Je pravda, že článek Vratislava Dostála měl jednu důležitou chybu - neobsahoval hlavní důvod, proč je habilitace Petra Žantovského absurdní. Slouží panu Žantovskému ke cti, že tento důvod sám připomněl: předpokladem takového řízení je odborná publikační činnost. Jak sám píše, "nejméně 20 studií publikovaných v odborných periodikách či sbornících domácích a nejméně 5 v zahraničních", přesněji řečeno podle požadavků samotné univerzity na její webové stránce se požaduje 20 "vědeckých studií (původní vědecké práce) v domácích recenzovaných časopisech a sbornících" a 3 v zahraničních.
Můžeme se tedy podívat na Žantovského podklady k habilitaci, jak tento požadavek splnil:

http://www.paneurouni.com/files/sk/habilitacie/zantovsky/zivotopis_dr_zantovsky.pdf

Pokud jde o články v odborných recenzovaných časopisech (naprosto klíčové médium odborné komunikace), nemá pan Žantovský publikován ANI JEDEN. Jako své publikace uvádí různé příspěvky ve sbornících esejů či publicistiky o médiích. Nic proti nim, ale je to zcela jiný žánr než odborné studie. Byl skutečně některý z těch sborníků odborně recenzován? I kdyby ano, rozhodně nemají v autorových podkladech dostatečnou kvantitu (o kvalitě raději nehovořit).

Pokud jde o zahraniční publikace, krom českých a slovenských autor uvádí pouze jeden příspěvek na konferenci v Kyjevě, který navíc nebyl publikován.

Jinými slovy, Žantovského habilitace je podezřelá nejen kvůli načasování, volbě oponentů a pověsti univerzity, ale především proto, že naprosto evidentně nesplnil požadavky pro habilitaci.

Pan skorodocent neměl v komisi ani jednoho odborníka na média, ačkoli prý psal o médiích.

Asi proto také tento odborník nikdy neslyšel o tom, že existuje něco jako redakční zkratka. Ale ta existovala už v době, kdy Žantovský posluhoval v bolševických médiích.

V DR je navíc výhodou, že zkratky fungují jako odkaz (takové to modré, podtržené, na co se, pane Žantovský, klikne levým tlačítkem myši).

Ale díky za ten článek, alespoň je jasné, že to bylo pěkné šméčko. No a lidé jako Žantovský nebo Franěk budou dál učit lhát budoucí generace...

Škoda, že redakce DR cítila potřebu opatřit příspěvek Petra Žantovského tendečním titulkem a perexem, který s ním polemizuje. Polemizovat se musí umět a oslabit svou pozici žurnalistickou nekorektností v kauze, kde jsou tak silné argumenty jako ty , které proti Žantovskému uvádí například Slačálek, bylo vysloveně hloupé.

Málokdo je mi na české mediální scéně tak protivný jako Petr Žantovský. Způsob polemiky proti němu zde v Referendu by mě skoro dovedl k potřebě ho bránit, podobně jako Martina Profanta v diskusi k článku Vratislava Dostála.

Někdy je opravdu důležitější mít dobré argumenty než mít pravdu. Dobré argumenty byly, tak proč používat zjevnou nekorektnost? Tohle se DR nepovedlo. Článek Petra Žantovského měl mít titulek a perex, který vystihuje záměr autora. Ledaže je to opravdu apríl.

To jste, pane Kubičko, opravdu nepochopil?

"Pochybný článek" - to má být předvčerejší článek o Žantovském, v jehož nadpisu je rovněž slovo "pochybný", a "pochybný autor" - to má být podle Žantovského Vratislav Dostál.

Jinak opravdu nevidím nejmenší důvod "seriozně polemizovat" se Žantovským. Ale bylo mu dáno slovo, a jeho odpověď byla doslova a do písmene otištěna.

"Je 1. dubna, a tak zveřejňujeme pochybný článek pochybného autora." Podle redakčního perexu je ten pochybný autor Žantovský. Jestli je ten titulek jeho nebo ne mi evidentní nepřipadá. Je ovšem pravda, že s P.Ž. má smysl polemizovat jen na Apríla.

