↗

Posuzujeme-li vývoj v Polsku na konkrétních tématech, jako je životní prostředí nebo migrace, pak se spíše zdá, že se politický střed přibližuje pravici. Ilustrace Madeleina Kayová, Voxeurop

V Polsku budou nadcházející volby do Evropského parlamentu třetí ze čtyř epizod volební sezóny, která začala parlamentními volbami na podzim 2023 a skončí prezidentskými volbami na jaře 2025. Ve všech čtyřech kampaních je v sázce nejen to, kdo přebere voliče konzervativně pravicové straně Právo a spravedlnost (PiS), která Polsku vládla do prosince 2023.

Jde také o téma „převzetí státu“ — tedy institucí a úředních postů — z rukou strany Právo a spravedlnost, jež během éry své moci hluboce prorostla do státní správy. Tomuto ústřednímu zápasu všechny strany nyní podřizují téměř vše ostatní: vládnoucí koalice se snaží stát převzít, zatímco Právo a spravedlnost se jej snaží udržet.

V parlamentních volbách v říjnu 2023 získala strana Právo a spravedlnost nejvíce hlasů, ale ztratila moc. Většinovou koalici totiž sestavila středopravicová Občanská koalice, středopravicová Třetí cesta a strana Nová levice. Deklarovanou prioritou jejich vlády je obnova právního státu.

Manévrovací prostor koalice je však omezen prezidentem, který byl kandidátem Práva a spravedlnosti a zákony, přijímané parlamentem, může vetovat. Dubnové komunální volby a červnové volby do Evropského parlamentu jsou proto pouze částečnými bitvami v širším boji o konstrukci společenské většiny, jíž bude zapotřebí k převzetí prezidentského úřadu.

Pokud by se volby do Evropského parlamentu konaly dnes, mohla by Občanská koalice, která je součástí středopravicové Evropské lidové strany (EPP), počítat s prvním místem a přibližně třetinou hlasů. Právo a spravedlnost jako součást pravicového uskupení Evropských konzervativců a reformistů (ECR) by se umístila na druhém místě s přibližně čtvrtinou hlasů. Na třetím místě by se umístila buď Třetí cesta patřící k EPP i liberálnímu bloku Renew, Nová levice (levý střed, skupina Socialistů a demokratů, S&D), nebo krajně pravicová Konfederace, náležící v Evropském parlamentu do krajně pravicové skupiny Identita a demokracie (ID).

Při takovém scénáři by se počet polských poslanců Evropského parlamentu ve skupinách Evropské lidové strany a liberálním Renew zvýšil, zatímco počet poslanců Evropské konzervativní strany by se snížil. Na rozdíl od trendu ve většině zemí Evropské unie by tak dnes polští voliči vyslali do Evropského parlamentu více centristických a méně pravicových poslanců, než kolik jich tam působí nyní.

Nic z toho ovšem neznamená, že se veřejná debata a politické rozhodování v Polsku začíná posouvat zpět zprava do středu. Posuzujeme-li vývoj na konkrétních tématech, jako je životní prostředí nebo migrace, pak se spíše zdá, že se politický střed přibližuje pravici.

Jako v celé Evropské unii, i v Polsku byly na jaře ústředním politickým tématem protesty zemědělců. Polští se bouří proti dovozu produktů z Ukrajiny a proti nařízením Evropské unie vyplývajícím ze Zelené dohody pro Evropu. Jejich protesty se těší míře veřejné podpory, jaká nemá v zemi za celé období třetí Polské republiky — tedy po roce 1989 — obdoby. Podle průzkumu agentury Ipsos pro server Oko.press a rádio TOK FM, který byl proveden v posledním únorovém týdnu, podporovalo hnutí zemědělců na osmasedmdesát procent Poláků.

Oproti očekáváním jsou mezi nimi i obyvatelé velkých měst a příznivci vlády. Když měli respondenti volit mezi zájmy polských zemědělců na jedné straně a na straně druhé ochranou životního prostředí a klimatu či obranou Ukrajiny, příkláněli se k zemědělcům. Vláda proto nemůže zemědělce ignorovat. To se promítne do tvrdého postoje vůči Ukrajině i prohlášení, jimiž se budou polští politici znovu distancovat od evropské klimatické politiky.

Veřejné mínění se může změnit. Tak jak tak ale v Polsku zůstanou zemědělci klíčovou skupinou voličů. Jejich nízká účast v říjnových volbách byla jedním z faktorů, které nejvíce ovlivnily jejich výsledek. Zemědělci sice nevolili tehdejší opozici — nynější vládu — ale mnozí zůstali doma, a její vítězství tak umožnili. Přenechali totiž pole mobilizovanějším skupinám odpůrců vlády, zejména ženám a mladým lidem.

Několik měsíců po parlamentních volbách mají ženy a mladí voliči dost důvodů k znepokojení. Stále čekají slíbenou liberalizaci interrupcí, kterou premiér Donald Tusk slíbil uskutečnit „do sta dnů“ po volbách.

Zemědělci se mezitím zmobilizovali jako nikdy předtím. Je nepravděpodobné, že by volili strany tvořící současnou vládu, ale není předem rozhodnuto, zda budou volit spíše Právo a spravedlnost, nebo dokonce krajně pravicovou Konfederaci. Snaha utišit protesty a požadavkům zemědělců vyhovět znamená, že se vláda bude muset distancovat od Zelené dohody, a to jak na domácí půdě, tak v Evropské unii.

Dalším potenciálně výbušným tématem je téma hranic a migrační politiky. Strana Právo a spravedlnost dlouhodobě obviňuje strany tvořící současnou vládu, že hodlají otevřít polské hranice nelegální migraci, a podřizují se tak „diktátu Bruselu“. Občanská koalice se brání tvrzením, že za nelegální migraci jsou zodpovědní naopak její předchůdci a že nová vláda se snaží jejich chyby napravit a hranice uzavřít.

Vláda sice vyměnila mluvčí pohraniční stráže, jinak ale pokračuje v programu svých předchůdců. Nově tvrdí, že teď už se při zahánění lidí uprchlíků zpět za hranice používají pouze „etické“ metody. Podle humanitárních organizací, které se porušováním lidských práv na polsko-běloruské hranici zabývají, ale změna vlády tamní situaci vůbec nijak nezlepšila.

Před volbami — evropskými a pravděpodobně ani prezidentskými — nebude chtít vláda zavdat důvod k podezření, že by na lidi přicházející do Polska byla „měkká“. Stejně jako v případě Zelené dohody se to promítne jak do domácí politiky, tak do postojů Polska v Evropské unii.

V Polsku tak před letošní volbami do Evropského parlamentu můžeme hovořit o jistém paradoxu. Z hlediska počtu hlasů a křesel v Evropském parlamentu lze čekat přeliv zprava do středu. Co se však politického diskurzu a postoje polské vlády v Radě Evropské unie týče, těžiště se bude i nadále stále zřetelněji posouvat doprava.

Z angličtiny přeložil JOSEF PATOČKA. Článek je součástí projektu novinářské organizace Voxeurop Hlasy Evropy 2024, na němž se podílí v každé zemi Evropské unie jedno médium. Deník Referendum je českým účastníkem projektu. Všechny dosud publikované texty je možno číst na webu Voxeurop (za paywallem) v angličtině, zobrazí se po kliknutí na příslušnou zemi v interaktivní mapě.