Důležitá lekce béčkového filmu

Karel Goldmann

Absurdní léto, kdy mají všichni neutuchající touhu stále dokola komentovat povolební situaci, inspirovalo autora k hledání absurdních souvislostí mezi béčkovým filmem a idejemi levicových intelektuálů.

Absurdita je klíč. Řečeno parafrází Engelsova výroku: Čím absurdnější, tím lepší. Aspoň tak nějak lze shrnout neutuchající potřebu neustále dokola komentovat výsledky květnových voleb, které byly také absurdní.

V pátek večer běžel na jednom TV kanálu můj oblíbený film s postavičkou vražedné panenky Chuckyho. Jednalo se o Child's play 2 (1990), čili pokračování. Základním tématem filmu není nic jiného, než kterak se výrobce hraček rozhodne dokázat, že jeho panenka nebyla vraždícím monstrem prvního filmu, nýbrž že za to mohl někdo jiný. Rekonstruuje proto brutálně zdestruovanou panenku a s ní přivede zpět k životu i duši sériového vraha Charlese Lee Raye. Charles se přitom snaží dostat z těla figurky a posednout tělo mladého chlapce, který ho kdysi přivedl k životu — Andyho Barclaye (8). Smrtící kolotoč se roztáčí nanovo. Děj filmu sice není nijak duchaplný, ale obsahuje několik narážek, které by zapáleného diváka spíše mohly rozčilovat.

Andy se v prvním díle (1988) stal sirotkem. Rukou Chuckyho pochopitelně. V druhém díle ho adoptovala rodina Sipmsonů, pro které byl osmiletý chlapec již druhým adoptivním dítětem. Před ním totiž do rodiny přijali dnes již 18letou dívku Kyle, která neváhá a Andymu vysvětluje, jak celý systém funguje, a jako jediná se s ním probojuje až do finální scény v továrně na hračky.

Právě poslední scéně chci věnovat větší pozornost, neb obsahuje esenci filosofie díla. Hned zkraje si nelze nepovšimnout, že továrna zeje prázdnotou, přestože pásy běží a výroba funguje. Plně automatizovaná výrobní linka již nepotřebuje lidskou práci. Stačí jí dozorce, který je zároveň opravářem. K jeho smůle je technika v tomto filmu opravdu technikou — bezduše vykonává zadané příkazy, pročež opravář nešťastnou náhodou přijde o život. Antagonismus člověka a technologie je zde zobrazen brutální hříčkou, kdy to není ani tak právě robot, kdo je vrahem, nýbrž produkt, který automat má vyrábět. Produkt, který stroj zapnul dříve, než se opravář-dozorce vzdálil do bezpečné vzdálenosti.

Prázdnota továrny, absence lidské pracovní síly, není ničím více než bez skrupulí vyjádřenou povahou kapitalismu, který v zájmu pokroku a zlevňování výroby, čili zvyšování zisku, postupně požírá lidskou sílu, až dělník není schopen konkurovat cenou své práce stroji. (A někdy plodí absurdní požadavky jako: hledáme čiperné důchodce /jako by důchodce měl být již mrtvý/ nebo absolventy s praxí.)

Dalším zajímavým aspektem továrny je, že zároveň slouží jako sklad. Krabice s vyrobenými panenkami jsou narovnány do nadlidských výšek zdánlivě v souladu s principy optimálního využití prostoru. Ovšem to je jen zdání, protože skladníkem zde není nikdo jiný než Daidalos ve službách krále Mína; Mínotaurem je právě vraždící panenka Chucky. Théseus-Andy je bezbranný, vydaný napospas běsnění odporné figurky, která je napůl člověk, napůl plastový produkt. Naštěstí mu je ku pomoci Ariadné-Kyle, která však nepřivazuje červenou nit, ale s Andym v náručí utíká labyrintem před vražedným běsněním Chuckyho.

Během posledního střetnutí se však osmiletému Théseovi povede Mínotaura zabít. Odkaz na Terminátora je zde možná jen náhodný, nicméně nelze ho nevidět. Terminátor je rozpouštěn v rozžhaveném kovu — Chucky je rozpuštěn v rozžhaveném plastu.

