Neplánujete nějaký duel s liberálem Bělohradským? Bylo by to zajímavé...

Ale přidal bych jeden polemický argument: Ukazuje se, že marxismus skutečně měl (má) v mnohém pravdu. Jenže marxistická metodologie nemusí nutně vést k marxistickým závěrům. Nestačilo by soukromé vlastnictví jen omezit, bylo by třeba jej skutečně zrušit, jak tvrdí radikálové typu M. Hausera? Ostatně sám autor článku v pasáži, kde zpochybňuje soukr. vlastnictví, mluví o obecně prospěšných záležitostech jako pitná voda a nikoli třeba o výrobě rohlíků nebo o kadeřnictvích.

Samozřejmě s autorem souhlasím, jen bych se spíše snesl z nadstavbivých výšin k ekonomické logice iracionálnosti kapitalismu. Připomínám, že marxismu bývá často podsouváno jakési primárně moralizující odmítání kapitalistického soukromého vlastnictví a vykořisťování, což je často zprava odmítáno jako "závist neschopných".
Marxismus ale:
1.Vůbec neodmítá přínosnost různých forem soukroméhjo vlastnictví v dlouhodobé dějinné logice a i v Manifestu vysoce vyzdvihuje dějinnou úlohu buržoasie a dokonce buržoasie globalizující.
2. Marxismus zdůvodňuje, proč kapitalismus musí skončit z hlediska dlouhodobé linie vývoje ekonomických procesů - poukazuje na rozpor zakódovaný v podstatě kapitalistického soukromého vlastnictví - mezi koupěschopností nevlastníků připravovaných o nadhodnotu a mezi potřebou kapitálu zhodnocovat kapitál, tedy investovat. Tento rozpor se dále vyvíjí, vede k iracionálnímu ničení výrobních sil, včetně samotných lidí, které není s to zaměstnat a vykořisťovat. Marx dokonce předvídá to, co se naplnilo v sociálním státě - že nakonec buržoasie musí živit dělníky místo naopak . Neschopnost kapitalismu využít to,co se ve vědecko-technické revoluci ukazuje jako nejdůležitější výrobní síla - totiž lidskou práci, tvořivost, spojenou s vědou- a naopak nárůst těch forem zhodnocování kapitálu, které jsou hluboce antihumánní (obchod s drogami, s lidmi, zbraněmi, lidskými orgány, válka, korupce na podporu běžného podnikání, vykořisťování základních sociálních služeb) - tyto procesy jasně ukazují konečnost a meze kapitalismu a kapitalistického soukromého vlastnictví (to nekapitalistické může klidně pokračovat dál).
Ještě bych připomenul, že jde o vlastnictví výrobních prostředků, nikoli spotřebních předmětů, služeb či dalších obecně prospěšných věcí - sebeprospěšnější věc by kapitalistu jen ruinovala,kdyby ji nemohl využít v procesu vsávání práce a sbírání nadhodnoty.
To jen k upřesnění Michala.

Zrovna ráno, když jsem četl tento Hauserův článek, jsem si říkal, co by na to řekl J. Heller. Takže jsem rád, že jsme se tu zase sešli.

Tentokrát jen navážu na pana kolegu Plevu, který mi vzal vítr z plachet, ale přísahám, že mě to o tom Bělohradském napadlo ještě dávno před tím, než publikoval svůj vstup:) Nevím, zda se dočkáme té polemiky, takže to překlopím do otázky:

Pane Hausere, V. Bělohradský říká, že hledání alternativy je zbytek metafyziky, který předpokládá popis Systému jakožto Celku a k němu se pak hledá Alternativa. Jaký je váš názor na tuto kritiku?

přiznámse že z titulku jsme očekával něco jiného - ale když už se to dostalo do polohy vztahu formy vlastnictví ke společenské efektivnosti (jejíž součástí může být i ten problém růstu pro růst samý), tak jak je to se vztahem vlastnictví a kvality růstu ?
Monopol státního vlastnictví se tady choval obdobně jako kritizovaný monopol vlastnictví soukromého - kvantitativní ukazatele, plánovací formalismus etc. Problém tedy bude asi jinde -v artikulaci zájmů a jejich převodu do cílové funkce ekonomiky jako takové.
Mám na mysli zejm. úroveň státní a nadstátní - nejde mi o logiku komunitních ekonomik, kde ta míra zprostředkování lokálních
zájmů je nižší a tudíž je i jednoduší regulovat úchylky od optima.

právě že i v tom státním vlastnictví šlo o artikulaci zájmů: Jestliže je stát nástrojem vládnoucí třídy k ovládání ostatního obyvatelstva, může být jeho vlastnictví "nesoukromé"? Různé organizační formy soukromého vlastnictví by nám neměly zamlžovat artikulaci zájmů soukromých vlastníků, zvláště, jde-li o vyšší organizační formy monopolu soukromého vlastnictví, jako je vlastnictví státní či dnes už i nadnárodní (globální).

Máš pravdu, že šlo o artikulaci zájmů, ale nemáš, když státní vlastnictví v protosocialismu ztotožňuješ se soukromým. Vlastniuctví má vždy konkrétního třídně sociálního nositele - stát nevlastní, nepije atd. V případě protosocialismu to byl řídící aparát zbavený kontroly buržoasie vyvlastněním. Jeho způsob realizace vlastnictví v roli dominantního subjektu je naprosto specifický. Nejde o soukromé suverénní vlastníky\, ale o vzájemně se prostupující struktury řídících štábů různé úrovně. Nebyla to třída vykořisťovatelů, ale spíše nedokonale společenských správců - třída polotřída. Nadnárodní vlastnictví bych do toho tuplem nepletl - to je jen úroveň působení, ne konkrétní kvalita. O jaké nadnárodní vlastnictví se má jednat - nadnárodní kapoitalistické vlastnictví, nadnárodní vlastniuctví protosocialistickéího řídícího aparátu nebo vlastnictví nadnárodních samosprávných podniků?
To protosocialistické vlastnictví jsme analyzovali v naší knížce, kterou jsi podle vlastního vyjádření četla.