Neboť správně mělo být

... zveřejňujeme "Pochybný článek pochybného autora."

V mluvené řeči je to totéž.
Avšak asi by bylo opravdu dobré, kdyby se k tomu redakce vyjádřila, a kdyby se eventuálně Žantovskému za tento politováníhodný překlep omluvila.
Ano, myslím, že to by bylo korektní.

Absence uvozovek nic nemění na tom, že oba redakční dodatky, ten nad článkem i ten pod ním, působí jako by je inspirovala Čapkova Skandální aféra Josefa Hlouška. I když prvoválečný bulvár by nejspíše odpustil ten nesmysl se slovem “vyjednal”. A věta, ve které se redakce pozastavuje nad projevem mediální negramotnosti Petra Žantovského, který prý nedešifroval zkratku -vd-, a zároveň zařadí předvčerejší Dostálův elaborát do rubriky “zpráva” … možná to byl hodně drsný aprílový žert.
Ondra Slačálek až trochu krutě vůči -vd- předvedl, jak mohl a měl základ toho článku o habilitaci vypadat. I když na druhou stranu, jestliže Vratislav Dostál neumí dobře napsat jedovatý a zlovolný text -- ač jinak píše tak, že to stojí za čtení --, svědčí to o bytostné dobrotě jeho srdce. A to je vzácné koření.

Já si zase trochu připadám jako ve filmu "Hoří, má panenko", kde se dva funkcionáři dohadovali, zda předmět, který byl právě ukraden z tomboly, byl tlačenkou nebo čokoládovou koulí, až nakonec se sjednotili, a tím byla celá záležitost k oboustranné spokojenosti vyřízena.

Samozřejmě že Slačálkův příspěvek je vynikající - ale vzniknul jako odpověď na samotný článek Žantovského. Samozřejmě že Dostál mohl něco takového také už ve svém článku mít - ale holt neměl. Měl tam zato jiné věci. A samozřejmě že jeho článek měl prvky komentáře přinejmenším ve stejné míře jako prvky zprávy.

A samozřejmě že z "kauzy Žantovský" můžeme udělat "kauzu Dostál" - když budeme hodně chtít. Pokud jde o mně, já ale moc nechci, po pravdě řečeno.

Petr Žantovský uvádí v závěru textu trochu triumfálním tónem:
"Autorovi zjevně uniklo, že právě tato fakulta získala ocenění za 3. místo v hlasování Fakulta roku, které organizuje Česká studentská unie, kterou snad ani tento autor nebude zpochybňovat."

Tato kontroverzní, dnes už snad alespoň formálně standardní neziskovka či nevládka byla masivně kritzována mj. za to, že se snaží (skrze svůj zavádějící název) vypadat jako organizace zastřešující studenty VŠ z České republiky (viz odkazy níže). V dobách protestů proti "reformě" vysokých škol prezentovala často jiná stanoviska, nežli jediná oficiální a demokraticky volená reprezentace studentů vysokých škol - Studentská komora Rady VŠ.

http://www.pravdaocesu.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_studentská_unie

Oficiální stránky ČeSU jsou zde: http://www.cesu.cz

Jinak taky souhlasím s tím, že název a perex výchozího článku mohly být střízlivější.

Kauza Žantovský je nuda, kauza Panevropská universita je nuda; jedna z desítek pochybných habilitací a jedna z desítek pochybných vysokých škol. Zajímavé leda jako problém neochoty či neschopnosti řešit degenerační prvky v českém vysokém školství.
Kauza bulvárního textu v DR napsaného kmenovým redaktorem je oproti tomu signál, který je třeba brát vážně.

