Národ existuje tehdy a potud, pokud existují lidé, kteří jsou ochotni se s ním identifikovat a provozovat ho. Slušný dospělý národ se přitom obejde bez biologického příbuzenství, pokud se Hong vyrostla v Čechách, chodila do českých škol a vládne spisovnou češtinou lépe než Nushart, neznám důvod, proč zpochybňovat její rozhodnutí být Češka. A naopak, pokud se nechce dáma z Ostravy považovat za Češku, ač jinak než česky pusu otevřít neumí, je to její svaté právo.
O neexistenci české národní kultury jsem nikdy nemluvil. Ovšem nepřekvapuje mě, že mi to podsouváte, nic než nepoctivost od vás nečekám.
V té vaší realistické vizi , "silnější zničí slabšího", jsou tři značně nerealistické momenty:
a) Ono to dost dobře nejde. Nedokážete vyvraždit dva miliony lidí, vždycky jich zbude v utečeneckých táborech (vzhledem k hostitelským zemím bez možnosti účinné integrace) dost pro další kolo nenávisti.
b) Silnější sice ještě dokáže účinně udržovat svou nadvládu a ničit. Ale jak psal ten Váš známy z Tel-Avivu, platí zato politiky zajetými v nutnosti eskalace konfliktu. Respektive politikou, která ke svému přežití potřebuje nepřítele na život a na smrt. Ať to je Palestinec nebo zrádce Jicchak Rabin. Jenomže zatímco by snad tato politika mohla zlikvidovat populaci obou palestinských enkláv, nedokázal by se obejít bez nových nepřátel na život a na smrt.
c) V Evropě i Americe vymírá poslední generace se špatným svědomím, protože jsme nedokázali zabránit holokaustu. A naopak roste populace s kořeny na blízkém východě a saharské Africe, v USA také populace domácích muslimských konvertitů. A klesá počet Židů s pocitem náboženského nebo nacionálního závazku vůči Izraeli.
Řekl bych, že pro dlouhodobé přežití potřebuje Stát Izrael mírové řešení víc než palestinský národ.
Ono možná není ani potřeba chodit tak daleko do historie. Stačí jít k roku 1993, kdy byly podepsány dohody z Osla a reálně začal mírový proces, jehož selhání vyneslo k moci Hammás. Terorismus, který tehdejší vývoj zmaříl, začal na osadnické straně (Baruch Goldstein, neblahé -- a pro příliš mnoho Izraelců dodnes oslavované -- pamětí).
On je to docela důležitý moment, protože ukazuje selektivní vidění i tak přemýšlivého a nefanatického člověka jako je Ivo Horák -- prostě to mírové řešení bylo možné tehdy a je možné i dnes, řeči o fatální geopolitické nutnosti jsou účelový žvást.
Pamatuji doby, kdy neměl řešení irský terorismus a pro chudáky Angličany měli mnozí pochopení, když navrhovali řešení Severního Irska slovy "Drop the bomb" (míněna opravdu "ta bomba").
hezká floskule, to o té nemožnosti myšlení, ale nepravdivá. Myslet lidé mohli v nacistickém Německu a ostatních tolitalitních státech. Nemohli vytvářet veřejné mínění a dostatečně konfrontovat nosnost svých myšlenek ve svobodné diskusi, ale to je něco jiného.
Dokumentů, že lidé v těch režimech dokázali myslet a často velmi pronikavě, máme docela dost, stačí číst.
Co se dnešního Ruska týče, máme doklady docela soudobé.
Proč požadujeme příměří v Gaze
Tomáš Klus
hádat můžete, co chcete, ke ctění svobody slova patři i strpět vaše bláboly.
Ano, vím, je to složité.
Národ existuje tehdy a potud, pokud existují lidé, kteří jsou ochotni se s ním identifikovat a provozovat ho. Slušný dospělý národ se přitom obejde bez biologického příbuzenství, pokud se Hong vyrostla v Čechách, chodila do českých škol a vládne spisovnou češtinou lépe než Nushart, neznám důvod, proč zpochybňovat její rozhodnutí být Češka. A naopak, pokud se nechce dáma z Ostravy považovat za Češku, ač jinak než česky pusu otevřít neumí, je to její svaté právo.
O neexistenci české národní kultury jsem nikdy nemluvil. Ovšem nepřekvapuje mě, že mi to podsouváte, nic než nepoctivost od vás nečekám.
V té vaší realistické vizi , "silnější zničí slabšího", jsou tři značně nerealistické momenty:
a) Ono to dost dobře nejde. Nedokážete vyvraždit dva miliony lidí, vždycky jich zbude v utečeneckých táborech (vzhledem k hostitelským zemím bez možnosti účinné integrace) dost pro další kolo nenávisti.
b) Silnější sice ještě dokáže účinně udržovat svou nadvládu a ničit. Ale jak psal ten Váš známy z Tel-Avivu, platí zato politiky zajetými v nutnosti eskalace konfliktu. Respektive politikou, která ke svému přežití potřebuje nepřítele na život a na smrt. Ať to je Palestinec nebo zrádce Jicchak Rabin. Jenomže zatímco by snad tato politika mohla zlikvidovat populaci obou palestinských enkláv, nedokázal by se obejít bez nových nepřátel na život a na smrt.
c) V Evropě i Americe vymírá poslední generace se špatným svědomím, protože jsme nedokázali zabránit holokaustu. A naopak roste populace s kořeny na blízkém východě a saharské Africe, v USA také populace domácích muslimských konvertitů. A klesá počet Židů s pocitem náboženského nebo nacionálního závazku vůči Izraeli.
Řekl bych, že pro dlouhodobé přežití potřebuje Stát Izrael mírové řešení víc než palestinský národ.
Ono možná není ani potřeba chodit tak daleko do historie. Stačí jít k roku 1993, kdy byly podepsány dohody z Osla a reálně začal mírový proces, jehož selhání vyneslo k moci Hammás. Terorismus, který tehdejší vývoj zmaříl, začal na osadnické straně (Baruch Goldstein, neblahé -- a pro příliš mnoho Izraelců dodnes oslavované -- pamětí).
On je to docela důležitý moment, protože ukazuje selektivní vidění i tak přemýšlivého a nefanatického člověka jako je Ivo Horák -- prostě to mírové řešení bylo možné tehdy a je možné i dnes, řeči o fatální geopolitické nutnosti jsou účelový žvást.
Pamatuji doby, kdy neměl řešení irský terorismus a pro chudáky Angličany měli mnozí pochopení, když navrhovali řešení Severního Irska slovy "Drop the bomb" (míněna opravdu "ta bomba").
hezká floskule, to o té nemožnosti myšlení, ale nepravdivá. Myslet lidé mohli v nacistickém Německu a ostatních tolitalitních státech. Nemohli vytvářet veřejné mínění a dostatečně konfrontovat nosnost svých myšlenek ve svobodné diskusi, ale to je něco jiného.
Dokumentů, že lidé v těch režimech dokázali myslet a často velmi pronikavě, máme docela dost, stačí číst.
Co se dnešního Ruska týče, máme doklady docela soudobé.