Poslouchám často český veřejnoprávní rozhlas a (spíše namátkově) sleduji českou veřejnoprávní televizi.

Všimli si tam třeba - podobně jako mnozí naši spoluobčané - že bezplatná zdravotní péče, kterou donedávna garantovala ústava, pod rukou posledních vlád vzala za své; také bezplatné školství (pokud vypravujete prvňáčka do školy, tak víte co tím myslím), anebo třeba jistota důstojného odchodu do důchodu se u nás stali minulostí.

Veřejnoprávní média i občané si všimli třeba i toho, že největšími korupčníky deklarovaný boj proti korupci, je vlastně jeho karikaturou a že tzv. vládní reformy zatím obyvatelstvo pouze ožebračují a ekonomiku ruinují, namísto toho, aby cokoliv a kdekoliv u nás zlepšovaly.

Existuje však oblast, v níž čeští občané a česká média Nečasově vládě a panu Kalouskovi i Václavu Klausovi bezmezně a bez výhrad věří. Tou oblastí je oblast energetiky. Tj. oblast, která má a bude mít dlouhodobě dopad na rodinné rozpočty, avšak také na českou zahraniční i vnitřní politiku a nakonec dlouhodobě také na stav demokracie v naší zemi.

Energetika je oblastí, o níž česká veřejně právní média a bohužel i řada ostatních s přehledem a každodenně občanům lže. Zamlčovány jsou jako za bývalého režimu podstatné skutečnosti, překrucují se fakta a podporují se zde vylhané teze a podvodné záměry šířené u nás „z míst nejvyšších“. V tomto případě zejména z Ministerstva průmyslu a obchodu a z Hradu.

Občanům třeba není sděleno, že od předražené a po všech stránkách nebezpečné jaderné energetiky kromě Německa již odstupuje také Švýcarsko, Belgie, Švédsko, Itálie a další země; a že třeba ve Francii (tradiční baště jaderné energetiky) se proti této technologií výroby elektřiny nedávno vyslovilo již 56 procent obyvatel.

Český občan samozřejmě nemá vědět ani o tom, že jenom ve Velké Británií (další baště jádra) se - podobně jako ve Francií - jenom za uplynulý rok postavilo celkem 1000 MW výkonu větrných elektráren.

Jako „hotová věc“ a „zastavení celé Evropy na její cestě k ekologické energetice“ je pak českými i slovenskými médii opakovaně citován ojedinělý výrok jediné poradenské firmy, která ve svých pro-atomových a pro- uhelných prognózách zůstala se svým názorem v Německu anebo ve Velké Británii osamocena proti dalším osmdesáti.

Český občan samozřejmě nemá již vůbec přemýšlet nad tím, že atomový reaktor se spouští týden a odstavuje z provozu také týden; přitom se ale také od ČR požaduje, aby byla zaručena propustnost a flexibilita její energetické přenosové soustavy. To, že největší překážkou propustnosti a flexibility elektrické sítě ve střední Evropě jsou „neodstavitelné“ a „nevypnutelné“ bloky Dukovan a Temelína a tudíž nikoliv větrníky v severním Německu, se český občan nemá nikdy z českého rozhlasu a z české televize dozvědět.

Toto faktické vazalství českých médií vůči několika vládním činitelům, kteří si již dělí provize od Aatomstrojexportu a Westinghouse, však bylo zřejmé již při havárii jaderných reaktorů ve Fukušimě. Tehdy se například ve většině zemí na západ od nás zastavilo běžné televizní a rozhlasové vysílání a ve studiích zasedli četní dlouholetí odpůrci jaderné energetické technologie spolu s politiky, zákonodárci a dalšími osobnostmi, aby celou situaci kolem atomu opětovně posoudili a odpovědně řešili.

U nás - po mnoha ujištěních z ČT a ČRo, že se vlastně nic nestalo - s nějakým třídenním zpožděním paní Drábová pouze oznámila, že je situace „v podstatě zvládnuta“. Do studií rozhlasu a před kamery televize se jako ve správné atomové satrapii (situace se, jak je patrné u nás nezměnila od dob Černobylu), samozřejmě ani v čase atomové havárie s globálními dopady a dokonce ani po ní žádní odpůrci atomu nedostali. Taktně se taky pomlčelo o problémech v dalších deseti japonských atomových elektrárnách.

Aby toho vymývání mozků občanů a loajalita rozhlasu a televize k našim (ale jak je patrné, taký k americkým a ruským) „atomščikum“ nebylo dost, pokračovala i po Fukušimě nevybíravá kampaň proti domácí a ekologické energetice.

Bylo a je u nás zamlčováno, že obnovitelné zdroje - zejména využití energie větru a slunce - mají ve světě meziroční nárůst v řádu 20 i 30 procent a vyděšení čeští úředníci proto znovu a znovu prozkoumávají a vyřazují pod pohrůžkou vyhození z práce každý záměr k výstavbě nového větrného, bioplynového, slunečního či vodního energetického zdroje, anebo vyžadují od stavebníků nové posudky a posudky posudků, jen aby se čistě zametla cesta pro další Temelíny a tím miliardové provize pro pár vyvolených.

