K manifestu radikálního liberalismu

Lubomír Zaorálek

Autor reaguje na Manifest radikálního liberalismu, zamýšlí se nad vývojem v české společnosti a přibližuje sociálnědemokratické pojetí svobody.

Jistá paní učitelka na gymnáziu mi ukázala slohové práce, které studenti napsali o hodnotách, jež pokládají za klíčové ve vlastním životě. Co ji údajně nejvíce zarazilo, byla změna, kterou podobné úvahy prodělaly za posledních deset let. Drtivá většina studentů prý pokládá za to nejdůležitější — vybudování vlastní kariéry a dostatečné finanční zabezpečení. Teprve pak až přichází na řadu budování partnerského vztahu, rodiny, citového mikrosvěta apod.

Sám se setkávám opakovaně se studenty a mladými lidmi, kteří otevřeně přiznávají, jak je pro jejich život zásadní dosáhnout brzy úspěchu, prosadit se, mít vysoký plat. Stejně jako autorům Manifestu radikálního liberalismu mi připadá, že neoliberální ideologie slaví úspěchy. Možná to platí jen dočasně. Možná řada těch dnes sebevědomých mladých za pár let svůj dnešní žebříček přehodnotí. Ale dnes to vypadá, že pro mnohé jedinou jistotou je právě prožívaná přítomnost a neomezená svoboda individua, které má konečně možnost se prosadit, uplatnit a uspět.

Neoliberální ideologie je vadným pojetím svobody. Jejím výsledkem je individuum zbavené závazků, pro které svoboda značí toliko, že můžeme dělat, co chceme. Svoboda pak znamená, že se člověk řídí jen svým bezprostředním zájmem a kritériem ekonomického zisku. Produktem je šířící se chaos a atomizace společnosti. Tak po dvaceti letech budování relativně svobodného státu nám znovu hrozí společenský rozklad. Právě rozbitost společnosti je ale něčím, co neoliberální ideologii a politice nejlépe vyhovuje. Proto forma politického manifestu je odpovídající gesto. Manifest je výzvou k vytváření aliance. Je to výzva, kterou sociální demokracie ráda přijme.

Pro sociální demokracii je svoboda klíčovou hodnotou. Široká emancipace společnosti ke svobodě je možná nakonec samotný smysl existence sociální demokracie. Odmítáme ale představu svobody, která je urvaná ze řetězu jakéhokoli závazku. Svoboda sice na jedné straně má v sobě něco z onoho „ducha, který vane kam chce“ jak pravil Paul Valéry, ale na druhé straně skutečná svoboda se nikdy nerodí z chaosu, ale jen z určité míry řádu. Svoboda je v bezpečí jen tam, kde zároveň existují jistá omezení a jasná pravidla.

Kdo žádá svobodu, musí akceptovat i kulturu, která ji nese a nesmí s odvoláním na volnost pohrdat kulturním a politickým řádem, jenž teprve svobodu umožňuje. Individualisticky jednostranným chápáním svobody nakonec ohrožujeme sami sebe. Vytváření svobodné společnosti chápu jako hledání rovnováhy mezi svobodou a demokracií a také hledání rovnováhy mezi svobodou jedince a solidaritou vůči potřebám ostatních.

Sociální demokracie bude vždy odmítat svobodu chápanou jako privilegium pro vyvolené. Vždy budeme usilovat o svobodu nabízející co největší šanci pro co největší počet lidí. Svoboda vždy musí být vázána na principy solidarity, lidské sounáležitosti a rovnosti před zákonem. Právo a zákon se musí vždy týkat všech stejně. Budeme trvat na tom, aby byla zachovávána solidarita mezi generacemi, mezi zdravými a nemocnými, mezi námi dnes žijícími i těmi, co přijdou po nás. Nejde ovšem jen o to, hledat si vlastní definici. V podobné debatě o svobodě je pro nás důležité hledat partnery a spojence. Vlastně nejde jen o pouhou debatu. Jde o to, stále důkladněji si uvědomovat, co znamená svoboda v naší dnešní situaci. Jde o to, porozumět této situaci a nakonec i vlastním dějinám.

