Alexandr Vondra. Uplynul další týden a objevila se nová aféra. Jak to tak vypadá, průšvihy českých politiků jsou už pravidlem. V takové kondici tu nebyla ještě žádná vláda, Nečasův tým tato situace musí nesmírně vyčerpávat, což je dobře vidět. Do hry se nějak vrací nyní i Mirek Topolánek, který veřejně ministra Vondru kritizuje a po dvou letech (!) přiznává, že se mu navyšované výdaje Vondrova úřadu „zdály přemrštěné“. Ale protože tato aféra s desítkami ztracených milionů současné vlády není poslední, popis či analýzu nějaké nové si můžeme nechat na příště. A pokud žádná nebude, zcela jistě v Mladé frontě DNES najdou něco na firmu ABL.
Mě tento týden zaujala zpráva, která se okrajově dostala i do celostátních médií, ovšem prostoru by si zasloužila více. V našem městě mělo vzniknout Středoevropské fórum Olomouc (projekt SEFO). To mělo prezentovat středoevropskou kulturu od druhé světové války až po současnost. Idea skvělá, architektonický návrh, jak už to bývá, kontroverzní. Našel si řadu příznivců, přinejmenším stejný počet odpůrců. Důležité je však něco jiného. Zdůvodnění, proč ministerstvo kultury přípravy zastavilo:
„Dle předložené žádosti projekt naplňuje všechny čtyři znaky veřejné podpory: financování z veřejných prostředků, narušení hospodářské soutěže, zvýhodnění konkrétního subjektu či odvětví výroby a ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Z tohoto důvodu nemůže být podpořen."
Přečteme-li si tento výňatek opravdu pozorně, pak vidíme, že rozhodnutí je absurdní. Jak může muzeum středoevropské kultury narušit hospodářskou soutěž? Jakým způsobem může ovlivnit obchod mezi zeměmi Evropské unie? Vždyť to zcela jistě nemůže být přímá konkurence krakovským, vídeňským či bratislavským muzeím! Ale i kdyby byla, muzeum je přeci jenom něco jiného než průmyslový či zemědělský podnik.
Začátkem února má do Olomouce zavítat na úžasnou výstavu Baroko ministr kultury Jiří Besser, který se bude snažit rozhodnutí úřadu nějak vysvětlit. Hledal jsem na stránkách ministerstva přesnější informace, ale o projektu SEFO jsem se dočetl kultivovanou a českou větu, že „jeden projekt nebyl schválen vzhledem k nedostatečné alokaci prostředků“.
Ze studijních důvodů zavítám občas na stránky internetového projektu Jiřího Paroubka. Kladu si otázku, čeho by ještě chtěl bývalý premiér v politice dosáhnout, respektive jaké jsou vůbec reálné možnosti toho dosáhnout. Jiří Paroubek totiž stále více v kritice sociální demokracie připomíná Miloše Zemana. Začíná připomínat, budeme-li spravedlivější. Zatímco minule jsem tu kritizoval českou neschopnost dotáhnout věci do konce (případ exministra Drobila a financování ODS), stejnou kritiku si zaslouží neschopnost odcházet. Nepodaří-li se prosadit určitý politický styl či koncepci, jako se to stalo Jiřímu Paroubkovi, je dobré místo přenechat jinému. Je to sice prohra, ale i ta se dá zvládnout poměrně elegantně. Stačí se podívat do roku 2004, kdy takto odcházel Vladimír Špidla.
Takže: Alexandr Vondra. Zvládne odejít? Elegantně odejít?
Permanentní aféry a muzeum jako tržní konkurent
Neschopnost odcházet si zaslouží stejnou kritiku jako neschopnost dotáhnout věci do konce. V českých poměrech je velmi rozšířená. Ukáže se, zda se bude týkat i Alexandra Vondry, který nemá jinou elegantní možnost než se z politiky stáhnout.
- Vytisknout článek
- Poslat e-mailem
- Sdílet
- Velikost textu + -
