ale co v naší společnosti funguje jako Bůh.

Odpověď je nasnadě. Jsou to peníze. Bohužel Bůh-Peníze nefunguje jen ve společnosti, ale i v církvích, které by měly svědčit o živém Bohu, spravedlivém, milosrdném, osvobozujícím z pout sobectví i od útlaku a vykořisťování. Ano, mám na mysli tu ostudnou tzv. nápravu křivd, ty církevní restituce. Zákon vznikal pokoutně, jen zasvěcení věděli, co se chystá a i způsob jeho schvalování v noci, při zasedání sněmovny, které přesáhlo zákonnou dobu jednání, ukazuje, že tento zákon nesnese denní světlo.

A tak chvatný podpis smluv s jednotlivými církvemi, dřív než mohl rozhodnout Ústavní soud o tom, jestli vůbec takový zákon odpovídá právu, jen dosvědčuje, že aktéři si jsou velmi dobře vědomi, že jednají za hranicí práva, když už pomineme vůli lidu, kterému se poslanci zavázali sloužit. Ale na straně vlády a poslanců vládních stran už asi těžko přijde nějaká podlost, která by mohla ještě někoho překvapit.

Překvapit mohly jen církve. V případě církve římskokatolické by to byl zázrak, vždyť ta si toto požehnání od Boha-Peněz vymodlila a vyintrikovala. Příjemně překvapit mohly ostatní církve, které dostaly od katolíků svůdnou nabídku: když podpoříte naše nároky, tak pro vás taky něco kápne. I pak nastalo smlouvání — kolik komu, ale myslím, že Hospodina tím tenkrát neobtěžovali. Na mysli tane jiný biblický text, Matouš 4, 3 — 10, kde se píše o pokušeních, kterým byl vystaven Ježíš na počátku svého působení. Vypráví se, že mocí a bohatstvím ho pokoušel ďábel. Ale pokušitel přichází i v důstojné podobě, i sutanu si klidně navlékne aby byl salonfähig. A když jde o převzetí konkurenční firmy, tak se nesmí šetřit. Žádné drobné ale rovnou stovky milionů a miliardy, vždyť z cizího krev neteče.

Občas se v novinách objeví zpráva, že nějaký bezdomovec nebo dokonce nějaký slušný občan někde najde peníze, které mu nepatří a jde je vrátit. Hotová senzace v době, kdy vláda Boha-Peněz už se jeví jako totální. Z církví to dokázala jen Bratrská jednota baptistů. Jen toto malé společenství spravedlivých jednalo, jak se patří ve slušné společnosti , a jak by mělo být samozřejmé mezi těmi, kdo se hlásí k Ježíši Kristu. Vyváží to hanbu ostatních? Bude to stačit pro záchranu města? Hospodin ví. Kyrie eleison.

    Diskuse
    JV
    February 26, 2013 v 13.13
    Principiální rozdíl mezi zdroji postojů katolíků a babtistů k restitucím
    Vážený pane Silný,
    v katolické církvi bůh peněz nevládne. Kdybyste se v ní pohyboval v roli obyčejného farníka, jako já, netvrdil byste to.

    Mně se také církevní restituce nelíbí. Vadí mi na nich to, jak jsou prováděny, pro koho se dělají a proč se dělají. Považuji však za správné restituce vyřídit, protože jsem přesvědčen, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Sám jsem také byl okraden, a po pravdě řečeno, nikdy ve mně nezvítězil pocit, že by bylo nesprávné, kdyby mi předmět okradení byl navrácen. Nadto nenacházím důvod se domnívat, že by český stát spravoval majetek, který církvím ukradl, lépe, než církve samy. Jinými slovy, nepřihlásí-li se církve o svůj majetek, je to totéž, jako když ho církve samy „odkloní“ k tunelářům. (Doplňuji, že ani samotné vyřízení restitucí, zejména na způsob, jakým k nim došlo, stejný scénář nevylučuje.)