Diskuse se mi nejeví nudná, naopak mimořádně zajímavá mimo jiné tím, že se do ní zapojili i přímí aktéři (Franěk, Žantovský). To neznamená, že by se nedaly vytknout některé věci redakci, např. onen perex. Tím však, že o věci napsali, umožnili se referendové veřejnosti zamyslet se nad způsoby a podmínkami habilitačního řízení na Slovensku i u nás. Je v pořádku, že existují desítky pochybných habilitací a desítky pochybných vysokých škol a že se neřeší "degenerační prvky v českém vysokém školství"? Námitka, že kmenový autor napíše pouze o jednom případu, ne o celém systému, dle mého názoru neobstojí. Je to námitka, kterou se dá umlčet jakákoli kritika.

Jestli je něco nuda, tak je to neustálé omílání "problému" se zkratkou místo celého podpisu, a s tím, že si redakce dovolila (notabene na 1. Apríla) pojmout odpověď kritizovaného poněkud rozverněji - přičemž jsem přesvědčen o tom, že zákonnému právu kritizovaného na zveřejnění jeho odpovědi bylo učiněno zadost. Všechno ostatní je věc vkusu, a slovo "bulvární" je podle mně silně přehnané.
Kritika systémových nedostaků musí začít u konkrétních věcí - jinak není možno se z nich vyhrabat.

Ale samozřejmě - kritizujme DR - já v žádném případě nemám důvod ho hájit. Přinejmenším od té doby, co má ČR levicovou vládu a levicového prezidenta, není žádný důvod hýčkat levicový portál a chránit ho před kritikou.

V tom případě bych ale začal jinde - např. u Srnky a spol. Určitě ne u V. Dostála.

Kdyz podvodnik Halik, prohlasi sve esotericke texty za vedecka dila a vyinkasuje za to penize, je to v pohode. Kdyz podvodnik Zantovsky podivnym zpusobem ziska titul, je kolem toho virval. Vysvetlete obycejnemu cloveku, proc je jeden podvodnik uctyhodny a druhy darebak ?

...redakční je pouze perex.

Ten redakční perex zcela změnil smysl autorova titulku, protože "pochybným autorem" a "pochybným článkem" autor jistě nemyslel sebe a svůj článek. Tím perexem redakce do značné míry shodila svůj argument proti údajné anonymitě Dostálova článku. Perex je anonymní. Skutečný perex je anonymní právem, protože obvykle nevyjadřuje něčí názor, ale pouze zkratkovitě shrnuje obsah článku. Tento perex je záměrně klamavý, protože nevyjadřuje názor autora, ale redakce a není pod ním nikdo podepsán.

Škoda, že šéfredaktor Patočka skoro nikdy nediskutuje, zejména ne ve věci Referenda. Ať už ten perex psal on sám nebo paní Vlasatá, je za něj zodpovědný. Měl by vysvětlit, proč se odchýlil od zásady, kterou se řídí snad všechna perexy v Referendu.

Kdysi dávno jsem měl takovou ruskou knihu s "řešenými vtipy". Byly tam vepředu vtipy, a vzadu si pak čtenář nedovtipa mohl nalistovat a podle čísla vtipu přečíst, v čem vtip spočívá. Vysvětlení začínalo vždycky slovy "Šutka v tom, što ..." Bylo to kouzelné.

Takže tedy: "Šutka v tom, što ..." Žantovský myslel původně tím pochybným autorem V. Dostála, nicméně vtipný perex Deníku Referendum to otočil, takže to "ocenění" míří přímo na autora, tedy Žantovského.

Ubohý Žantovský ... Takový podraz na něj ...

Je to nyní trochu jasnější?

U dobrého titulku a dobrého perexu se nepozná, zda je psal autor nebo redakce. U těch několika mých článků v Referendu byl perex vždy výstižný, často mnohem lepší než kdybych ho psal sám. DR má skvělou redakci. Jejím slabým článkem je šéfredaktor.

Ovšem Vy, pane Kubičko, jednak nejste Žantovský, a jednak Vaše články nevycházely na 1. Apríla, že.

Což ovšem nevylučuje, že šéfredaktor je slabým článkem.

může se radovat, protože mu redakce DR svou neprofesionalitou obranu usnadnila. Je Vám to nyní trochu jasnější?

