Letos je tomu dvacet let, co vznikla nejprve na české a pak na federální úrovni tripartita. Čeští a slovenští odboráři se inspirovali příkladem portugalských odborů a sestavili po dohodě se zaměstnavateli a vládami Rady hospodářské a sociální dohody, které měly po sedmi členech v každé delegaci. Připomínám to proto, že se před těmi léty uzavíraly generální dohody a ty byly respektovány jak vládou, tak rodícími se strukturami zaměstnavatelů (privatizace byla tehdy v plenkách) a odborovými centrálami.

Ani tehdejší premiér Klaus nezpochybňoval úlohu tripartity, a už vůbec nejednal tak, jak jeho následovníci Topolánek a Nečas. Naše české odbory se vždy vyznačovaly tím, že sahaly k projevům nesouhlasu, to je k demonstracím a stávkám, jen v opravdu krajních případech. Sám jsem měl to potěšení vést stotisícové demonstrace na Staroměstském náměstí, a proto vítám tu, ke které dnes dojde. Když totiž členové odborů vidí, že se jednání v tripartitě postupně mění v trialog hluchých, že zejména vládní strana vůbec neposlouchá argumenty odborářů, pak se sociální dialog stává fraškou, a to vyžaduje jiný druh komunikace. Dovedu si představit, jak budou na demonstraci reagovat naši „demokraté" a jak ji budou komentovat média.