    Postoj Baptistické církve je jistě správný, ale nelze jím měřit postoj katolické církve. Zkrátka proto, že Baptistické církvi zabrán majetek nebyl. Srovnávat bychom mohli jedině tehdy, kdyby babtistům komunistický režim majetek ukradl, což se nestalo. Řečeno poněkud nečekaně, leč objektivně: mohli bychom také společně s Baptistickou církví chválit i církev katolickou, neboť ani babtisté, ani katolíci nenárokují to, co jim nepatřilo.

    Jinak s Vámi dost souhlasím i s biblickými příměry. Postoj spravedlivých však vidím v tom, že by měli být odmítnou restituce prováděné způsobem, který s hodnotami, jež má církev ve společnosti zastávat, moc společného nemají. Nikoliv v apriorním odmítnutím restitucí.

    S přáním všeho dobrého
    Jiří Vyleťal
    TT
    February 26, 2013 v 14.15
    Přistupovat na lež
    Katolická církev vlastnila minimum toho, co požaduje zpět. To již bylo mnohokrát prokázáno.

    Pokud se chceme bavit, komu co bylo ukradeno a kdo jak trpěl, kde se zastavíme a kdo za to bude platit? I to co římané skutečně vlastnili, ukradli zase z devadesáti procent nekatolíkům, které ještě nechali popravovat, upalovat a mučit.

    A jako prostý farník, pane Vyleťale, byste měl vědět, že církev Vaše i ty ostatní, neumí nakládat ani s majetkem, který mají. Co bude z restitucí ukáže čas, ale že půjde jen obrovský tunel, to se s Vámi můžu vsadit už teď.
    JS
    February 26, 2013 v 14.30
    Vážený pane Vyleťale,
    děkuji za reakci. Uvědomuji si, že problém je komplikovaný, a nechci se dotýkat obyčejných farníků žádné církve, ale k čemu by bylo náboženství, kdyby neukazovalo k bezpodmínečnému Božímu nároku? A kdo by měl zejména obstát?
    Pokušení moci a bohatství samozřejmě v dějinách nepodléhala jen římskokatolická církev, ale v tomto konkrétním případě je tou církví, která tzv. restituce prosadila a profituje z nich nejvíce,nese proto největší odpovědnost. Heslo o kradení a vracení ukradeného nevystihuje podlé mého názoru oč jde. Expropiace církevního majetku začala už za Josefa II. a pokračovala v ní První republika pozemkovou reformou, zároveň zbývajícím majetkem nemohla církev už od Josefa volně disponovat. Po roce 1948 tehdejší režim v tomto trendu radikálně pokračoval, stejně jako nacionalizoval i produkční závody, banky apod., jak se tehdy dělo v řadě demokratických zemí Evropy. Zároveň se režim zavázal k ekonomickému zabezepčení církví. Jak to reálně vypadalo, dobře vím, pracoval jsem jako farář. Ale technický termín krádež je prostě něco jiného.
    Kromě toho nebyl nikdy zveřejněn důvěryhodný seznam požadovaného majetku a ze zpráv, které se objevily vyplývá, že řkc požaduje více, než v roce 1948 v omezeném modu vlastnila, a výpočet náhrad je také velmi sporný. Spolu se způsobem, jakým jsou tyto nároky prosazovány, představuje podle mého názoru zásadní znevěrohodnění a přinejmenším z části zřejmě je řkc v podobné situaci jako baptisté (píší s s "p" - od řeckého baptizein, křtít, protože křtí jen dospělé).