Film končí, když Kyle a Andy vyjdou vítězně z lidu prázdné továrny. Odehrává se tento dialog:

Kyle: Andy, půjdeme domů.

Andy: Kde je doma?

Kyle: Nevím, Andy. Nevím.

Jedná se o vykořeněnost dělníka Marxovy doby a ideál, kterého chtějí dosáhnout současní kapitalisté — mobilizaci pracovní síly — naroubovaný na symbol dvou sirotků, kteří úspěšně vyšli z labyrintu kapitalismu? A vyšli opravdu úspěšně, když ztratili všechno a nakonec se přizpůsobili?

Nelze nevidět, což jistě udělá radost Jakubu Patočkovi, že hlavním nepřítelem není kapitalismus, ale plastová figurka. Jedná se tedy o produkt umělý, nepřirozený, o výsledek lidské práce, který se pokouší zabít člověka. A z čeho se vyrábí plast? Z ropy. Nelze si pak nepovšimnout, že v tomto smyslu ztrácí Chucky filmový rozměr a stává se skutečností jsa ztělesněn v ropné skvrny a nezodpovědnost manažerů naftařské společnosti BP. A člověk mlčí. Místo, aby se bouřilo, štvalo a hněvalo, zůstávají služebníci kapitálu tiše a mlčí. Hovoří sice o skvrně, ale nevyvíjí tlak na veřejné mínění, nesnaží se aktivizovat společnost tím, že poukáží na skutečné viníky.

Plast-ropa je to, co nás chce zabít. Ne snad přímo, plast-ropa sám o sobě není životaschopný. Musí mít lidskou duši. Chucky měl duši sériového vraha. Plast-ropa má duši manažerů naftařských společností.

Levicoví intelektuálové, kteří mají zálibu v mluvení pro mluvení, které ovšem občas i něco říká, zase budou potěšeni samotnou továrnou, která je ztělesněním derridovské dekonstrukce — prázdnota tovární haly, její industriálnost, není nic jiného než člověk a práce. Jak by mohl člověk v takovéto absolutní továrně vůbec existovat? Přesto zůstává schovaný někde za. Je součástí jen tak mimochodem, protože ani absolutně odcizená práce (coby výroby zboží) nemůže existovat bez člověka. Práce je omezena lidskou existencí čili: práce na zboží je existencialistickým aktem jsoucna projevujícího se sebestažením se z díla. Je camusovským přistoupením na hru na Sysifa. Řečeno mysticky: práce, coby výroba zboží, je ve vztahu k člověku tím, co je svět ve vztahu k Bohu. Zbožní výroba může existovat jen proto, že člověk umožnil zboží existovat tím, že sám [člověk] přestal existovat ve zboží. Svět může existovat jen proto, že Bůh sebestažením vytvořil prostor, v němž je světu možno existovat.

Labyrint továrny je rájem srdce, opravdového lidského, bušícího srdce, které cítí, žije, které chce zboží-Chucky urvat pro sebe.

Chucky je sériový vrah a jeho vtělení se do zboží je nádhernou paralelou k vztahu zboží a společnosti. Ačkoliv Kyle a Andy nalezli cestu z labyrintu, podlehli. Vítězství je prohrou. Lhostejnost, s jakou oba pozitivní hrdinové zacházejí se smrtí druhých, je příznačná pro likvidaci sociální solidarity, proti které současný kapitál vede válku. Nicméně právě to, že se sériový vrah stal duší zboží, je odraz toho, jak zboží, respektive zbožní výroba zabíjí lidskou společnost a nutí ji podléhat stále větší individualizaci. Pro kapitál není nic horšího, než když se vykořisťovaní organizují. Sami však neznamenají nic. Snad právě proto poslední ránu Chuckymu zasazuje Kyle s Andym zároveň. Důležitá otázka zůstává nezodpovězena — kde je doma? Odpověď mám — doma je jedině v absurditě, protože tak, jako je absurdní tento článek, je absurdní i sama realita. Tedy aspoň do té doby, než jí vnutíme nějaký náš vlastní smysl.