Manifest radikálního liberalismu je výborným pozváním do podobné diskuse. Třeba i o tom, v čem bych s jeho textem nesouhlasil. Nesouhlasím například s paušálním tvrzením, že v boji s korupcí v naší zemi „zůstávají výjimkou soudy, které přeci jenom díky své nezávislosti na politické sféře fungují“. To je tvrzení, které bohužel ignoruje otřesnou zkušenost, kterou máme dnes s „justiční mafií“.

Připomenu jen nedávné rozhodnutí Vrchního soudu, který uznal vinným místopředsedu Nejvyššího soudu Kučeru, a zbavil ho funkce soudce. Připomínám otřesný případ soudce Karla Kudláčka stoupajícího v žebříčku české justice navzdory podílu na miliardových podvodech, stačí vzpomenout historii brněnské soudcovské mafie, plzeňských práv. Hrozím se pomyšlení, koho všeho prosazoval bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec do soudcovského taláru. Při vší úctě k poctivým a nestranným soudcům, moc soudní nezůstává mimo vážné problémy naší společnosti.

Najděme tedy brzy stůl, u kterého podobnou debatu povedeme.

    Diskuse
    MP
    September 18, 2010 v 21.56
    Pan Zaorálek má pravdu
    Jen pozor na příliš velké zdůrazňování "řádu" - to mi zní příliš konzervativně. Spíše jde o to, lidem ukázat, že jsou závislí na společnosti a na druhých, bez sociálních vztahů není ani svoboda. Robinson byl zcela "svobodný" dle dnešního neoliberálního pojetí, ale tato svoboda mu jaksi moc k ničemu nebyla ...
    September 19, 2010 v 8.53
    pozvání k debatě?
    Hezká slova jako „porozumět ... vlastním dějinám“ jsou bohužel k ničemu, pakliže v ČSSD k žádné zjevné debatě nedochází. A už vůbec ne k debatě s veřejností. Proto jsem krajně skeptický k jakékoli takto deklarované ochotě (Špidla to aspoň formuloval jako požadavek) k otevřenosti. Jak to, že taková iniciativa dávno nevzešla ze strany samotné? Je ČSSD na cestě stát se stranou „smutného údivu“ (copyright: Pehe-Štern)?

    Jaképak porozumění „vlastním dějinám“ se proboha ukazuje v chování stranických špiček ČSSD tváří v tvář předvolebním kampaním jaké probíhají v Praze 5 nebo v Mostě? Proč ČSSD jasně nedeklaruje, že není „výtahem k moci“?! Protože ve skutečnosti NIČÍM JINÝM není?
    ??
    September 20, 2010 v 0.18
    ČSSD rehabilituje kapitalismus
    Různí sociální demokraté mají různé představy o politice své strany. Vzpomínám si na článek kdysi 1. místopředsedy ČSSD Karla Machovce, v němž vytýčil heslo "úkolem sociální demokracie je rehabilitovat kapitalismus". O to se svým způsobem snaží i autoři manifestu RL. Otázkou zůstává, jaký úkol potom stojí před pravicovými stranami. Logicky - zřejmě půjde o rehabilitaci socialismu.
    September 20, 2010 v 8.58
    čekání na proměnu sociální demokracie
    Myslím, že je dobré, že se představitel sociální demokracie vyslovil k manifestu radikálního liberalismu, který se mi jeví jako zatím nejlepší pokus o analýzu současné situace včetně oprávněné kritiky současné sociální demokracie. Jen mi v jeho textu chybí silnější kritický a sebekritický tón, co se týče oné neoliberální ideologie, v níž současná socdem rovněž vězí až po uši. Případně na to ukázal svými otázkami Jan Kopecký. Myslím, že sociální demokracie čeká, že ji voličské hlasy spadnou do klína až lidi začnou reformy skutečně bolet, ale pokud nenabídne skutečnou alternativu, tak to bude totéž pouze s jiným rétorickým nátěrem. Zeman i Paroubek se také vezli na neoliberální a populistické vlně. Myslím, že není náhoda, že na Praze 5 je předsedou Jiří Paroubek a Most má pod palcem ústecký Benda. S výjimkou několika analýz Lukáše Jelínka a Vladimíra Špidly zatím není patrné, že by sociální demokracie skutečně usilovala o změnu stylu a nabídnutí sociálně demokratické alternativy současné pravicové asociální škrtací politiky.
    SH
    September 23, 2010 v 17.01
    Cha, cha, cha.
    Rovnost před zákonem, který si vytvoří mocní podle svého gusta, tedy k ochraně svých zájmů a ve svůj prospěch až privilegovanost, není bohužel rovností, ale jejím výsměchem.
    Teď už není čas na debaty. Právě proto je asi tvůrci manifestu bezvýhradně podporující současný režim, tak najednou nabízí. Doba už zraje k činům, což ČSSD ještě nepochopila.
    September 23, 2010 v 19.50
    "návrat k liberalismu" NEBO hra na liberalismus?
    Naprosto souhlasím se Stanislavem Hoškem, že "manifest smutného údivu" byl hozen do placu jako návnada zkusmo hozená do rybníka. NEJDE tu o žádnou občanskou iniciativu, ba ani o výzvu k diskusi jak se zde nebo na blogu Jana Šterna leckdo naivně domnívá. Jde tu přece o to, aby se na tu udičku někdo chytil (třeba i ve vedení ČSSD: viz autor článku!).

