Iracionalita neoliberálních reforem
Michael HauserLidé prý mají být odpovědní za celek společnosti a dobrovolně se omezit. Našeptává se jim, že tím udělají něco pro společnost. Je to podivný neoliberalismus, který po nás žádá, abychom přinášeli oběti na oltář společnosti a de facto přestali sledovat maximalizaci osobního užitku.
Studie doktorandů Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zveřejněná tento týden potvrzuje to, co všichni dlouho tušili. Státní zakázky se zadávají tak, že stát na nich utrácí o stovky miliard víc, než je nutné. Tato studie vypočítává celkovou sumu, kterou stát rozházel v neprůhledných výběrových řízeních. Za poslední čtyři roky to dělá 276 miliard.
Zakázky tak můžou být předražené o padesát i více procent, takže se dá odhadnout, že stát za tuto dobu zbytečně vyplýtval nejméně 150 miliard (přesně se to spočítat nedá, když se do výběrových řízení přihlásil jediný zájemce, a nelze určit, na kolik by ta která zakázka přišla, kdyby zájemců bylo víc). Když se přidržíme tohoto asi podhodnoceného odhadu a budeme uvažovat ne o čtyřech posledních letech, ale o celé době od roku 1990, vyjde nám, že stát jenom kvůli neprůhlednosti a podivnosti výběrových řízení zbytečně vyplýtval 750 miliard, tedy tři čtvrtě bilionu. V jednom roce to může být minimálně 37 miliard.
Jednoduše opustili sociální nauku církve, což je - pravda - "zvláštní a jinde neobvyklé".
Je to ovšem v souladu s jejich očekáváním "vrácení" majetku, který jim už od dob císaře Josefa II. nepatří.
Navíc stylisticky je to hrůza, kam jsme to dospěli, když už ani duchovní se neumějí elegantně vyjadřovat ...:)
..."Je na pováženou: když mluvčí lékařů vyhrožují postihem pacientů a považují je za rukojmí svého nátlaku; právníci často přestávají hledat spravedlnost a znevažují sám pojem zákonnosti; soudci se obávají rozhodovat a protahují spory do nekonečna; někteří učitelé se více zajímají o své platy, než o výsledky školství; někteří rodiče se nezajímají o své děti, ty jsou pak zanedbané; ztrácejí kredit ti státníci, kteří se zabývají populistickým sebe vynášením a neřeší skutečné problémy; pracovníci médií popisují mnohé spory neúplným a někdy i bulvárním zpravodajstvím; v běžném životě sobecky škodí jeden druhé nekvalitní prací, přemrštěnou cenou, nezaplacením, zadržením mzdy atd. Je však nutné dodat, že příčinou těchto jevů je celkový morální úpadek společnosti"...
A je na pováženou, když představitelé církví, zvící vykrmených vepřů prorostlých sádlem, kteří - až na několik výjimečných osobností ve svých řadách - za totality tiše sloužili režimu v pacem in terris, více než bohu, ke kterému se hlasitě a s pýchou sobě vlastní hlásí, nejen že žijí zcela odtrženi od života ve skleněných věžích státem placených, ale znovu slouží dnešní moci, ostatně stejně jako ve všech předchozích etapách. A je na pováženou, když pak hovoří o morálce.
Ale existují i vyjímky a morálně čisté osobnosti - nelze paušalizovat.