Mikuláš na to nestačí

Ivan Štampach

Charita systémové problémy vyřešit nemůže, je jen drobnou investicí do sociálního smíru. Vše nasvědčuje tomu, že se u nás i jinde probouzí hněv obyvatelstva a že teď je důležité, kdo kritiku systému dokáže artikulovat a předložit jako skutečnou alternativu ve volbách.

Včera, o II. neděli adventní pozdě odpoledne jsme se skupinou přátel slavili liturgii. Nebyla zaštítěna žádnou církevní institucí. Nikdo z nás, kdo jsme se tam sesedli do kruhu kolem stolku, který se na chvíli stal oltářem, nejsme jediný spravedlivý a nikdo nejsme majitelem výlučné pravdy. Nikdo sám ani společně nemáme pro spoluobčany závazný recept na léčbu společenských neduhů. A přesto jsme si zažili, že to nebylo jen setkání pětice hledačů v jednom skromném pražském bytě, ale setkání s hloubkou skutečnosti, která léčí a probouzí lidský potenciál, ba víc, umožňuje překročit holou danost a zažít vnitřní svobodu. Nebyli jsme tam sami. Mohli jsme záležitosti nejen své, ale i světa, k němuž patříme, svěřit do dobrých rukou.

Když jsme pak vyšli do ulic, připomněl jsem si znovu, že je 5. prosince večer. Potkali jsme desítky Mikulášů, andělů a čertů. Většinou jsou to ubohé karikatury tradičních folklorních postav. Strůjci této nepovedené taškařice dobře vědí, jak vypadá čert. Andělky oblékli do bílého a připevnili jim na lopatky polystyrénové objekty, které mají připomínat křídla. Občas jim něco bliká na hlavě. Mikuláši (někdy i Mikulášky) byli vyhastrošení neuvěřitelně. Byli obaleni do prostěradel nebo je měli přehozená přes ramena (s prostřiženým otvorem pro hlavu uprostřed). Na hlavách měli papírové kokrhele nejrozmanitějších tvarů v barvách nejčastěji bílé nebo rudé. Vlastenectví v době krize se projevilo i tím, že žádný Mikuláš nevypadal jako americký klon Dědy Mráze Santa Claus.

Dnes Mikulášové s asistencí promptně vyřizují objednávky rodičů a mají v nabídce přiměřenou dávku strašení dítek, která podle pedagogických představ otců či matek zlobila víc, než se očekávalo, jakož i odměnu pro potomky pilné, snaživé, flexibilní a konkurenceschopné. Dobré účty dělají dobré přátele. Aspoň vůči dětem zachová předchozí generace ještě jakousi míru štědrosti a bělovousý děd se zakroucenou holí je v tom jejich placeným poslem. Připomíná to historicky nedobře doloženou postavu, Mikuláše (v původním znění Nikoláos), původem z města Patara v Malé Asii. Měl se narodit někdy v širokém rozmezí let 250 až 286. Podle legendy měl po smrti otce dědictví rozdat chudým. V mladém věku se měl stát biskupem místní církve ve městě Myra v Lykii (což je západní část jižního pobřeží dnešního Turecka). Zažil si v této službě ještě konec období, kdy pozice křesťanů v Římském impériu nebyla příznivá, Obraz laskavého staříka poněkud narušuje pověst, že byl horlivým odpůrcem tak řečeného pohanství a měl se přičinit o zničení několika chrámu antického předkřesťanského náboženství. Tradice mikulášské nadílky navazuje na příběh, podle kterého zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů. K tomu však nedošlo díky zásahu biskupa Mikuláše, který rodině, snad anonymně, daroval potřebné prostředky.

Jeden z mála historických dokladů této postavy je zachovaný seznam účastníků I. všeobecného sněmu církve svolaného císařem Konstantinem do Nikáje roku 325. Jde ovšem jen o jméno. Nic nepotvrzuje legendu. Svátek připadl v latinské církvi na 6. prosince protože Mikuláš měl v ten den zemřít. Jeho ostatky uloupili roku 1087 námořníci z italského města Bari a přenesli do svého domova, kde jsou s velkou slávou dodnes uctívány v místní, po něm pojmenované bazilice.

Možná bychom dnes, v době, kdy je překvapivě málo věřitelů, ale jsou miliony dlužníků, potřebovali statisíce Mikulášů. Prominuli bychom jim jejich horlivost proti jinak smýšlejícím, kdyby na sebe vzali aspoň agendu oddlužování. Nemuseli by vykupovat z veřejných domů jen dcery zchudlé šlechtické rodiny, jako v jedné verzi legendy, ale i dcery (a koneckonců i syny) proletářů a lidí z proletarizovaných středních vrstev a nás ostatní, které (leckdy uměle nafouklé lichvářské) dluhy tisknou k zemi.