    Jiří Pehe manifestem vyzdobil svou stránku nazvanou „Politický zápisník / Political diary“ a dole se dočteme, že „Manifest vyvolal po svém zveřejnění ŘADU REAKCÍ, zde jsou odkazy na některé z nich: Ivan Štampach, Deník Referendum, Jakub Patočka, Jiří Dienstbier, Jaroslav Šabata, Lukáš Jelínek, Lubomír Zaorálek, František Kostlán“.

    Takže je to celkem fajn. Nebylo to nadarmo, má to ohlas, akce se vydařila. A třeba se teď někdo dokonce pustí i do četby „Demokracie bez demokratů“.

    Parodická hodnota (připusťme i tu možnost, že také parodie byla záměrem autorů) je slabá. Shoda je ještě tak v tom, že autoři jsou DVA. Literárně je to ale bída (asi velká zásluha Šterna, Pehe obvykle píše líp) ve srovnání s kterýmkoli SKUTEČNÝCH manifestů.

    Nelze také vyloučit, že se touto duchaplností budou zabývat američtí studenti v rámci výuky na pražské University of New York. Pro ně to bude „zajímavé“. A koneckonců je dneska skoro jedno, za co a k čemu kdo dostane akademický titul.
    V
    September 24, 2010 v 7.50
    Iluze
    nebo záměr? Manifest nám sugeruje představu o dobrém kapitalismu a božím řádu, jej zakládajícím. Ten současný není hodný proto, že nás ovládá ateismus. Je to naprosté ignorování skutečných dějin, nebo chytrý pokus o manipulaci a svedení občanské nespokojenosti neškodným směrem?
    Podrobnější analýzu chybných východisek manifestu jsem publikoval zde:
    http://www.blisty.cz/2010/9/24/art54636.html
    Její stěžejní myšlenka je tato:
    "Chcete odstranit nešvary kapitalismu: koloniální války, korupci, proměnu politických stran na agenty kapitálu, bezohledné ničení životního prostředí?
    Pak musíte odstranit kapitalismus!"
    Pochybuji, že podobné reakce si pan Pehe dá na blog.
    PK
    September 24, 2010 v 8.25
    Především ten stůl...
    Ten stůl u kterého bychom měli debatovat by měl být veřejný, co nejvíc veřejný. Ale všechny debatní stoly na něž hledí veřejnost jsou už obsazeny jinými "diskutéry". Do éteru který už jen ze zvyku rutinně sledují milióny je intelektuálům s "hříšnými" myšlenkami vstup přísně zapovězen. Překřičet - to je totalita dnešní doby. Doby kde manipulace celými davy je tak snadná, když máte přístup k smyslovým čidlům - skutečně to funguje. Někdy je těžké přemluvit jednoho člověka k něčemu co se mu nezdá... Mnohem snadnější je přesvědčit dav. Řeknete naprostou pitomost, které by neuvěřilo ani malé dítě. Pokud podmíníte výsledek námahou a odříkáním, lidé tomu uvěří. "V hmoždíři smíchej sušené chameleonní ocásky s kořenem mandragory za úplňku pod šibenicí vyrytým, zakápnni čerstvou krví netopýra..." ....Když už je s tím taková práce, musí ten výsledek za něco stát ne? Řekne si "každý rozumný člověk". Iracionalita vládne tomuto světu, světu prošpikovanému blbostí jak jehněčí pečeně. Tak se nedivte, že kalouskovým receptům na zodpovědnou budoucnost věří většina diváků seriálů a telenovel.

