USA spojencům: Na protiraketovém štítu nešetřete

Roman Bureš

Spojené státy naléhají na členy NATO, aby i přes škrty v rozpočtech investovali do protiraketové obrany. Podle Francie ale není doposud jasné, jak bude systém přesně fungovat ani kolik bude stát.

Spojené státy na čtvrtečním setkání ministrů obrany NATO apelovaly na členské země, aby i přes škrty ve státních rozpočtech investovaly do výstavby protiraketového štítu. Americkou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou a ministra obrany Roberta Gatese ve výzvě podpořil i generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen.

Největší výhrady a nedůvěru k systému protiraketové obrany měla podle agentury AFP Francie. Ministr obrany Hervé Morin požadoval po Spojených státech více detailních informací o tom, kolik bude protiraketové řešení stát a jak přesně bude celá technologie pracovat.

„Testy byly udělány, data jsou dobře známa a cenové podmínky jsou jasné. Nyní je čas na rozhodnutí,“ řekl Gates aliančním ministrům.

Jednání ministrů se zaměřovalo na projednání nového strategického konceptu, který by měl určit vizi Severoatlantické aliance pro další desetiletí, jak čelit novým hrozbám, jako jsou raketové nebo kybernetické útoky.

Podle Gatese bude zapojení států NATO do programu protiraketové obrany stát každý z nich pětaosmdesát a sto milionů euro (přibližně dvě až dvě a půl miliardy korun). Rasmussen odhadl, že by se částka neměla vyšplhat nad dvě stě milionů euro (4,8 miliardy korun).

Podle Rasmussena by státy NATO mohly přijmout novou koncepci protiraketové obrany již v listopadu toho roku na summitu v Lisabonu. Dodal zároveň, že konsensus ohledně rozhodnutí je blízko.

Morin i přes své námitky slíbil, že Paříž na lisabonském summitu rozhodnutí NATO nezablokuje. Francie jako jaderná velmoc se kromě USA dostala do konfliktu také s Německem, které kromě přijetí protiraketové obrany také požaduje jasný postup v jaderném odzbrojování.

Clintonová k problematice jaderných zbraní dodala, že NATO musí zůstat jadernou aliancí do té doby, co budou jaderné zbraně existovat jinde ve světě, ale zároveň zdůraznila snahu prezidenta Baracka Obamy o odzbrojení.

Válkou k míru

Generální tajemník Rasmussen na jednání také prohlásil, že NATO podpoří snahu afghánské vlády a prezidenta Hamida Karzáího o mírové rozhovory s představiteli povstaleckého hnutí Tálibán. Vyloučil ale, že by alianční vojska zastavila ofenzívu v těch částech země, ve kterých by se mírové rozhovory odehrávaly.

Afghánští představitelé ve čtvrtek požádaly NATO, aby jim umožnila vést mírové rozhovory a podpořila je například tím, že zastaví veškeré vojenské operace na územích, kde by k rozhovorům mělo dojít.

Na otázku, zda by alianční vojska mohla Kábulu vyhovět, Rasmussen odpověděl: „Ne, myslím si, že bychom v našich vojenských operacích měli pokračovat. Věřím v to, že nejlepším způsobem, jak zprostředkovat usmíření a reintegraci, je držet Tálibán pod neustálým vojenským tlakem.“

Další informace:

AFP US Presses Allies on Missile Shield

AFP NATO backs Taliban talks, vows no halt to military action

The Sofia Echo Nato missile shield could cover all of the alliance’s members in Europe

    Diskuse
    "Válkou k míru" jinak řečeno "bojem za mír", což bylo už za totality, jak si vzpomínám, glosováno jako "souloží za panenství". Čili z logického hlediska absurdita; něco, co se dá jen obtížně pochopit.
    Ptám se chytrých hlav sdružených kolem deníku Referendum, je možné "boj za mír" z morálního hlediska obhájit? Jak by taková obhajoba mohla vypadat?
    October 17, 2010 v 16.44
    Nevím, zda-li jsem chytrou hlavou, ale co vím, tak se boj za mír dneska obhajuje čtyřmi způsoby:

    za prvné, útok je prohlášen za akt obrany (tzv. preemptivní úder - je poukázáno, že se napadený sám na nějaký útok chystal, přičemž se útočník snaží dokázat své právo se na obranu, povolené Chartou OSN, na základě líčení vzniklé hrozby);

    za druhé, útok je prohlášen za akt pomoci obvykle s tím, že napadený ztratil kontrolu na bezpečnostní situací ve své zemi a někteří z představitelů napadené vlády o pomoc požádali;

    za třetí, útok je prohlášen za akt humanitární nutnosti s tím, že napadený páchá systematické násilí na určité skupině obyvatel;

    a za čtvrté, útok je prohlášen za akt osvobození s tím, že režim napadeného je násilnický, totalitní a nedokáže vytvořit obyvatelstvu důstojné podmínky pro život.