Možná nějaké občanské sdružení vyslalo včera večer nějakého Mikuláše i na místa, kde se koncentrují pražští obyvatelé bez stálého bydliště a bez zaměstnání. Nevím, nebyl jsem u toho. Z hlavního nádraží, jehož přestavba v hypermarket vrcholí, již byli vypuzeni. V Sherwoodu před nádražím jsou stále k vidění. Ovšem ani mnoho Mikulášů a mnoho občanských aktivistů nepomůže situaci zachránit. Mikulášské zpravodajství nám přineslo mezi historkami o celebritách a záběry na roztomilá zvířátka jako zajímavé zpestření zprávu, že jen tak mimochodem oběťmi současných mrazů v Praze se stalo zatím deset bezdomovců.

Připusťme, že některé by možná nedostihl ani mnohem lepší sociální systém. Někteří si možná tuláctví, jak se tomu říkalo za mého mládí, zvolili jako životní program. Ale pořád je ještě mnoho těch, které srazila na sociální dno pouhá krutost systému. Ta bere práci a bydlení, následně pocit lidské důstojnosti a bezpečí, ta tlačí mnohé z nich k pití a drobnému přikrádání, které je ovšem bezvýznamné ve srovnání s lupičstvím vymydlených, navoněných, osakovaných a okravatovaných zlodějů. Ta je každou zimu zabíjí, pokud se ochránci čistoty a pořádku rovnou nepřičiní pěstmi, noži, pálkami nebo zapáleným benzínem v kterékoli roční době.

Poselství, které si jeden nese s sebou z nedělní liturgie, obstojí vedle angažovaného humanismu druhého. Žádný z nich však nedojde daleko, pokud bude vše záviset na tom, kdy tlustá ruka utrousí grošík a pokud individuální charita bude především drobnou investicí do sociálního smíru. Vše nasvědčuje tomu, že se u nás i jinde probouzí hněv obyvatelstva a že teď je důležité, kdo kritiku systému dokáže artikulovat a předložit jako skutečnou alternativu ve volbách. Pokud by se to dělo ve více zemích zároveň, je jistá šance, že Mikuláš a Vánoce už nebudou jen rejdištěm kýčovitého sentimentu a že se znovu vynoří jejich hlubší smysl.