"Konvoje humorů a severočeská investigace" (titulek)

Perex: "Apríl je v českých médiích oslavou pravé řachandy. Není divu, že tolik novinářů později zazáří coby autoři žánrových kusů či jako stand-up komici. Teď jen poznat, co v redakci MF Dnes mysleli vážně…"

Může zkusit redakci žalovat? Za co?

Nebo mění se snad něco na tom, že bude za pár dní docentem? Byl snad v "nebezpečí", že by jím kvůli kritice v DR nebyl jmenován?

Není mi to jasnější.

A jak říkám, úplně nejlepší by bylo, kdyby se redakce Žantovskému za tu drobnou chybu - chybějící uvozovky a velké písmeno oficiálně omluvila.

Pak to bude totiž dokonalé.

Petr Žantovský může svou mediální obranu založit na kritice redakce DR místo toho, aby reagoval na závažné námitky, které v této diskusi proti jeho habilitaci vznesl Ondřej Slačálek. O právních aspektech jsem neuvažoval.

Dnes ráno jste krizoval redakci za nadpis - "Pochybný článek pochybného autora". Měl jsem dojem, že jste to považoval za dost důležité. Já jsem od začátku vůbec neuvažoval o ničem jiném, než že pochází přímo od P. Ž., a jak se ukázalo, měl jsem pravdu (potvrzeno paní Vlasatou).

Vy to však nyní vůbec nereflektujete, přecházíte to mlčky, najednou to tedy vůbec už není důležité, a koncentrujete se už jenom na to, o čem je zřejmé, že to opravdu pochází od redakce. Takový způsob diskuse u mě je většinou dost neklamným znamením něčeho, z čeho ale Vás zrovna nechci podezřívat.

Dejte si říci: Až Žantovský přijde se svou mediální obranou založenou na kritice redakce DR místo toho, aby reagoval na závažné námitky, redakce má k dispozici smeč: omluvu. Jednovětou omluvu za gramatický překlep - samozřejmě neúmyslný, kterého redakce hluboce lituje. Tím to bude okamžitě vyřízeno, a naopak Žantovský bude vypadat ještě hloupěji.

"http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/charita-ocima-cisel/"

Zkousel jsem si to na cloveku v tisni a Topolankove nadaci Becario a dosel jsem k podobnym vysledkum. Konec koncu casto na lehkou obzivu ruznych nadaci a neziskovek upozornuje p. Sevcik, ale nema to tak dolozene. Ostatne neni novinar.

Redakce myslím už není povinna dát Žantovskému prostor v podobě dalšího článku. Takže - přihlásí se do diskuse? Zaplatí si předplatné? :-) Pochybuji. Možná tak nanejvýš pověří nějakého toho "obyčejného elektrikáře" nebo člena své habilitační komise k vložení své reakce. Už se na to těším.

A nebo že by reagoval jinde? Možná. Ale řekl bych, že bude mít spíš dobré důvody, aby mimo okruh zdejších čtenářů o pozornosti, která mu je zde věnována, vědělo co nejméně lidí.

1. Hlavní obvinění vznesené V. Dostálem je, že byl záměrně uspěchán termín obhajoby, aby se konala před jistým termínem, po kterém se údajně v ČR nebudou uznávat slovenské habilitace. Marně jsem pátral, o jaký právní předpis by se mělo jednat, ptal se i kolegů. Nakonec vyšlo najevo, že se jedná o jakousi mezivládní dohodu z listopadu 2013 o vzájemném uznávání akademických titulů. Není jasné, jak přišel V. Dostál na to, že tato smlouva má platit od soboty. No, možná je to i pravda, ale podstatné je, že pro akademický svět je to zcela irelevantní. Znamená to, že když přijdete se slovenskou habilitací, tak vám ji nejspíše nezapíší do občanky (stejně tak, jako můj doktorát z Nizozemí). Pro akademický svět je ale relevantní vysokoškolský zákon, jehož novela právě teď odchází k připomínkovému řízení. Nejspíše asi kapitola o nově zřizovaném akreditačním úřadu. Pokud vím, tak z VŠ je tlak na to, aby se pro potřeby akreditace uznávaly vědecko-pedagogické tituly z okolních zemí, nejenom Slovenska, ale třeba i Německa. Jak píše kolega Profant, odpovídá to dvacetileté tradici a bylo by absurdní, aby se toto ukončilo. Některé obory tady stály i na ukrajinských docentech...

