Tohle je už ze strany Izraele čistý sadismus. Alternativní vysvětlení, úmyslná příprava humanitární katastrofy, je ještě horší. Děsivá je samozřejmost, s jakou Izrael zapíská a státy západního světa tančí.
Jak to, že nemá Ukrajina jak dozbrojit? Dozbrojí z vojenské (a finanční) podpory západních států. Která nyní jde rovnou na frontu a tam hoří jako papír. V případě klidu zbraní anebo příměří nebude okamžitě spotřebovávána při bojích, tudíž z tohoto dodávaného materiálu může Ukrajina posílit a dozbrojit. Leda že byste implicitně předpokládal ukončení západní podpory po dosažení klidu zbraní.
Kritérium, které uvádíte za jediné platné a zohlednění hodné, že se k územním ústupkům výměnou za ukončení války musí Ukrajina rozhodnout sama, je velice problematické.
Jednak pracuje s pojmem Ukrajina (jenž se musí rozhodnout) jako abstraktní entitou, dál nedělitelnou a nadanou navíc nějakou jednotnou anebo alespoň převažující vůlí. Jenomže nic takového není. Na Ukrajině o tomto rozhodují konkrétní lidé v konkrétních mocenských a rozhodovacích strukturách. Nikoli nějaká "Ukrajina, která se sama rozhodne". Ne, rozhoduje politické vedení spolu s vojenským.
Potíž je v tom, že toto vedení rozhodnutím k pokrčování války svoje životy nenasazuje ani neriskuje. A naopak, tzv. prostí lidé, lidi dole, civilisté, odvádění, vojáci v zákopech, ti všichni, jejichž životy jsou tím rozhodnutím dávány všanc a reálně utráceny - tito do toho rozhodnutí nemají žádnou šanci mluvit. Být proti, půjdou do vězení (anebo přímo ke zdi), pokud se jedná o vojáka, nebo mohou očekávat návštěvu příjemných pánů z SBU v případě civilistů. Ani na nejobecnější rovině nemají do celkového kurzu vedení země co mluvit, politické vedení po dobu válečného stavu zrušilo a zakázalo volby.
To znamená, odhlédneme-li od veškerých vyjmenovaných problémů s legitimitou (podtrhuji, odhlédneme od nich kompletně a řekneme, že to tak mající všechny válčící státy, ačkoli to se zákazem voleb není pravda, ale budiž), má to následující praktický důsledek. Vedení Ukrajiny se za žádných myslitelných okolností nerozhodne pro ukončení války výměnou za ústupky. Pokud k tomu nebude donuceno zevně, buďto reálně se blížící porážkou (to už je ovšem na jednání pozdě), nebo hrozbou ukončení zahraniční pomoci, nemá důvod k tomuto rozhodnutí.
Tím pádem kritérium "Ukrajina se musí rozhodnou sama" odpadá. V úvahách o případném tlaku na ukrajinské vedení přistoupit na jednání o příměří výměnou za ústupky, toto kritérium není splnitelné. S nesplnitelným kritériem není jak dál pracovat. Musí se vzít v potaz jiná kritéria. Ta z článku Petra Jedličky před rokem jsou dobře a logicky podložená.
Ostatně je i historický příklad, kdy to fungovalo a velkým úspěchem. Korejská válka, tam ve skutečnosti klid zbraní s demarkační linií na 38. rovnoběžce protlačily USA proti vůli a nakonec i aktivnímu sabotování Jižní Koreje, tedy přesněji jihokorejského vedení. USA si prosadily svou a příměří vstoupilo v platnost, za cenu ústupků z jihokorejské strany (v zásadě ztráty půlky země) a aniž by se k tomu "Jižní Korea sama rozhodla".
Následně Jižní Korea zůstala na ostře a jednoznačně prozápadním kursu a zároveň se stala hospodářským tygrem. Kdyby se čekalo, až "se Jižní Korea pro ústupky sama rozhodne", klid zbraní nebyl další leta, možná desítky let. Na každý pád do bodu, dokdy by nevyschla americká vojenská pomoc.
"Moje osobní zkušenost z devatenáctiletého pokrývání světového dění radí při příslušném rozhodování (od kdy začít Ukrajinu nutit k mírovým jednáním za cenu ústupků z její strany, pozn. VK) posuzovat čtyři faktory:
1/ ochotu lidí v dané zemi dál kvůli válce trpět a kvůli vyhlídce na získání sebraných území dále umírat — to bývá zřejmo i zahraničním reportérům,
2/ momenty, ve kterých boj bránícího se začne ztrácet svůj původní charakter, a začne se měnit v revanše, expanzi či vraždění civilistů,
3/eventuální projevy ztráty rozumu a sklonů k snadnému obětovávání druhých u lídrů a vrchních velitelů,
4/ stav celkové bezvýchodnosti konfliktu. Když se odehrává stále stejně například rok, je namístě uvažovat pragmaticky o změně."
S ročním odstupem se už jeví přinejmenším tři (1.,3. a 4.) body z uvedených čtyř splněny.
Depeše ze severní Gazy: řádky psané o hladu
Mahmúd Muštaha
Příspěvky I. Horáka v této diskuzi by se daly uvádět jako příklady aplikace kolektivní viny. Učebnicové.