    Jak stát spravuje majetek je jiná otázka. Myslím, že za uplynulých dvacet let se dostatečně ukázalo, že tím, když se všechno zprivatizuje jsme si (my, většina občanů) moc nepomohli. Navíc dnešní stát nic církvím neukradl/nevyvlastnil naopak se k nim choval už od prosince 1989 velmi vstřícně a velkoryse. I veřejnost byla k církví velmi otevřená, než jí to ony samy, zase zejména řkc, znechutily. Zdatně v tom pokračují. To je to, co mi na restitucích vadí nejvíc.
    February 26, 2013 v 22.10
    Hele na vykuka
    Zajímavý pohled na historii od Petra Nečase, zajímavé jaký veletoč dokáže udělat v pohledu na dvě historické údálosti vzdálené od nás 80 let a od sebe 3 roky.
    "Omluvy vyslovené představiteli demokratického Německa všem národům za to, co jim způsobil nacismus, i vše, co bylo řečeno z české strany k odsunu a našim bývalým spoluobčanům, otevírá dveře k novému soužití a k věcné diskusi o minulosti a jejímu pochopení. Máme-li v této zkoušce obstát, měli bychom být upřímní. Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Jsme si přitom vědomi zásadního přínosu německy mluvících obyvatel českých zemí pro hospodářský a kulturní rozvoj tohoto prostoru v celé jeho historii. Je ale nadevší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo. Hledání společné interpretace dějin poskytne morální satisfakci, předválečné majetkové poměry však není možné obnovit."

    http://blisty.cz/art/67664.html
    Nenarážím tím na smiřování s Němci, s tím souhlasím, ale když teda co bylo ukradeno má být navráceno, tak jak to teda ten Péťa myslí ??? :-)

    Baptisty budu muset někde navštívit a osobně smeknout popřípadě pobesedovat. Dávám ji Like ;-)
    JV
    February 27, 2013 v 6.51
    Vážený pane Tožičko, vážený pane Silný
    Vážený pane Tožičko, vážený pane Silný,
    já nejsem samozřejmě zasvěcen problematiky restitucí uvnitř katolické církve. Ale z činnosti ve dvou farnostech, které znám velmi podrobně (včetně finančních poměrů) a věcí, které se dějí kolem mne, si snažím udělat úsudek. Také beru v úvahu proměny vztahu nejširší společnosti ke katolické církvi od roku 1918. Z toho odvozuji že:

    V katolické církvi se špatně nehospodaří. To co vy tvrdíte, pane Tožičko, o hospodaření katolíků, Vám na základě mé zkušenosti z farností ve Stodůlkách (jsem tam dlouhá léta ve farní radě) a v Ořechu, potvrdit ani v nejmenším nemohu.

    Že by katolická církev neměla seznamy toho, co jí komunisté od roku 1948 sebrali, nemohu věřit už z toho důvodu, jak je právě ona pečlivá v záznamech. Také si nedovedu představit, že by jí privatizací posedlá vláda chtěla něco darovat, tedy vrátit to, co nemusí. Dovedu si ale představit, že může mít někdo zájem zahrnou do restitucí i to, co tam nepatří, aby to následně levně odkoupil od církve. O seznamech, o nichž tu mluvím, jsem nikdy nepátral, ale pokud nebyly každému přístupné, tedy zveřejněny, je to samozřejmě špatně a katolické církvi to dobré jméno nedělá.

    Vracet se v úvahách k době před 200 lety, tady k Josefu II., mi připadá nějak zvláštní. Jednak je dohodnuta hranice 1948, jednak šlo o poměry o nichž si asi nikdy neuděláme spolehlivý obrázek na to, abychom podle nich mohli rozhodovat, a nadto ještě by se také mohlo stát, že by se vypátralo něco, co by mluvilo pro další navrácení majetku katolické církvi. To pak naše veřejnost musela horovat pro „tučnější“ restituce.

    Ano, s hranicí ukradeného, bylo li údajně ukradené opravdu ukradeno, je problém. Asi proto se společnost jako celek dohodla na r. 1948. Pokud by se hranice 1948 neměla respektovat u církví s tím, že to církve „nakradli“ před r 1948, pak se musí zrušit i restituce soukromým osobám (jako např. nám - dostali jsme nazpátek část domu v HK), protože, co když k tomu jejich předci přišli nějak pochybně, že? Nemyslím, že by pro to bylo ve společnosti pochopení.

    O různých aspektech problematiky restitucí by se nechalo ještě hodně dlouho diskutovat, mnohé jsem o tom už do DR napsal. V nejniternější podstatě tohoto problému je však, myslím, to, čím je utvářen vztah veřejnosti ke katolické církvi.