Takže pan Dostál popletl všechno, co mohl. Aby toho nebylo málo, tak ještě uvádí fantasmagorické historky, jak habilitant asi tlačil na to či ono, a co asi by mohl říkat, kdyby. Má snad pan Dostál všechny čtenáře za pitomce? Snad nejlépe reagovat známým rčením „A teď ještě tu o červené karkulce.“

2. Další je obvinění z nekompetence dvou oponentů. Mnohé už vysvětli kolega Profant - i když ke hluchým, jak vidět, nesnadno promlouvat. Mediální studia přece nejsou žádnou speciální vědou. Nemá to své specifické vědecké metody, ani nějaký výrazně významný poznatkový rámec. Je to praktická disciplina, které metodologicky vychází z několika příbuzných sociálních věd (sociologie, psychologie, politologie…). To skutečně mohou posuzovat lidé z nejrůznějších oborů podle konkrétního zaměření práce. Kdyby alespoň pan Dostál zjistil, že posudek té správné mediální expertky se nějak lišil od posudků těch neexpertů, to by bylo bomba. Ale bohužel není.

Protože pan Dostál není z našeho světa, tak netuší, že mnozí z nás musíme mít daleko širší rozhled, než jen nejužší obor, v kterém publikujeme. Zasedáme v různých komisích, kde se hodnotí něco, co není přímo z našeho oboru a musíme se v tom vyznat. Zasedáme i v komisích, které rozdělují projektům z jiných oborů nemalé množství peněz. Zatím to ale – světe div se – nikdo v médiích nenapadl.

U Václava Klause těžko najít nějaké formální argumenty pro to, proč by nemohl být oponent. Před vstupem do politiky pracoval jako vědecký pracovník, má vědecký titul, akademicko-pedagogický titul a externě učí na VŠE. Víte, v kolika komisích sedí různí emeritní profesoři, kteří už dávno nevykonávají žádnou odbornou činnost – pokud vůbec kdy vykonávali?

3. Kolega Slačálek ovšem přináší do diskuse nejtěžší kalibr – habilitant nemá 20 studií publikovaných v recenzovaných vědeckých periodikách, takže jsme všichni podvodníci: habilitant, oponenti, komise i slovenská soukromá VŠ.

Nejprve však připomenout, že kolega Slačálek se přehlédl a cituje požadavky Právnické fakulty, nikoli však Fakulty masmédii, na které habilitace proběhla (zdá se, že těch přehlédnutí a omylů u kritiků habilitanta začíná být už docela dost). Ale hlavně, z důvodu, který mi není jasný, kolega Slačálek zamlčuje, že hlavním požadavkem je předložit vědeckou monografii, kterou p. Žantovský předkládá, a k tomu ještě 2 vysokoškolské učebnice (na titul prof. se vyžaduje pouze 1, na docenta žádná). Z toho důvodu bych odhlédl, že prací není 20, ale 16 (musím říci, že jsem to přesně nepočítal), když je to navíc ještě vyváženo bohatou popularizační činností.

Ale k těm recenzovaným domácím časopisům – víte, jak se to v těchto končinách dělá? Časopis nebo sborník, který dříve bral všechno, si dá do tiráže, že je recenzovaný, což probíhá tak, že si to někdo přečte a napíše, že je to dobré. To je samozřejmě úplná komedie, kterou nepovažuji za důležité brát vážně. V přírodovědeckých oborech je požadavek publikace v mezinárodních vědeckých časopisech, ale víme velmi dobře, že humanitních a sociálních vědách to v mnoha případech vyžadovat nejde, zejména, když se jedná o obory spíše praktické než teoretické.