    Diskuse
    SH
    December 7, 2010 v 9.58
    SOCIÁLNÍ DĚJINY
    V češtině má slovo sociální na třicítku kontextů, ale v této poznámečce chci hovořit pouze o sociálnu jako pomoci vyloučeným. Její historii si troufám rozdělit do určitých etap. První byla charakterizována jakousi živelnou soustrastí, motivující například nepostižené k zásilkám potravin do leprosárií, či poskytování almužen žebrajícím. Druhou etapou byla nábožensky přikazovaná útrpnost, kupříkladu v islámu jeden z pěti příkazů víry, zavazující k pravidelnému obdarovávání nemajetných, nebo křesťanské instituce charity. První systémový zlom přineslo uzákonění pravidel dneska celkově označovaných za sociální stát. Tuto etapu si pojmenovávám právní solidaritou. Jestliže je dneska reálně omezována, ba sociální péče dokonce přenášena na zastaralou charitu, pak jde jednoznačně o regres v dějinách lidstva, v žádném případě o pokrok. Další etapou by po sociálním státě měla být vyšší forma pomoci, ideově založena na přesvědčení o opravdové rovnosti lidí, o prakticky sociální rovnosti. Jejím minimem pro začátek by měly být právním řádem zajištěný: minimální příjem, střecha nad hlavou a neplacená zdravotní péče.
    DS
    December 7, 2010 v 17.08
    Vážený pane, "pokrok" chápu jako nekritickou víru .
    Je ve Vašem textu důležitým slovem. Stejně jako nezmíněna, ale pravděpodobně prožívána víra v lidský rozum.
    Jak jistě víte, "přirozená " rovnost lidí byla při svých formulacích důsledně vztahována k privilegiím aristokracie, které byly pojímány, jako nezsloužené.
    Co , prosím,míníte "Opravdou rovností lidí", která člověku/dítěti s rodiči nezaslouženě zajistí minimální příjem, střechu nad hlavou ad. ? Co jest tou OPRAVDOVOSTÍ ? Myslíte CELISTVOST PODPORY života toho námi neurčeného člověka za pomoci zcizení prostředků jiných lidí ?
    Pokud domýšlíte do konce, a já s i v to dovoluji věřit, pak vyvrcholením Vašeho konceptu Opravdové sociální rovnosti je krátkodobý rovnovážný stav, který z hlediska fyzykálních zákonitostí, nemůže trvat déle, než je socilogicky významné, kdy je jěště komu , co brát a komu, co dávat. A pak tedy Pokrok zvízězí : Vy rozdáte potřebným, a že jich je , vše , co máte, já a ostatní to uděláme také a zvítězí, ne poprvé lex barbara.Myslím , že to není správná cesta.
    DS
    December 7, 2010 v 17.14
    Pane Štampachu, pokud máte pravdu
    a musím přiznat, že se to již mockrát stalo a brobudí se HNĚV obyvatelstva, bude to zase velmi smutné. Potečou potoky krve ,těch, kteří se neprovinili , než svým životem.
    A po nějaké, jakkoli dlouhé době se ustaví velmi podobná situacem kdy budou existovat lidé v hněvu a lidé jako Vy , kteří se na HNĚV těší. Vždyť to zde již tolikrát bylo a bude, bohužel.
    Však to znáte ze Starého i Nového Zákona
    December 7, 2010 v 19.39
    Já o volbách, vy o krvi
    Pane Sekanino, pokud si chcete nechat klapky na očích a nechcete kolem sebe vidět rostoucí bídu a z ní plynoucí hněv, budete nepříjemně překvapen, až se projeví. To jak ničivě se hněv projeví závisí nejméně na dvou stranách. Např. na tom, jak obhájci establishmentu ponechají v platnosti či stornují demokratické postupy pro vyjadřování hněvu a sympatií. Napsal jsem naprosto jednoznačně, že "vše nasvědčuje tomu, že se u nás i jinde probouzí hněv obyvatelstva a že teď je důležité, kdo kritiku systému dokáže artikulovat a předložit jako skutečnou alternativu ve volbách." Já o volbách, Vy o potocích krve. Je tedy otázka, po čem tu kdo touží!

    Nový zákon je v této kauze zcela jasný. Mluví o Hospodinu u příležitosti příchodu Mesiáše: "Mocné svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohatí propustil s prázdnou." (Lk 1, 52-53)
    DS
    December 7, 2010 v 21.18
    Vážený pane, volby a krev spolu úzce souvisí,
    tak jako volba a krev ostatně, dle mého soudu.
    dle mého soudu.V minulosti, přítomnosti a , bohužel predikuji i v budoucnosti.
    Toho, kdo dokáže hvěv, o kterém píšete, artikulovat a předložit v současné Evropě či v naší zemi se obávám. Myslím, že už bude mezi námi. A my, jako vždy nespokojeni s tím , jak žijeme, tedy vlastně sami se sebou, si zase nadběhneme : Tak nějak jsem promýšlel Váš sloupek a potenciální spojení na první pohled tak vzdálených významů jako je Krev a Volby.
    Přeji hezký večer
    December 8, 2010 v 8.19
    To je, pane Sekanino, mlácení prázdné slávy. Spojit můžete cokoli s čímkoli, když je Vám libo, a když máte chuť se vždy s každým a o čemkoli hádat.

    V politice, tam kde jsou volby, nemusí téct krev. Všeobecné svobodné, tajné volby nastolily levicové politické směry v západním směry proto, aby se změny politické moci neděly násilím.

    Potoky krve mohou téct i tam, kde byly zavedeny volby, ale jen proto, aby se dál už nevolilo. Je to návrat od civilizace k archaickým pořádkům.

