České kostely plení zloději

Dušan Radovanovič

Na 90 procent českých církevních památek bylo za posledních 20 let vykradeno. Podle odborníků se jedná o nevyčíslitelnou kulturní a historickou ztrátu.

České sakrální památky od roku 1989 na první pohled vzkvétají. Některé zdevastované stavby se podařilo zachránit, mnohé dostaly alespoň nový kabát. Jejich vnitřní vybavení však bylo za posledních dvacet let nevídaným způsobem rozkradeno. Odborníci hovoří o nenahraditelné historické a kulturní ztrátě.

Statistika je vskutku děsivá. Zloději se vloupali do 90 procent z 5500 církevních objektů v České republice. Celkově byly odcizeny statisíce předmětů. „Z gotického a renesančního umění zmizela zhruba polovina, z rozsáhlého barokního zhruba třetina děl," řekl ČTK diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar. Podle jeho názoru se jedná o nenahraditelnou ztrátu historické paměti národa.

Nejhorší situace v tomto ohledu panuje v západních, východních, severních a středních Čechách. O zabezpečení dosud nerozkradených památek by se mohly postarat diecézní muzea, dosud však fungují pouze v Litoměřicích a Olomouci. V Plzni se muzeum v současné době buduje a o jeho zřízení uvažují i Brno a Hradec Králové.

Nejhůře postižené jsou odlehlé kostely a poutní místa. Jenom loni evidovala policie 144 krádeží pískovcových soch a funerální architektury ze hřbitovů a poutních míst. Zloději se přitom často chovají s maximální bezohledností. Výjimkou nejsou ani probourané zdi, stržené oltáře a obrazy vyříznuté z barokních rámů.

Krádeže uměleckých děl dosáhly vrcholu v první polovině devadesátých let. Pád železné opony s sebou přinesl i zvýšený zájem překupníků a sběratelů umění ze západní Evropy. Zatímco v roce 1989 evidovala policie 51 krádeží uměleckých předmětů, o dva roky později to bylo již téměř tisíc případů.

"Od té doby se krádeže církevních a kulturních předmětů postupně snižují. Vzrostly naopak krádeže uměleckých předmětů v bytech a rekreačních objektech," uvedl policejní rada Jaroslav Zahálka. Vladimír Kelnar to však vysvětluje tím, že mnohde již doslova není, co krást. Drobné krádeže navíc duchovní často ani nehlásí, protože úspěšnost pátrání bývá mizivá.

Na odpovídající zabezpečení nemá církev dostatek prostředků. Objem financí určených na ochranu objektů se pohybuje kolem milionu korun na jednu diecézi. To představuje zabezpečení přibližně pro čtyři větší kostely, což je zcela nedostatečné.

Organizované gangy mají navíc velmi propracovaný systém krádeží. "Vstupem do EU a schengenského prostoru se činnost zločinných skupin napojených na zahraniční obchodníky v důsledku neexistujících kontrol na hraničních přechodech ještě více usnadnila," hledá důvody tristní úspěšnosti kriminalistů Zahálka.

Další problém navíc představuje rozdílná legislativa států EU. Pokud se policii přece jen podaří odcizené předměty najít, naráží mnohde jejich vrácení na respektování zásady tzv. nabytí v dobré víře. Je totiž jen obtížně dokazatelné, že majitel věděl o tom, že se jedná o odcizené předměty. „Zahraniční orgány činné v trestním řízení proto často rozhodnou o navrácení odcizeného uměleckého předmětu zpět osobě, u které byla věc zajištěna," vysvětluje Zahálka.

Další informace:

Ihned.cz Z českých kostelů zmizely statisíce předmětů. Leckde už není co ukrást