    znovu připomínám: cituji z titulků filmu Rise Of Evil (Nástup zla):

    "...SA je zničená, hladová, toužící po boji s kýmkoli.Můžu o tom psát ? Ne, protože Hitler neprodává noviny.Víš co ano ? Drby! Podívej se na dnešní titulní stranu. Bavorská farmářská dívka má náboženské vize. Vydali jsme toho deset vydání za poslední čtyři dny.
    -Dává lidem naději.
    -To dělá i Hitler ! Lidé nechtějí skutečné zprávy. Jsou deprimující. Nechtějí slyšet o ničem s čím by snad mohli něco dělat.
    Jako bychom zhloupli, oslepli...."
    September 24, 2010 v 10.45
    KONEČNĚ !
    Už jsem se skoro obával, že se Vámi (Milan VALACH) ohlašovaný článek v BL neobjeví. Měli by si ho přečíst čtenáři i autoři DR, zejména ti, kteří tak vytrvale a vášnivě diskutují o demokracii. Třeba pak pochopí, že třídní boj není popřením demokracie, ale bojem za demokracii – i když naši zákonodárci v mnoha svých výtvorech tvrdí opak.
    Pro mladší generace, které vyrůstají pod vlivem jazyka, který jim po dvacet let úporně vnucuje dnešní vládnoucí ideologie, je např. těžko pochopitelné, že dělnické hnutí bylo bojem za sociální, občanská a lidská práva, nebo – jak trefně říkáte – „za uznání toho, že jsou také lidmi a nikoliv jen hands“. Považují proto nutně sociální, občanská a lidská práva za něco abstraktního, nebo za něco, co je možné teprve tehdy, až „na to budeme mít“.
    PM
    September 24, 2010 v 11.27
    Avsak pozor pane Zaoralku
    Dnes jsou tu i taci mladi lide, kteri jiz povazuji demokraticky diskurs za samozrejmost. Prikladne problem balastu traumatizace totalitnim vcerejskem povazuji za duvod k diskuzi a ne k polemice. Nehrabou jen - duveruji sobe - delaji deti - veri v budoucnost. A tudiz jsou bystre napozoru pred protagonisty ponaspotopa neoliberalismu minuleho stoleti.
    September 24, 2010 v 19.52
    Iluze radikální kritiky liberalismu, kapitalismu a monoteismu
    Přečetl jsem si "Radikální kritiku" kolegy Valacha, ale nenašel jsem v ní nic, co by vyvracelo liberalismus, kapitalismus a monoteismus. Jistě spojení liberalismu s vírou v Boha je americká záležitost, ne evropská, ale to onen liberalismus v ameickém vydání ještě nepopírá, spíše je lepší než evropský. Dále se v článku ohlašuje nutnost zničení kapitalismu, ale neříká se, jak to udělat. Spálit peníze, vyhodit do vzduchu banky, vymyslet virus, který by zabránil fungovat burzám? V článku je proklamována škodlivost monoteismu a náboženství a zároveň je v něm citována podstatná část Desatera jako akceptovatelný etický kodex. Krutost Starého zákona je známa a diskutována už několik set let. Ale ateismus sám o sobě není lepší alterantivou, naopak, vezměte si Stalina, Maa či Rudé Khméry. Kritika liberalismu, kapitalismu i monoteismu je věc užitečná, ale bez patřičných argumentů a alternativ vyzní do prázdna. Onen mladý Marx na začátku místo křesťanské víry nabídl vlastní víru v emancipovaného člověka, ale ten byl v okamžiku, kdy komunisté uchopili moc, znovu zotročen a znevolněn, zašlapán do prachu více než v "prohnilém liberálním kapitalismu". Tedy hledejme nové alternativy, ale neopájejme se starými iluzemi.
    September 25, 2010 v 1.08
    Svobodu zaměňujeme za řád. Máme nalézat svobodu v rovnosti lidí, v důstojnosti, to je to slovo a obsah, důstojnost, kterou máme bez neoliberálních šestáků hlásat. Dneska jsem tady v Norsku dělal přednášku pro 40 krajanů a přesně o té důstojnosti jsme mluvili. Je legitimní, že někteří lidé hrabou, mamonaří, i to je o svobodě. Je ale nutné zaručit důstojnost a svobodu žití, kulturního žití mimo tento systém spekulací, defektního lichvářství a morální pokleslosti. Neohýbat přitom lidi s ideály, nenutit je kráčet ve šlépějích trhu a tržnosti, oceňování a vážení i věcí s nekonečnou, eticky neměřitelnou hodnotou, jako je třeba holý život každého z nás. Právě takovou svobodu cítím v soc.dem. Norském království a právě pro takovou svobodu mají sociální demokraté vytvářet neomezený, humanistický prostor. Člověk na prvním místě, člověk jako součást přírody, člověk přesahující materiálno a hledající ideje. Jelikož to je také legitimní, stejně jako hrabání, vekslování. Bohužel, stále menší prostor skýtá neoliberalismus pro duševní nezkaženost. Až ČSSD upustí od prázdných růstových proklamací a bude hledat člověka, potom se stane konečně tou kýženou občanskou alternativou.

