Zemřel průkopník francouzské nové vlny Claude Chabrol

Ivo Bystřičan

Slavný francouzský levicový režisér Chabrol zemřel v neděli ve věku osmdesáti let. Zůstává po něm podstatné filmové dílo, které sarkasticky komentuje morální rozklad vyšších vrstev. Sám však existenci „nové vlny“ s gustem popíral.

Claude Chabrol byl za předního představitele francouzské nové vlny kritikou a diváky považován spolu s Francoisem Truffautem či Jeanem-Lucem Godardem. Na rozdíl od nich však nebyl velkým experimentátorem s filmovými formami. Soustředil se zejména na kriminální příběhy. Loni byl na festivalu Berlinale oceněn za přínos světové kinematografii.

Chabrol, jenž natočil více než padesát filmů, začínal jako filmový kritik ve významném časopise Cahiers de Cinéma. Již tehdy byl velkým obdivovatelem díla Alfreda Hitchcocka a to si udržel po celý život. Coby kritik věnoval Hitchcockově tvorbě studii, která byla publikována v roce 1957. I ve svém debutu Krásný Serge se inspiroval právě Hitchcockem. Právě tento snímek filmoví historici považují za jedno z prvních děl francouzské nové vlny.

Po debutu v rychlém tempu natočil filmy Bratranci, Na dva západy a Hezké holky. Tyto snímky měly úspěch u diváků, posbíraly mnoho cen na festivalech a vysloužily si i ocenění kritiky.

Následně, v první polovině šedesátých let, diváci o jeho filmy začali ztrácet zájem a jejich návštěvnost klesala. Chabrol nedostal mnoho příležitostí naplnit své vysoké požadavky na tvůrčí volnost a přijal nabídku k natočení několika špionážních filmů. Ty se dle očekávání producentů setkaly s úspěchem a přinesly velké finanční zisky. Díky tomu se vrátila přízeň producentů a Chabrol opět dostal tvůrčí volnost.

Ke konci šedesátých let byl uznáván jako významný režisér psychologických thrillerů. Chabrol, který byl výrazně levicového světonázoru, v této éře svých filmů propojoval téma zločinu s kritikou buržoazní společnosti a pokrytectvím lidí z vyšších pater společnosti. K neznámějším filmům tohoto období patří filmy Bestie musí zemřít, Řezník nebo Doktor Popaul.

V pozdějších letech měl úspěch jeho film Nevinní se špinavýma rukama z roku 1975, v němž hrála Romy Schneiderová, nebo Violette Noziére z roku 1978. Film byl natočen podle skutečné události o mladé vražedkyni. Na konci sedmdesátých let Chabrol natáčel zejména reklamy, v osmdesátých letech pak spíše snímky s větším komerčním kalkulem. Často se jednalo o mezinárodní koprodukce s účastí zahraničních hvězd, ale Chabrol již dřívější úspěchy neslavil.

To se stalo opět až na konci osmdesátých let, kdy natočil filmy s Isabelle Huppertovou. Snímky Ženská záležitost, Obřad, Konec sázek či Díky za čokoládu měly značný ohlas.