Občanům se nepřipomíná, že původní Temelín měl mít 4 bloky a měl stát celkem 30 miliard korun a elektrickou energií u nás po dostavbě (jak nám i tenkrát slibovali prakticky stejné firmy a stejní lidé jako dnes!) zlevnit. Dle české televize a rozhlasu máme také zapomenout, že se nakonec v Temelíně postavily bloky pouze dva a stály nakonec těch miliard celkem sto deset. Asi jenom omylem paní Drabová z Úřadu pro jadernou bezpečnost v soukromé televizi nedávno řekla, že další dva temelínské bloky (přibližně o stejném výkonu jako ty dva předešlé) mají stát „snad pouze“ 300 — 350 miliard…Toto jasné „zlevnění“ již beztak „velmi levné a nadějné jaderné technologie“, jak občanům opakovaně zdůrazňují česká média, si však český občan nesmí nikdy porovnávat s fotovoltaikou — tato energetická technologie totiž za posledních 10 let  pravdu zlevnila desetkrát.

Občan se nemá dozvědět ani to, že pro experty ČEZu ještě donedávna „moderní“ a „velmi úspěšný“, avšak jediný pokračující evropský atomový projekt ve Finsku (v Evropě bylo odstaveno již více než deset atomových elektráren) se oproti plánu zpozdil o 5 let a Finsku se prodražil (zatím) jenom o sto oprocent. Do českých unikátních „statistik“ ukazujících světlou budoucnost jádra se samozřejmě promítá i to, že některé atomové elektrárny jsou v Americe rozestavěny již 40 let a jejich dokončení je v nedohlednu.

Za nejnebezpečnější aspekt celé této pro-atomové kampaně však pokládám skutečnost, že česká média veřejné služby zapomínají občanům sdělit, že obnovitelné zdroje energie dokáží i v naší zemi ve velmi krátkém horizontu (tj. nikoliv za dvacet anebo třicet let) zcela nahradit zdroje fosilní.

Zločinem vskutku do nebe volajícím je v této souvislosti zejména to, že faktickým zastavením všech projektů ekologické energetiky se u nás o celá desetiletí oddaluje ozdravení ovzduší a tím i zastavení nemocí a předčasného umírání lidí zejména tam, kde jsou u nás v provozu velké tepelné elektrárny využívající hnědé a černé uhlí.

Ekonomickým a do jisté míry i sociálním zločinem (ohrožením části střední třídy) této mediální kampaně je pak skutečnost, že média veřejné služby dnes u nás otevřeně slouží monopolizaci a centralizaci energetiky a tím centralizaci a následnému zneužívání ekonomické moci energetického monopolu nad chudnoucími občany.

O naší odpovědnosti za globální klima se pak česká média, poučena otcem české privatizace a současným prezidentem Václavem Klausem již vůbec nezmiňují. Ale to je již jiná kapitola, která české zastánce jádra vesměs nezajímá.

Média veřejné služby bezmezně a bezvýhradně vládě věří v oblasti energetiky a energetické politiky (anebo se tak alespoň tváří), i když referují poměrně objektivně o tom, jak současná vláda ruinuje, školství, zdravotnictví, sociální péči, zaměstnanost, kulturu a vědu i české rodinné rozpočty.

Důsledky této slepé víry v atomovou minulost - tj. nikoliv v budoucnost energetiky - budou pro naši zemi a nakonec pro mnohé naše spoluobčany samozřejmě smutné a dlouhodobé. Bude i nadále pokračovat zřejmě beznadějné zaostávání za Evropou a světem v zavádění moderních a čistých energetických technologií, prohlubování naší velmi velké závislosti na dovozu energetických nosičů (zejména z Ruska), nárůst nákladů za platby externalit spojených s ostrahou a infrastrukturou jaderných zařízení i zdravotní péčí. A pokračovat bude především katastrofální závislost občanů na energetickém monopolu, která bude samozřejmě spojena s ještě důslednějším tlakem tohoto monopolu na sdělovací prostředky a politiky.

Nedávný vládní zákaz svépomocných ostrovních instalací zařízení na bázi obnovitelných zdrojů energie (tj zákaz svépomocné stavby také pro zařízení bez dodávek do veřejné energetické sítě) jasně ukazuje, jak vlastně má v režii stavitelů Temelínů do budoucna vypadat energetická a ekonomická svoboda nás všech.

Je v této souvislosti zajímavé, že v sousedním Německu, kde si občané na rozdíl od občanů České republiky již delší dobu uvědomují hodnotu a cenu energetické (a z ní vyplývající politické, ekonomické a mediální) nezávislosti a svobody, má snaha o přechod k decentralizované a ekologické energetice i navzdory poslednímu nárůstu cen elektrické energie i nadále podporu až 93 procent občanů.