Agentura OSN pro Palestince ohrožena, většina velkých dárců jí stopla peníze
Petr Jedlička
Tohle je už ze strany Izraele čistý sadismus. Alternativní vysvětlení, úmyslná příprava humanitární katastrofy, je ještě horší. Děsivá je samozřejmost, s jakou Izrael zapíská a státy západního světa tančí.
Rok 2023 na Ukrajině průlom nepřinesl. Letošní očekávání jsou skromnější
Petr Jedlička
Jak to, že nemá Ukrajina jak dozbrojit? Dozbrojí z vojenské (a finanční) podpory západních států. Která nyní jde rovnou na frontu a tam hoří jako papír. V případě klidu zbraní anebo příměří nebude okamžitě spotřebovávána při bojích, tudíž z tohoto dodávaného materiálu může Ukrajina posílit a dozbrojit. Leda že byste implicitně předpokládal ukončení západní podpory po dosažení klidu zbraní.
Panu Profantovi:
Kritérium, které uvádíte za jediné platné a zohlednění hodné, že se k územním ústupkům výměnou za ukončení války musí Ukrajina rozhodnout sama, je velice problematické.
Jednak pracuje s pojmem Ukrajina (jenž se musí rozhodnout) jako abstraktní entitou, dál nedělitelnou a nadanou navíc nějakou jednotnou anebo alespoň převažující vůlí. Jenomže nic takového není. Na Ukrajině o tomto rozhodují konkrétní lidé v konkrétních mocenských a rozhodovacích strukturách. Nikoli nějaká "Ukrajina, která se sama rozhodne". Ne, rozhoduje politické vedení spolu s vojenským.
Potíž je v tom, že toto vedení rozhodnutím k pokrčování války svoje životy nenasazuje ani neriskuje. A naopak, tzv. prostí lidé, lidi dole, civilisté, odvádění, vojáci v zákopech, ti všichni, jejichž životy jsou tím rozhodnutím dávány všanc a reálně utráceny - tito do toho rozhodnutí nemají žádnou šanci mluvit. Být proti, půjdou do vězení (anebo přímo ke zdi), pokud se jedná o vojáka, nebo mohou očekávat návštěvu příjemných pánů z SBU v případě civilistů. Ani na nejobecnější rovině nemají do celkového kurzu vedení země co mluvit, politické vedení po dobu válečného stavu zrušilo a zakázalo volby.
To znamená, odhlédneme-li od veškerých vyjmenovaných problémů s legitimitou (podtrhuji, odhlédneme od nich kompletně a řekneme, že to tak mající všechny válčící státy, ačkoli to se zákazem voleb není pravda, ale budiž), má to následující praktický důsledek. Vedení Ukrajiny se za žádných myslitelných okolností nerozhodne pro ukončení války výměnou za ústupky. Pokud k tomu nebude donuceno zevně, buďto reálně se blížící porážkou (to už je ovšem na jednání pozdě), nebo hrozbou ukončení zahraniční pomoci, nemá důvod k tomuto rozhodnutí.
Tím pádem kritérium "Ukrajina se musí rozhodnou sama" odpadá. V úvahách o případném tlaku na ukrajinské vedení přistoupit na jednání o příměří výměnou za ústupky, toto kritérium není splnitelné. S nesplnitelným kritériem není jak dál pracovat. Musí se vzít v potaz jiná kritéria. Ta z článku Petra Jedličky před rokem jsou dobře a logicky podložená.
Ostatně je i historický příklad, kdy to fungovalo a velkým úspěchem. Korejská válka, tam ve skutečnosti klid zbraní s demarkační linií na 38. rovnoběžce protlačily USA proti vůli a nakonec i aktivnímu sabotování Jižní Koreje, tedy přesněji jihokorejského vedení. USA si prosadily svou a příměří vstoupilo v platnost, za cenu ústupků z jihokorejské strany (v zásadě ztráty půlky země) a aniž by se k tomu "Jižní Korea sama rozhodla".
Následně Jižní Korea zůstala na ostře a jednoznačně prozápadním kursu a zároveň se stala hospodářským tygrem. Kdyby se čekalo, až "se Jižní Korea pro ústupky sama rozhodne", klid zbraní nebyl další leta, možná desítky let. Na každý pád do bodu, dokdy by nevyschla americká vojenská pomoc.
Uplynul rok a následující Jedličkův článek uzrál jak víno:
https://denikreferendum.cz/clanek/34784-existuje-hranice-zaniz-jenamiste-nutit-ukrajinu-kmiru-vymenou-zauzemi
Zejména pasáž:
"Moje osobní zkušenost z devatenáctiletého pokrývání světového dění radí při příslušném rozhodování (od kdy začít Ukrajinu nutit k mírovým jednáním za cenu ústupků z její strany, pozn. VK) posuzovat čtyři faktory:
1/ ochotu lidí v dané zemi dál kvůli válce trpět a kvůli vyhlídce na získání sebraných území dále umírat — to bývá zřejmo i zahraničním reportérům,
2/ momenty, ve kterých boj bránícího se začne ztrácet svůj původní charakter, a začne se měnit v revanše, expanzi či vraždění civilistů,
3/eventuální projevy ztráty rozumu a sklonů k snadnému obětovávání druhých u lídrů a vrchních velitelů,
4/ stav celkové bezvýchodnosti konfliktu. Když se odehrává stále stejně například rok, je namístě uvažovat pragmaticky o změně."
S ročním odstupem se už jeví přinejmenším tři (1.,3. a 4.) body z uvedených čtyř splněny.