Julian Assange je Robin Hood internetového věku. Bohatým bere a dává chudým. Žijeme ve společnosti, která o sobě ráda říkává, že je svobodná, leč měříme-li svobodu možnostmi člověka rozhodovat o tváři své každodennosti, pak svoboda majitelů například korporace Hyundai, svoboda manažerů jejich české pobočky a svoboda jejich nošovických zaměstnanců nejsou totožné.

Uvažujeme-li prakticky nad mírou svobody konkrétních jednotlivců v takto konkrétně vymezených srovnáních, najednou vyvstane nabíledni, že ve svobodné společnosti jsou lidé co do svobody bohatší, lidé chudší, a dokonce i opravdoví nuzáci, například bezdomovci, jejichž prostoru svobody se ani Assangeho počínání nijak bezprostředně nemůže dotknout.

Takové bohatství měřitelné šíří svobody pramálo souvisí s hmotnými prostředky, přesto základní obraz platí: Assange je sympatickým zbojníkem, který zpupně bohatým prostor svobody poněkud zužuje, zatímco těm chudším, jejichž svobodu podvazuje už nedostatek informací, její prostor podstatně rozšiřuje.

Říct o Assangem, že je zbojník, samozřejmě znamená připustit, že jeho počínání je v něčem hraniční; definovat je jako pro velkou část lidí legitimní, jakkoli z hlediska panující moci patrně ne legální počin. Znamená to uznat alespoň část ze síly alespoň některých argumentů, které se proti Assangemu užívají.

Základní námitky proti plošnému zveřejnění amerických depeší zaznívají vcelku dvě: za prvé diplomacie bez určitého stupně utajení není možná, poněvadž musí částečně používat i metody, které nelze vzhledem k povaze některých bezpečnostních hrozeb vystavovat se vším všudy na odiv, a za druhé se jedná právě o tu bezpečnost, kterou údajně kompletní zveřejnění depeší fatálně ohrožuje.

Myslím, že oba argumenty jsou platné jen velmi podmíněně a pouze z hlediska americké vlády. Pokud právě zveřejňované materiály za takové pokládá, pak si musí především položit otázku, zda bylo rozumné zpřístupnit je třem milionům státních zaměstnanců.

Není vůbec korektní tvrdit, že Assange zveřejnil materiály z nějakého zavilého odporu k USA. On přece rovněž publikoval zásadní materiály o politické kriminalitě v Keni, o zločinech bank a korporací a za svou publikační činnost vloni dostal novinářskou cenu Amnesty International. A pokud zveřejňuje informace, které usvědčují USA z porušování jejich vlastních zákonů či úmluv, k nimž přistoupily, je to přece v jejich zájmu, nikoli proti němu.