Obecný problém je ale současný nesmyslný požadavek, že na všech VŠ se má dělat velká věda. Pak dochází k absurdním situacím - aby se třeba udržela katedra tělesné výchovy, tak tělocvikáři musí publikovat pseudoteoretické studie o tom, jak vyučovat například provedení kotoulu. Podobně postižení se pak dávají dohromady, zakládají „recenzované“ časopisy, často i mezinárodní, navzájem se citují, takže časopis se dostane pak do mezinárodních databází a všichni jsou spokojení. Takové šaškárny já ale odmítám podporovat.

Páni kolegové filosofové žijí přece jen v trochu specifickém světě, který se dost liší od toho, jak VŠ skutečně fungují. Jsou obory více teoretické, vědecké, a pak obory zjevně praktické. Většina studentů vědu dělat nebude. Stěžují si na to, že výuka je moc teoretická, často by chtěli mít odborníky z praxe. Současný systém však lidi z praxe vylučuje – nemají ty správné publikace, na rozdíl od těch, kteří po absolvování VŠ zůstali na té samé katedře, kde studovali, získali tam postupně místo a poslušně sepisují teoretické studie a hnijí až do důchodu. Obor mediální studia je typickým příkladem praktického oboru, kde teorie je jen jaksi něco přídatného, „aby se neřeklo“. Věřím, že studenti ocení někoho, kdo byl řadu let v praxi a dokonce i dělal tiskového mluvčího presidentovi. To jsou skutečně zkušenosti k nezaplacení. Proto já odděluji učitele praktických předmětů a učitele, kteří dělají vědu, protože jsou na školách, kde věda dělat má a skutečně dělá. Proto jsem i podpořil tuto docenturu, ale na vědecké univerzitě bych kladl na habilitanta zcela jiné požadavky.

4. Pánové rovněž vyjadřují jistý, až populistický despekt k soukromým vysokým školám. Nutné připomenout, že na soukromých VŠ vyučují většinou na vedlejší úvazek učitelé z veřejných VŠ, takže pak jsou buď špatné oba typy škol, nebo žádná z nich. Nutné rovněž připomenout, že v dějinách našeho vysokého školství byl největší průšvih nikoli na soukromé ale veřejné VŠ, plzeňské právnické fakultě, jak všichni víme. Proti tomu jsou průšvihy soukromých VŠ skutečně jen velmi, velmi slabým odvarem.

5. Problémem té „nedůvěryhodné“ Panevropské vysoké školy je, že habilitační materiály bezelstně zveřejňuje informace. To české VŠ nedělají. Kdyby dělaly, joj, to byste viděli věci! Kolegu Slačálkovi jsem popsal v soukromém emailu jisté případy, které tady nechci moc vytahovat.

6. Úplný gól, je, když se redakce pohoršuje, že Žantovský „prozrazuje, že svou habilitaci „vyjednal“. V dikci zákona je, že habilitační řízení se zahajuje na žádost uchazeče. Kdo jiný by to měl vyjednávat? Myslím, že pan Dostál se tímto svým článkem dost ztrapnil. A s ním i Deník Referendum. Ono nejde dohromady být intelektuální a zároveň i bulvární.

Není pravda, že jsem přešel mlčení to, že titulek byl původně Žantovského, napsal jsem, že perexem redakce zcela změnila jeho smysl. Z jeho titulku udělala titulek redakční, který má opačný smysl, než autor zamýšlel.

Ten aprílový případ, o kterém píše paní Válková je možná podobný: zpráva o herečce neplatící nájemné, která vypadá jako hoax, protože byla publikována 1. dubna, je možná částečně pravdivá, jak dokládá citací z jejího facebooku Petr Jedlička. Přitom odporná rasistická intence toho apríla či neapríla je zjevná tak jako tak. Apríl je den, kdy novinářská etika neplatí a můžete psát úplně cokoliv.

