Už je to tady?
Ivan ŠtampachJe-li letošní rok rokem revoluce, je třeba si uvědomit, že sama aktivita mas nic neřeší. Dává možnému politickému řešení sílu, ale hněv lidu musí artikulovat reálná dobře organizovaná politická síla schopná racionálně analyzovat situaci a svůj program s odvahou prosazovat a hájit.
Na konci osmdesátých let bylo častým tématem debat, kdy to, jak se tehdy říkalo, praskne. Když se pak studenti dali 17. listopadu 1989 na pochod a když se v rychlém sledu k protestům přidávali herci, evangelická církev, která zrovna zasedala na synodu, a potom už hodně emancipovaná socialistická strana, i když formálně stále brzděná systémem Národní fronty, který stanovoval vedoucí roli komunistů, a když se ve středu 22. listopadu přidali pracovníci pražské ČKD, kteří ještě netušili, že svému podniku tím podepisují rozsudek smrti, bylo slyšet v ulicích: Už je to tady!
Tehdejší děti dnes řídí velké firmy, ba i stát (dnešnímu ministru dopravy bylo tehdy 16, ministrovi spravedlnosti 14), a tehdejší demonstranti pomalu balí a přesouvají se do domovů seniorů, léčeben dlouhodobě nemocných a do gerontopsychiatrických léčeben. Plamenné projevy o odkazu velkého Listopadu nudí dnešní děti stejně, jako nás nudilo nebo štvalo odkazování na Velkou říjnovou, která ovšem byla shodou okolností také v listopadu. Na začátku posledního desetiletí minulého tisíciletí jsme se na sebe usmívali, zlobila nás sice kuponová privatizace nebo pomlčková válka následovaná rozpadem státu, ale ještě jsme doufali.
Bohužel Evropa exponenciálně se zhoršující problematiku přelidnění některých světových regionů není schopná či nechce tématicky vůbec uchopit. Příkladem tohoto pštrosího chování je i pan Štampach s tímto textem. I přes svou inteligenci a rozhled raději umanutě vidí problém blízkého východu v jakémsi univerzálním imaginárním zlu, které zove tu globálním kapitálem, tu neoliberalismem tu třeba fanatismem a dokonce předkládá návrh jakéhosi řešení. Do značné míry jej chápu, problém přelidnění totiž nemá žádné humanistické řešení. Sám v tomto ohledu plivu písek.
a) je známo, že žijeme na jedné planetě a zřejmě se brzy nebudeme stěhovat
b) technologická singularita hlasitě buší na dveře
?
Jinak, pan Štampach se zachoval přesně v duchu mé výtky a k problematice se samozřejmě nevyjádřil. Ta analogie s kominternou mi po slovech, cituji: „...hněv lidu musí artikulovat reálná dobře organizovaná politická síla schopná racionálně analyzovat situaci a představit program a s odvahou program prosazovat a hájit “ úplně jako blábol nepřijde, ale není to podstata problému na který jsem ve svém textu poukazoval a navíc jsem to nemyslel nijak zle (proto jsem i mluvil o osvícené analogii kominterny).
hovořit nedá/ ještě ani neví,kde vlastně stojí. 10 otázek pro kandidáta na předsedu ČSSD je toho důkazem. Muset zjišťovat, jestli kandidát na předsedu největší levicové strany má levicové smýšlení, co k tomu dodat? Blair, Zeman a další převedli evropská sociální demokraty na slepou kolej a to se pravici velmi hodí. Ovládla mediální scénu a díky tomu je
schopna přesvědčit i vzdělané lidi, že mají pracovat na své sebedestrukci. Trochu s úžasem čtu vyjádření pana Mistríka a doufám, že si jeho slova vybavuji ve špatném kontextu,
protože mi to zavání sociálním autismem /také se používá termín sociální debilita/,neboť řešení přelidnění nějakým očistnými procesy, to je na mě moc hnědé. Pane Mistrík,
není pravda, že když žije 80 milionů lidí na malém prostoru, není tam možný důstojný život. Jsou země, které mají vyšší hustotu obyvatel a život je tam daleko přijatelnější. Je to jen
o systému. Pštrosí chování není přehlížení přelidnění, pštrosí chování je přehlížení chybného systému. V současném světě je dostatek kapacit na to, aby nikdo nemusel umírat hladem, žízní, nebo pro nedostatek lékařské péče. To, že se to děje a my víme proč, je důkazem, že tento systém je špatný. V padesátých a šedesátých letech nám u nás i na Západě
říkali, že díky věděckotechnické revoluci stroje za nás převezmou práci a my se budeme věnovat vědě a umění. Nějak se to nepovedlo, co říkáte? Životy miliard lidí jsou zredukovány na boj o přežití. To se možná líbí biologům, ale my bychom měli žít jako lidé a ne jako pokusná zvířata.