    Hezké ráno
    V
    September 25, 2010 v 7.02
    Janu Kopeckému
    Nemohu uvěřit tomu, že ta reakce je pana Peheho. Je neuvěřitelně ubohá. Vím, že nejen svět politiky, ale i svět intelektuálů je samé předstírání a faleš, ale přece jen...
    Kolegovi Šimsovi:
    Nenáboženské jádro Desatera vyjadřuje nutná pravidal pro soužití mezi lidmi, bez nichž by toto soužití nebylo možné. Proto je Desatero jen jendou z forem, v níž je existence těchto pravidel reflektována, uvědomována.
    Toto jádro není vázáné na žádnou zvláštní kulturu, ani náboženství, ale jen na obecné podmínky lidské existence jako společenských bytostí.
    Argumenty v kritice monoteismu najdete zde: http://www.valach.info/kazdy-monoteismus-je-totalitni/ a v knize, v níž tento text vyšel.
    Naproto nesouhlasím s pojetím kořenů totalitarismu. K tomu zásadnímu a obsáhlému tématu jsem se již podrobně vyjádřil, včetně projektu alternativy ke kapitalismu zde: http://www.kosmas.cz/knihy/148806/svet-na-predelu/
    recenze na ni vyšla i v tomto deníku zde: http://www.denikreferendum.cz/clanek/tisk/710-nesem-vam-novinu-poslouchejte .
    Jak jsme již spolu diskutovali, vidím alternativu v systému založeném na přímé demokracii a zaměstnaneckém vlastnictví podniků. Kromě knihy kolegy Bláhy a mé na toto téma, je možné k tomuto tématu číst i tuto: Hospodářská demokracie v praxi. Vydal KSLP, Praha 2009.
    September 26, 2010 v 6.29
    krok dobrým směrem
    představuje pozvání do diskuse a k oponentuře programů na programové konferenci socdem Švejnara, Bělohradského, Kellera, Peheho a další. Sociální demokracie se potřebuje otevřit, navázat kontakt s občanskou společností i s intelektuální obcí. Myslím, že ji poslouží jak kritika zleva, tak kritika zprava (Švejnar, Bělohradský). Zároveň jde o kritický potenciál odborů, tedy aby zaměstnanci i úředníci měli zastání proti plošnému škrtání jejich platů a demontáži sociálního státu. Jde o to, aby socdem nezůstala u tohoto prvního kroku, ale šla dále tímto směrem.
    + Další komentáře