Ten příspěvek je dlouhý, mnohomluvný, nutí také reagovat obsáhle a trochu připomíná Vyskočilovu povídku Jo Kusejr, to byl talent. Jenže, to že jste se (možná nevědomky) zúčastnil akademického podvodu, pane profesore Fraňku, nezamluvíte ani nesmetete, ani nezamluvíte agresí proti komukoli, kdo vám oponuje, či paušálními tvrzeními ve stylu "veškerý český akademický provoz je špína, já vím jak to chodí, tak na co si tu hrajeme".
Máte samozřejmě pravdu, že hlavní podmínkou pro habilitaci je habilitační spis. Jenže předpokladem pro splnění této podmínky je předcházející publikační činnost, konkrétně tedy publikace v recenzovaných časopisech, sbornících a kolektivních monografiích. Použijme příklad: hlavním obsahem titulu bakalář je samozřejmě vykonání státní bakalářské zkoušky a obhajoba bakalářské práce. Ale nutným předpokladem získání titulu bakalář je složení všech zkoušek bakalářského studia. Pokud se někdo dostane k bakalářské zkoušce tím, že místo maturitního vysvědčení podvrhne své vysvědčení z deváté třídy základní školy, tak je to jednoduše podvod. A právě to se stalo.
Tedy - je tu přece jen rozdíl. Zatímco pro bakalářskou zkoušku už nejsou relevantní známky z jednotkivých zkoušek, publikační činnost zájemce o habilitaci je jednou z klíčových oblastí, které se v debatě o habilitaci hodnotí. V habilitačních řízeních se řeší, kolik a jak citovaných textů zájemci o habilitaci publibovali, v jak kvalitních časopisech apod. Právě dosavadní publikační historie autora je nejlepším svědectvím o jeho odbornosti a profilaci v oboru.
Pan Žantovský nemá ani jeden článek v odborném časopisu. Za své odborné publikace uvádí články ve sbornících, které mnohdy neprošly žádným, ani zcela formálním recenzním řízením, nebo nesplňují základní předpoklady odborné práce. Pro ilustraci můžeme použít dva materiály, které jsou na webu:
Zrušit Sněmovnu. In: Potřebujeme změny ústavy - a jaké? Kladno: Institut Práva a Demokracie 2010. (bez ISBN). Dostupné na: http://institutprava.webnode.cz/news/potrebujeme-zmeny-ustavy-a-jake-sbornik/
Česká média a slovenská agenda – zkušenosti a možnosti. In: Slovenčina vo svete – súčasný stav a perspektivy, Bratislava: Univerzita Komenského, 2013. ISBN 978-80-223-3490-7, dostupné na: http://conference.eduabroad.sk/files/files/zbornik_sk_final.pdf
V prvním případě jde o nerecenzovaný sborník politických promluv, v němž má Žantovského text rozsah i formu politického komentáře (2,5 normostrany lehce bizarní úvahy proč zrušit sněmovnu). V druhém případě jde o recenzovaný sborník příspěvků z konference, kde má autorův text šest stran textu naprosto přehledově-informačního charakteru, je to povídání bez uplatnění jakýchkoli vědeckých metod, bez práce s odbornou literaturou. Kdyby tohle odevzdal na jakékoli trochu dobré vysoké škole student na prosemináři v prvním ročníku jako seminárku, bude mu to vráceno. Masochisté mohou zkoumat odbornou úroveň dalších publikací nového docenta. Z požadovaných patnácti domácích má autor 11 publikací, z pěti zahraničních jich má autor přesně pět, z toho 4 na Slovensku, což je poněkud specifické "zahraničí", a jednu tvoří nepublikovaný příspěvek na konferenci v Kyjevě.
Musím říct, že mě šokuje cynismus formulovaný slovy: "Ale k těm recenzovaným domácím časopisům – víte, jak se to v těchto končinách dělá? Časopis nebo sborník, který dříve bral všechno, si dá do tiráže, že je recenzovaný, což probíhá tak, že si to někdo přečte a napíše, že je to dobré. To je samozřejmě úplná komedie, kterou nepovažuji za důležité brát vážně."