(http://en.wikipedia.org/wiki/Tragedy_of_the_commons#Strategic_factors).
Jestli je to dostatečná změna v myšlení nevím, ale byla dost dostatečná na některé změny v mém životě. Takže na otázku, zda tyhle změny řešit revolučně nebo to ponechat na evoluci. bych volil spíš tu druhou možnost, taky proto, že to v mém případě fungovalo.
No a opět trochu OT, ale přece jen mírný argument, že itechnologická revoluce urychluje tu lidskou evoluci:
http://www.g4tv.com/videos/44277/DICE-2010-Design-Outside-the-Box-Presentation/
Ale pořád je tu rozdíl oproti masám lidí, kterých je o dost víc, než Evropanů a Američanů, a kteří musí v přepočtu vystačit 600 Kč měsíčně, nemají v dosahu pitnou vodu, jedí, když se urodí atd.
Neberu Vám Váš názor na spor, nejsem soudcem v této politické při, ale osobně to vidím tak, že jsou, jak už jsem napsal dvě legitimní možnosti: a) chtít přidáno a připustit to politicky a ekonomicky i pro jiné skupiny nebo b) vyznávat politicky šetření a šetřit i na sobě.
Takto razantní mzdové požadavky bez mezioborové solidarity lidí práce jsou zcela v logice tohoto systému, nemohou přinést žádnou změnu k dobrému, mohou jen prohloubit rozdíly a zkomplikovat bilanci státu.
Jestliže si raději kopneme do vzbouřených lékařů, než abychom se také přihlásili o svá práva, budeme se muset smířit s tím, že už je to možná v Tunisku, ale k nám to jen tak nedojde.
http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/814-schuzka-nebezpecne-individuum--833320
Nemám proti Havlíčkovu názoru námitek, a jakkoliv jsem povahy prchlivé a každou chvíli bych někoho střílel nebo věšel, aspoň hubou, souhlasím s ním natolik, že se ani neobtěžuji psaním uvozovek. Také soudím, že bychom se k revoltě lékařů měli připojit, a navázat na ni, spíše ve hlavách a srdcích než se zbraní. Chci parafrázovat slavný Havlíčkův výrok o vlastenectví citovaný na http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/813-schuzka-kdo-sam-v-sebe-doufa-ten-nejlepsi-podporu-nalezl--833321
Byl by již čas, aby nám ta naše solidarita ráčila konečně z úst vjeti do rukou a do těla.
Zvlášť když v tomto případě jde dokonce jen o cestu z úst do úst, jen o to, abychom nejen mluvili o potřebě solidarity, ale abychom tu solidaritu taky aspoň slovně svým bližním projevovali.
Copak to, že dělníci se mají hůř než lékaři, znamená, že lékaři jsou na tom dobře? Neznamená to spíš, že dělníci se mají ozvat, než že lékaři mají držet hubu? Copak neprokázané podezření na kolektivní vinu lékařů za schvalování útoků na sociální práva všech zbavuje lékaře, kolektivně, jejich sociálních práv?
Soudím, že v současném sporu mezi odcházajícími lékaři a vládou škrtů jsou lékaři v právu. A také mám za to, že výsledek lékařské vzpoury může mít velký vliv na to, jestli se ještě někdo odváží vystoupit na obranu svých práv. Zvítězí-li lékaři, budeme mít šanci porazit škrty pokojně, hlavami, srdci a převážně jen hubou. Obrátíme-li se hromadně proti lékařům, pomůžeme-li vládě škrtů potlačit jejich vzpouru, uhladíme jí cestu, aby nás uvrhla do bídy, proti které už nám opravdu nezbude jiná obrana než krvavá revoluce.