Nechci nijak snižovat význam petic, demonstrací či jiných forem protestů organizovaných dnes občanskými iniciativami. Nechť si však sami jejich zástupci odpoví na otázku, zda se jimi vláda zabývá či ne. Obávám se, že odpověď ne je správně. Může se nám to líbit či nelíbit, ale stávka lékařů jasně potvrdila, že tato vláda ustupuje a vyjednává jen s dobře organizovanou silou, která může ohrozit její existenci.

Přišel jsem proto s myšlenkou sestavit v rámci občanských iniciativ společnou stínovou vládu, která by připravila lidové povstání, a poté převzala moc. Začal jsem tuto myšlenku mezi občanskými iniciativami sondovat a dostal přibližně tuto odpověď: „Myšlenka stínové vlády není špatná, ale na její realizaci je ještě brzy. Nejprve musíme vytvořit program, na němž se vyprofilují nositelé témat, z nichž pak sestavíme stínovou vládu.“

Zkusme ověřit, zda je tato teze pravdivá. Pro pochopení čtenáře předesílám, že jsem o generaci starší než Ilona Švihlíková, Tereza Stöckelová či Jakub Patočka. Na rozdíl od nich jsem měl tu možnost zúčastnit se některých povstání se osobně, takže jsem se z jejich průběhu mohl poučit. První poznatky jsem nabyl při květovém povstání studentů v roce ´68 v Paříži. Odtud vím, že nepotřebujete v čele lidového povstání teoretiky, ale lidi s výrazným organizačním talentem, kteří umějí stanovit taktiku boje, přesně vám řeknou, kde je vaše místo, jaký je váš úkol, kde je hlavní štáb, kdo je váš nejbližší „velitel“, sdělí vám, kde je ošetřovna, v případě, že budete raněni, a dostanete i instrukce, jak se chovat a jaká jsou vaše práva, budete-li zatčeni.

Všem zástupcům občanským organizací, kteří tvrdí, že prioritní je program, bych chtěl vzkázat jediné: „Neuchopíte-li moc, nemůžete sebelépe napsaný program realizovat!“ A moc neuchopíte, nebudete-li znát techniky jejího převzetí!

Potřebují-li občanské iniciativy něco začít tvořit, pak je to kyberdivize. O osudu povstání se nebude rozhodovat - jako za naší generace - jen na ulicích, ale tvrdá válka se povede právě o ovládnutí kyberprostoru. „Bez spojení není velení“, jak nás učili na vojně. Egyptské události ukázaly, že první, co místní vláda udělala, bylo „vypnutí“ internetu, aby se stávkující nemohli mezi sebou operativně domlouvat.

Utvoření kyberdivize je nutnou podmínkou k využití technik nenásilného převzetí moci. Velice efektivní a v praxi vyzkoušená je například technika nazvaná „rojení", která využívá nasazení skupin digitálně propojených mladých lidí v protestních formacích „udeř a uteč", pohybují se jako roje včel. Další techniky nenásilného převzetí moci lze nalézt na stránkách srbského Centra pro nenásilné akce a strategie (CANVAS), které stálo za pádem Miloševičova režimu a jehož představitelé školili i mládež z egyptského „Hnutí 6. dubna“, které vyvolalo první manifestace proti Husní Mubarakovi. Soubory s návody těchto lze - zcela zdarma - stáhnout zde. Osvojení si nenásilných technik Občanskými iniciativami je první klíčovou podmínkou úspěchu k nastolení mocenské změny v ČR.

Druhou klíčovou podmínkou úspěchu je mít silného spojence. Na levé straně politického spektra vidím jako výhodné spojit se s odborovými svazy. Odborové svazy potřebují občanskou společnost k tomu, aby je podpořila v jejich akcích typu „Otevřete oči“, a my je potřebujeme k převzetí moci, protože jsou nejsilnější a nejlépe organizovanou skupinou složenou ze zástupců pracujících. Druhou výhodou je, že mají budovy a kanceláře ve všech velkých městech, vybavených potřebnou technikou, takže by v nich mohla sídlit jednotlivá krajská a obecní „velitelství“ občanských iniciativ. Předpokládám totiž, že stávající moc se bude zuby nehty bránit přijít o svá privilegia a rozhodně se nebude opakovat rok ´89, kdy stát dal opozici zdarma budovy vybavené telekomunikační technikou a ještě za ně platil účty! Za třetí, v případě lidového povstání, mohou odbory zprostředkovat stínové vládě občanských iniciativ vytvoření kulatého stolu k jednání se stávající vládou. Bez tohoto silného spojence je vítězství mnohem hůře dosažitelné, ne-li nemožné.

Dnes představitelé odborového hnutí došli k závěru (viz Kapitalismus na rozcestí?), že tento typ kapitalismu v ČR je dále neudržitelný. Hlavním úkolem odborového hnutí nicméně není svrhávat vládu či odstraňovat určitý typ kapitalismu - od toho tu jsou právě občanské iniciativy. Nutnou podmínkou k jednání s nimi je mít jednu stínovou vládu (jednu reprezentaci), která by občanské iniciativy zastupovala. Těžko po odborech chtít, aby jednaly s každou organizací zvlášť. Druhou podmínkou k jednání s odborovými organizacemi je přetvořit občanské iniciativy v reálnou jednotnou a akceschopnou sílu schopnou vyvolat povstání a převzít moc. Pokud občanské iniciativy nebudou schopny oba atributy splnit, obávám se, že ze strany odborových předáků přijde nabídka jen pro ad hoc spojenectví u takových akcí, jako je „Otevřete oči“. Jaroslava Ungermana, autora výše zmíněného článku, znám přes dvacet let. Dovedu si představit, že do jeho kanceláře přijdeme s tím nejúžasnějším programem, jaký jsme schopni dát dohromady. Nebude jeho první otázkou: „A jak jej chcete v praxi uskutečnit?“

Dostáváme se tak zpět na začátek našeho článku: chtějí či nechtějí občanské iniciativy převzít moc? Pokud ano, musíme stínovou vládu ustavit co nejrychleji a dát jí minimálně dva až tři roky na přípravu nenásilného lidového povstání. Pokud ne, pravicové vlády si s námi i nadále budou dělat, co chtějí, a rovnou jim můžeme položit hlavu na špalek.