Shromáždění akademické obce a zejména rezoluce, přijatá hlasováním v nabité aule Collegia Maxima na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, překvapily mnohé svým razantním výstupem a přítomné většinou mile potěšily — ne vždy se stává, aby z úst řečníků zaznívaly slova a metafory tak přiléhavě vystihující to, o čem se už měsíce živě debatuje mezi studenty, na akademických senátech i pracovištích, vědeckých radách, kolegiích vedení fakult, shromáždění děkanů, atd.. Vzhledem k mnohdy rozporným vyjádřením vedení UK v čele s rektorem Václavem Hamplem, které jsme mohli sledovat v posledních týdnech a jejichž obsah se měnil podle posluchačstva a médií, ke kterým rektor promlouval, nebyla ovšem úplně zřejmá jedna věc: Jak si akademici představují další kroky pro prosazení svého nesouhlasu s navrhovanými záměry ministerstva školství.

I bez snahy vyvolávat jakýkoli patos je potřeba říct: včerejší shromáždění bylo jedinečné. K jeho atmosféře přispěly nejen projevy vedení univerzity a právníků, které nešetřily věcnou a odbornou kritikou navrhovaných zákonů. Pokud se člověk rozhlédl kolem sebe, mohl vidět vedle sebe v řadě sedět profesory se studenty prvních ročníků, podle rozmanitosti diskutujících z různých fakult Univerzity Karlovy, od právníků přes filozofy, lékaře nebo teology. Lidé postávali mezi dveřmi či seděli na zemi. Balkóny byly plné k prasknutí. Ani kapacita největší univerzitní auly tedy nestačila pojmout všechny, kteří měli zájem se dozvědět názor odborníků z vedení univerzity a vyjádřit svou účastí nesouhlas s reformou.