Ano, leckde se to tak dělá. Leckteré publikace jsou podvodné, leckde se produkuje lživěda, leckde fungují klientelistické sítě, jako je ta, která zřejmě dostrkala pana Žantovského až k docentuře. A leckde se to taky tak nedělá! Ano, setkal jsem se s odbornými časopisy, kde funguje recenzní řízení jako fraška, nebo je nekvalitní. Ale setkal jsem se také s časopisy, kde probíhalo neobyčejně poctivě, tvrdě, ale věcně a korektně. Atmosféra, v níž profesoři šíří paušální despekt a dělají z podvádění normu (vždyť přece všichni víme, "jak se to dělá", tak co bychom brali vážně nějaká pravidla...), je atmosférou, která ničí projekt vědy jako celku a hází klacky pod nohy přesně těm časopisům, které se svou roli snaží hrát poctivě, a těm vědcům, kteří se snaží o postup podle pravidel, ne na základě jejich obcházení a vyprazdňování na obcházenou a posmívanou formalitu. Ví-li pan Franěk o nějakém porušování pravidel, ať o něm mluví, hlasitě a konkrétně, a ne neurčitě a pokoutně, ve stylu - no a co, že jsme Petrovi dali docenturu, na kterou neměl nárok, Jarda měl na tu svoji nárok ještě míň...
Pokud vím, je smysl vysoké školy stále ještě vymezen tím, že propojuje vědu a vzdělávání. Proto vysokoškolské vzdělání zajišťují docenti a profesoři, kteří svých titulů (a nemalé moci) dosahují na základě prokázaných vědeckých a pedagogických výsledků. Můžeme debatovat o tom, zda by neměla univerzita více integrovat lidi a poznatky z praxe, nicméně i dnes má možnost zvát je na pozice lektorů. Pokud ale někdo v systému, který definuje docenta jako vědecko-pedagogický titul, řekne, že mu na vědeckých kritériích vlastně moc nezáleží, protože stát se docentem by měl mít možnost i odborník z praxe, pak říká: pravidla a smysl institucí, který mám střežit, mi jsou taaakhle volné. Tvrzení, že lidé, kteří se na katedrách věnují svému oboru, tam "hnijí", zatímco Žantovský má nějaké obzvlášť cenné zkušenosti, které by měl předávat studentům (to tedy ano - jak podlézat mocným a kopat do slabších za všech režimů - ne, že by to bylo zas tak relevantní, ale když už vychvalujeme praxi, je dobré se zamyslet nad tím, jakou praxi pan Žantovský reprezentuje) jen dokresluje zvláštní sebenenávist některých českých akademiků k vlastnímu prostředí. Pokud v něm (i třeba jakkoli malým dílem) spoluvytvářejí jeho temný spodní proud plný lžipublikací a lžidocentů typu Žantovského, Pavery nebo Budila (abych uvedl nejkřiklavější příklady), tak se vlastně ani nelze divit.
Argumentovat, že mediální studia vlastně nejsou žádný pořádný obor, a proto jejich práci může posuzovat vlastně každý, například lžidocentovi kamarádi ekonom a filozof, nesvědčí o příliš dobrém rozhledu. Mediální studia mají jistě řadu podobných metod s jinými společenskými vědami, především se sociologií, a také určitý překryv s lingvistikou, sémiotikou či literární vědou. Že by ale existoval příliš výrazný překryv metod a teoretických přístupů s ekonomií a filozofií, a jmenovitě s těmi částmi filozofie a ekonomie, kde jsou odborníky pánové Klaus a Bednář, to je asi nějaká panevropská novinka.
V některých případech mohou být paušální formulace o soukromých vysokých školách nespravedlivé. Po zkušenostech s mnoha takovými továrnami na diplomy je ale na místě ostražitost. To, že zde často působí pedagogové ze státních škol není žádný argument, jde o to, v jakých mantinelech působí. Bohorovně tvrdíte, že největší průšvih měla státní škola (Plzeňská práva). Těžko říct, jestli zavření ředitelky Metropolitní univerzity (musel ji milostí zachránit Žantovského posuzovatel a protektor Klaus). Ale hlavně - na plzeňských právech měla přece klíčovou roli spolupráce se soukromou školou v Karlových varech.

a Ondřej Slačálek nám zde převedl, jak se to dělá. Děkuji.