Do centra Káhiry vjely po měsících opět tanky, vyhnaly letní demonstranty

Petr Jedlička

Egyptská armáda zasáhla proti několika stovkám protestujících, kteří odmítli opustit obnovené stanové městečko na slavném Tahríru. Většina sympatizantů opozice odešla sama už v sobotu. Po Ramadánu se ale chtějí všichni vrátit.

Na hlavním káhirském náměstí — slavném Tahríru — se po šesti měsících opět objevily tanky. Podle zpravodajů Al Džazíry se tak stalo v pondělí odpoledne. Z nejméně sedmi takovýchto strojů a hlavně většího (neupřesněného) počtu nákladních aut vyskákaly desítky vojáků a těžkooděných policistů, kteří se jali z náměstí vyhánět 200 až 300 nejvytrvalejších demonstrantů. Ti zde tábořili nepřetržitě od 8. července.

Podle agenturních zpráv nejprve jednotky vytlačily dav z prostranství do okolních ulic, poté rozbořily zbytek stanového městečka a nakonec — což je však zatím potvrzeno pouze z jednoho zdroje — vtrhly i do blízké mešity, kde se část demonstrantů schovala.

Akci dle očitých svědků provázela střelba do vzduchu, házení kamenů a dílčí potyčky. Smrtelné úrazy nejsou hlášeny.

Podle Al Džazíry zátah symbolicky zakončil poslední sérii protestů proti nedůslednosti reforem a příliš velkému spětí současného režimu s minulým, zahájenou 8. července. Protestů se účastnily každý den tisíce lidí, v pátek a v sobotu jich ale přicházelo až stokrát více.

V sobotu 30. července se většina opozičních stran a iniciativ, které demonstrace i tábor podporovaly, rozhodla úsilí na čtyři týdny přerušit. V pondělí 1. srpna totiž začíná Ramadán, muslimský měsíc půstu, klidu a rozjímání. Ve středu 3. srpna má navíc před soudem poprvé stanout sám Husní Mubarak.

Nové protesty: co, jak a proč

Stanové městečko na Tahríru se rozhodla původně obnovit protestní iniciativa Hnutí 6. dubna, podporovaná malými liberálními stranami. Demonstranti si stěžovali na pomalý průběh demokratizačních reforem (zejména na nedůsledné změny ústavy a neustálé souzení civilistů vojenskými tribunály), na pomalý průběh procesů s prominenty minulého režimu, na stálou přítomnost spojenců svrženého prezidenta Mubaraka v porevolučních vládách i na neprobíhající sociální reformy, respektive nedůslednou redistribuci bohatství.

×