Podle zprávy iHNed.cz ze 7. listopadu francouzská důchodkyně, která dlouhá léta pracovala jako učitelka jazyků v arabských zemích včetně Maroka a Saúdské Arábie, v butiku napadla šestadvacetiletou ženu ze Sjednocených arabských emirátů kvůli jejímu nikábu. Je to splývavé černé oblečení, které odhaluje pouze oči. Napřed ženu vyzvala, aby nikáb odložila, což by nejspíš znamenalo, že by byla nahá. Když jí nevyhověla, vrhla se na ni a podle obžaloby oběť zpohlavkovala a pokousala na ruce. Před soudem zdůraznila ale, že se chtěla „zasadit o práva žen“.

Tato zpráva může jako bezvýznamná pro běh světa hned zase upadnout do zapomnění. Jako mediálně zvýrazněná jednotlivost může reprezentovat dnes převažující poměr západní civilizace k jiným kulturám. Sledujeme-li vnitropolitickou scénu evropských zemí a Spojených států a zejména jejich vnější vztahy, zjistíme, že parlamenty a vlády jsou připraveny fackovat a kousat. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dal podnět k přijetí zákona, jenž by nošení vybraných druhů oděvů na veřejnosti zakázal. Francouzský parlament už normu schválil s tím, že v platnost vstoupí začátkem příštího roku. Budu zvědav, jakými sankcemi bude tento zákon doprovázen. Bude-li např. policie z žen, které nebudou zákon respektovat, oděv strhávat.

Paříž koneckonců vždy určovala módu. Dlouho stačila reklama, dnes se oblékání jedné části lidstva prosazuje zákonem. Zatím bude stačit převléct se před hranicemi nebo před přistáním. Později možná budou práva lidí oblékat se tak, jak si přeje francouzský prezident a jemu poslušný parlament, prosazovat spolu s jinými podobnými právy expediční sbory i za francouzskými hranicemi. Země, ve které možná poprvé zaznělo jako revoluční heslo svoboda spolu s rovností a bratrstvím, dospívá k orwellovskému pojetí svobody, tak jak se vyskytuje v románu 1984.

Ale budiž. Už římské právo předepisovalo audiatur et altera pars. Vyslechneme-li tedy i druhou stranu, dovíme se, že různé typy muslimských oděvů pro ženy, jako jsou burka, nikáb, hidžáb nebo čádor jsou výrazem ponižování žen. Bude-li nějaký stát určité druhy oděvů předepisovat, bude třeba jej za to kritizovat stejně jako si teď kritiku vysloužila Francie. Vezměme příklad Turecka, země, kde se podle dostupných údajů k islámu hlásí kolem 98 % obyvatel. Je to země dobře dostupná a každý se může přesvědčit na vlastní oči. Osobně jsem sledoval situaci při několikadenní návštěvě Istanbulu a vyšlo mi, že asi osmdesát procent žen chodí oblečeno stejně jako ženy v Praze. Dalších nějakých patnáct procent žen nosí na ulici hidžáb, tedy šátek zahalující vlasy a krk a k tomu obvykle sukni do půl lýtek. Pouze do mešit vstupovaly všechny ženy s pokrytou hlavou, tak se to ostatně vyžaduje v některých evropských zemích, např. v Itálii při vstupu do kostela. Zbytek žen nosí černé nebo barevné oděvy zahalující celé tělo včetně obličeje, nebo odhalující jen oči nebo celý obličej.

Od přímých účastníků mám zprávu, že na tureckých školách, v tomto případě na univerzitách, musí mít studentky povinně odhalené hlavy. Některé studentky teologické fakulty jedné z istanbulských univerzit (její název pro bezpečí zúčastněných neuvedu) si přály mít vlasy zahaleny a řeší to vpravdě švejkovsky: nosí šátek a přes něj paruku. Někteří přednášející dovolují studentkám mít vlasy viditelně zahaleny za zavřenými dveřmi učebny. Ale prý přesto, že jde o akademickou půdu, riskují možnost policejní razie a v takovém případě by nastoupily nepříjemné sankce, v některých případech i neoficiální fyzické násilí. Turecko, zdá se, v obraně práv občanů, konkrétně žen předběhlo Francii. Důchodkyně v butiku jen ukázala cestu.

Vše to ovšem souvisí se starým sporem liberálního respektu vůči různým kulturám a jejich odlišnostem a liberální obhajoby univerzálních lidských práv. I když budeme nařčeni z toho, že univerzální uplatňování základních práv je jen promítáním nebo dokonce vnucováním západního pojetí práv a svobod, musíme základní práva hájit. Nelze vést diskusi o ochraně práva na život. Říci, že toto právo pojímají různé kultury různě a my to musíme respektovat, znamená zbaběle utíkat tam, kde bychom, možná někdy s rizikem, měli bránit život lidí. Myslím, že stejně tak je třeba hájit právo na svobodu a nepřistoupit na to, že otroctví je v některých kulturách přípustné a že koneckonců bylo po staletí, ještě v novověku, součástí naší civilizace.

Kam v tomto kontextu zařadit právo oblékat se podle vlastního rozhodnutí? V žádné ústavě zřejmě není zakotveno. Kdyby nám někdo chtěl v tomto ohledu u nás něco přikazovat nebo zakazovat, mohl by uspět s poukazem, že Listina základních práv a svobod toto právo negarantuje. Zřejmě bychom ale uspěli s poukazem na nějakou obecnější zásadu, např., že občan má právo činit vše, co není zakázáno, zakazovat lze jen to, co ohrožuje bezpečnost státu a jeho obyvatel, jejich zdraví a svobodu. Mezí svobody jednoho je svoboda druhých, i když konkrétní vyvažování těchto svobod je nesnadné.

Nemyslím, že by volba módního vzoru patřila k základním právům, jež je nutno hájit napříč světadíly. Myslím, že opravdu není právem, kvůli kterému je oprávněné se dopouštět násilí. Speciálně si myslím, že je absurdní dopouštět se při obhajobě práva na oblečení násilí na osobě, která snad má být obětí nějakého omezování v tomto ohledu.

Nechal bych opravdu na obyvatelkách a obyvatelích muslimského světa, k jaké intenzitě a jaké verzi cudného zahalování v dynamickém napětí s nenápadným ale o to erotičtějším odhalováním se přikloní dnes nebo za deset let. Pokud přece budu nějaké takové právo hájit, tak provizorně a spíše skromně, s vědomím, že má civilizace masivně porušuje základnější práva, např. sociální. Řada práv uvedených v Hlavě IV Listiny se bez povšimnutí ze strany médií a Ústavního soudu masivně porušuje. Budu hájit právo ženy oblékat se jak chce. Budu toto právo hájit dejme tomu proti saúdskoarabským předpisům přikazujícím maximální zahalení a stejně proti tureckým a francouzským zákonům, které se pokoušejí ženám něco v oblasti módy přikazovat nebo zakazovat. Obojí mi připadá stejně skandální. Ale nepodpořil bych návrh, aby se kvůli uplatňování tohoto a podobných práv lidi fackovali a kousali ani to, aby se proti zemím, které se takto absurdně chovají, vedla válka.