    Přeji vše dobré a přidávám nejsrdečnější pozdravy
    Jiří Vyleťal
    JH
    February 27, 2013 v 13.38
    Seznamy ukradeného/zabaveného majetku
    určitě katolická církev má, ale nikdy jsem neslyšel o tom, že by byly kdekoliv zveřejněny.

    Podotýkám, že pro účely *vydávání* majetku jsou jakékoliv takové seznamy stejně víceméně irelevantní, protože zákon o narovnání poměrně jasně definuje majetkové křivdy, na základě kterých vzniká nárok na vydání těmito křivdami pozbytého majetku. Ten se prokazuje tak, že nárokující "přiloží listinu nebo uvede důvody" svého nároku, a "není-li prokázán opak", je hotovo. V žádném případě se ale nevychází z žádných existujících seznamů, každý nárok je potřeba uplatnit a doložit samostatně.

    Jediné, v čem seznamy mohly hrát roli, bylo stanovení výše náhrad za majetek nevydatelný, kdy důvodová zpráva říká, že "tato (státní) evidence byla prověřena s evidencí poskytnutou církvemi a náboženskými společnostmi", bez bližších podrobností. Základem ovšem měla být evidence státu. Jediný přímo citovaný pramen je studie AVČR o pozemkové reformě.

    Tož tak. Mě osobně nevadí vydávání nemovitostí (byť vidím zákulisní zájmy za daňovým osvobozením prvního prodeje), ale vadí mi výše finanční náhrady, která stojí na vodě. Budiž, jedná se o dohodnutou výši, ale platí veřejnost, zatímco sumu dohodla vláda, které nevěřím, s církvemi, kterým teď už také ne.
    March 2, 2013 v 19.53
    Pokud jde o názor, že ten, kdo je proti církevním restitucím, měl by být i proti jiným restitucím (který tu vyslovil pan Vyleťal), tak s tím naprosto souhlasím. Já jsem v každém případě i proti těm druhým restitucím. Je mi to zajisté na houby, protože ty restituce už proběhly. Proto je ovšem ještě nemusím schvalovat; zároveň však z toho nijak neplyne, že budu usilovat o to, aby to, co už bylo takto restituováno, stát zase restituentům násilně zabavil, protože to jsou dvě zcela rozdílné věci: být proti vrácení a usilovat o nové odebrání, když už vrácení proběhlo.
    Můj názor na církve je takový, že se chovají, jako by měly na duchovno nějaký patent, jako by mimo ně prostě žádné neexistovalo. Jenže tak tomu není. Takový patent nikdy žádná církev neměla, nemá ani jej nebude mít. Už jen z toho důvodu jsou restituce nespravedlivé, pokud se církevní majetek pokládá za majetek spjatý s něčím duchovním.
    March 3, 2013 v 9.25
    Výše náhrad je jedna z mých výhrad proti církevním restitucím, pane Hájku. Proč církev dostane 300 a více korun za metr čtvereční a moje máma dostala 6 korun? Jak může preferovat jednoho restituenta před dalšími? Není tohle přímo porušení demokracie? Na tohle mi tu nikdo ze zastánců daru státu církvím neodpověděl.
    March 5, 2013 v 18.08
    Ještě se vrátím k tomu, co všechno může v lidské společnosti (ale i u jednotlivců) fungovat jako bůh, tedy na čem všem jeví lidé závislost. To mě totiž docela zajímá. Četla jsem jednou, že takových nepravých "bohů", na nichž jsou lidé závislí (a jimž tedy vlastně slouží), je víc. Kromě Boha-Peněz je to například Bůh-Moc, Bůh-Sláva a další. Ale když se to vezme kolem a kolem, tak teoreticky i moc a sláva jsou možná převoditelné na peníze. Pravým Bohem (z mého čistě laického a ateistického hlediska) by mohlo tedy být jen něco, co se za peníze koupit nedá.