    Vy velmi dobře víte, pokud to tu i čtete a ne jen posíláte své ostré komentáře, že vždy zdůrazňuji volby a že polemizuji v těmi, kteří hledají politickou moc v pouličních nepokojích. Je Vám jasno, že Vaše spojení mého článku s "potoky krve" bylo nemístné, nespravedlivé a zlovolné.
    DS
    December 8, 2010 v 11.11
    Vážený pane, pokud se díváte na svět v jeho celistvosti, stejně jako
    se občas zamyslíte jak je to dlouho, kdy v Evropě ( cca 15 let ) či v naší kotlině ( cca pouhých 70 let ) volby zastupiteků a krev v ulicích jedno byly, jistě vidíte, pokud chcete, že jen v tomto roce bychom na planetě napočítali přes 20 voleb zastupitelů , při kterých krev tekla a ne málo. Jestli je Vám milejší sebeklam, mohu to jen konstatovat a popřát hezký týden.
    ("od civilizace k archaickým pořádkům" -to je velmi vážné téma, a bylo by asi potřeba vyjasnit si pojmy , ne jen tak s nimi házet, a na to zde asi není prostor)
    ??
    December 8, 2010 v 11.37
    krvavé
    systémové změny nastávájí, jak známo, tehdy, když se podstatná část obyvatelstva dostane do situace,že nemá co ztratit.To, že se budeme, pane Sekanino,tvářit,že se nic neděje,nepomůže ani Vám.
    DS
    December 8, 2010 v 20.56
    Vážená paní, myslím, že nám nadobro odchází sociální stát,
    to jest tou evropskou systémovou změnou a jestli Levice nebude schopna promyslet a navrhnout alternativu, která bude nenásilná a netotalitní, bude to velká škoda. Nejvíce to odnesou , myslím, ti, co nemají co ztratit.
    ??
    December 8, 2010 v 21.50
    Zatím to vypadá tak, že kdo nejlépe dokáže artikulovat kritiku systému v Evropě, jsou pravicové strany, protože vyhrávají volby. Na první pohled se to zdá jako paradox, na další pohledy již méně. Lid totiž není homogenní kategorie, a tudíž ti, jejichž životní úroveň se zhoršuje (velká část střední třídy) docela snadno slyší na to, že se budou mít lépe, pokud nebudou doplácet na sociální stát, v jehož rámci vegetují (ať již jako nezaměstnaní nebo jako pracující chudoba) také ti, kteří jsou statusově ještě níže. Což jsou také mnozí etnicky, rasově a nábožensky různorodí imigranti, čímž se dále situace komplikuje.
    MN
    December 8, 2010 v 23.31
    Pane Sekanino,
    myslím, že tu cestu k sociální rovnosti lidí nechápete. Nejde o to, aby chudí začali brát bohatým, ale aby bohatí přestali brát chudým...
    December 9, 2010 v 5.21
    Mikulášská nadílka
    Kdopak asi ví, kolika dětem na celém širém světě Mikuláš přinesl něco dobrého na zub. Čokoládový brněnský orloj nebo nějaké tropické ovoce. A v dalekých, předalekých krajích nosí asi zase exotická jablíčka nebo meruňky. Nebo třeba aspoň tu pitnovou vodu?
    ??
    December 9, 2010 v 21.25
    Sedí dva bezdomovci pod mostem a jeden říká: "Před 21 lety jsem zvonil klíčema. Byly od bytu, chaty, garáže, auta..."
    Obávám se, že to nebude jenom vtip.
    December 10, 2010 v 5.20
    Co čech to muzikant?
    Já bohužel neměl tolik klíčů, takže jsem nemohl zvonit. Ale třebas jsem lepil plakáty (a pak zase seškrabával, protože jsem to slíbil na nějaký zpi*ný schůzi).
    Ale teď nevím, jestli je to se zvoněním vůbec souměřitelné?:-).
    JD
    December 29, 2010 v 22.46
    Hněv obyvatelstva
    V Jakubově epištole je krásná věta - lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. Proto když Bělohradský hovoří o tekutém hněvu davů, který je třeba proměnit na hněv dějinný, já bych raději místo destruktivního tekutého hněvu viděl konstruktivní pokrokové uvědomění.

    Bělohradský však také ve své nedávno sepsané úvaze přesvědčivě argumentuje, proč je někdy nutné klást odpor i "řádně" zvoleným vládám. Obávám se, že globální tsunami neoliberálních reforem se bez konfrontace neobejde. Nejsem si však jist, zda z toho vzejde něco dobrého.

    Co myslíte, že je za nastávající situace správnější - šířit pokoj a mír, avšak zároveň "podřizovat se světské moci", anebo se bouřit i za cenu násilí a destrukce, když nějaká "sametová revoluce" tuto globální moc těžko zastaví?
    DS
    December 29, 2010 v 23.53
    Pane Nováku
    Vy myslíte, že bohatí NĚCO berou chudým ( předpokládám, že mluvíme o České republice či o Evropě ) ?
    A co jim berou ? Ledničky, Divadla,Auta, Televize ? Nebo myslíte pocit rovnosti ? Berou Bohatí Chudým Pocit Rovnosti ?
    Děkuji za odpověď.
    DS
    December 29, 2010 v 23.56
    Pane Beránku, to přeci není vtip,
    jestli si někdo v roce 1989 při zvonění myslel, že se bude mít lépe, jen proto, že jest změna - mýlil se, to se stává.
    December 30, 2010 v 1.43
    Pane Sekanino, někdo tu tvrdil, že bohatí něco berou chudým? Není Vaše otázka teatrální a prázdná?
    December 30, 2010 v 5.10
    Bohatí a chudí
    Pokud by vůbec bylo možné, aby bohatí chudím něco brali, bude to určitě výměna (tedy něco za něco jiného). A zřejmě může být trochu obtížé srovnávat některé hodnoty. Třeba pro mě osobně byla možnost vycestovat mnohem hodnotnější, než kupříkladu vysokoškolské vzdělání zdarma. Takže bude asi dost těžké srovnávat, kdo koho víc okradl. Ale nějaká čysilka jsou třeba vidět tady:
    www.bit.ly/g92FBi
    DS
    December 30, 2010 v 7.29
    Pane Štampachu
    je tomu tak : "tvrdil" to pan Novák. Proto má reakce na jeho příspěvek dnad nemůže být teatrální ( a divadlo miluji) a prázdná .
    Naopak , obávám se těchto myšlenkových zjednodušení, ostatně obávám se ještě teď francouzské revoluce- její plody jsme ještě , Bohu-žel , nedojedli.
    Rovnost v nás klíčí jako plíseň.
    December 30, 2010 v 8.42
    No, na mou duši, opravdu to v diskusi pan Novák napsal. Chápu pocity, které lidi vedou, když to píší. Chápu i to, že většina velkého bohatství v tomto typu společnosti pochází z krádeže. Ale skutečný sociální konflikt není konfliktem chudých a bohatých nýbrž konflikt práce a kapitálu, jak brilantně a s podrobným zdůvodněním ukazuje např. papež Jan Pavel II. v encyklice Laborem exercens. Psát o chudých a bohatých má emocionální náboj, ale je to myšlenkově vyprázdněné. V tom se asi shodneme. Omlouvám se, že jsem tuto myšlenku připsal Vám.

    Neshodneme se snad ohledně rovnosti. Velká francouzská revoluce ve mně sice také nevyvolává nadšení, ale pokud jde o rovnost, můžete ji popřít, ale měl byste taky napsat, co byste zavedl na místě občanské rovnosti. Byla by lidská práva odstupňována podle výše konta nebo podle stupně absolvované školy? Kdo by měl právo volit? Byli by Romové, svědkové Jehovovi, nemajetní a bezdomovci zbaveni např. práva volit a být volen?
    DS
    December 30, 2010 v 10.44
    Myslím, že jste se dotknul "kardilnálního" problému.
    Lidská práva :jako je například právo na život a bezpečí, nedotknutelnost osoby, soukromí a lidské důstojnosti, majetková práva nebo svoboda náboženského vyznání, pobytu a pohybu (Listina, čl. 5-15); se stala ideologií "sama O sobě" a nedovoluje nám uvažovat a konat bez sebeklamu. Problémem základním v tomto kontextu, myslím jest, kdo či co vlastně má lidská práva GARANTOVAT (samozřejmě se vždy objeví mnoho skupin, které se k "věci" rády přihlásí) ? Jsou to , dle mého soudu sami lidé, tedy člověk, jako třeba Vy či já, nebo má žena. Tedy uvědomovat a uvědomit si svá (lidská) práva a v tomto kontextu i lidská práva lidí kolem nás a dle toho jednat, činit. Takto to ,dle mého soudu,bohužel, nefunguje : více a více se "problematiky" lidských práv ujímají různé ideové skupiny a používají jej jako klacku na své bližní.Samozřejmě se to převážně děje v Evropě a USA, tedy v minimu světa, který, dle mé zkušenosti, má velmi odlišný přístup k věci.Samozřejmě, to, že jsme ve velké menšině, neznámená, že nemůžeme ( v otázce lidských práv) mít pravdu. Obávám se, však, že ji nemáme : tedy , že "lidská práva" jsou myšlenkový koncept,který se nejen přežil ale, co je horší, vede nás ke krvavé válce občanské ( už jsem zase u té krve, věřte mi, že si ji nepřeji, jen ji často vidím).
    Právo volit ? Promiňte,ale to je přeci nedůležité, copak vládnou voliči ? Copak někdy vládli ? Jen sebeklam,kdo chce věřit ať věří.
    December 30, 2010 v 18.50
    Vaše radikální stanovisko si, pane Sekanino, zaslouží důkladnou reakci. Proto ji nenapíšu sem, ale nabízím Vám ji v pondělním sloupku.
    + Další komentáře