Stoupenci americké krajní pravice, a myslím tvrdé neokonzervativce z hnutí Tea Party, uspořádali v den výročí slavného projevu Martina Luthera Kinga (28. srpna 1963) velké shromáždění. Uskutečnilo se přímo ve Washingtonu. Lidí dorazilo snad i několik stovek tisíc a jejich tribuni pronesli přibližně toto: Jsme příslušníci nejdokonalejšího, hrdinného a Bohem vyvoleného národa; po celém světě se šíří zlo a naší povinností je mu vzdorovat; musíme vrátit Americe původní hrdost a čistotu — na tisícovkách bojišť, s tisíci bojovníků.

Zatímco davy aplaudovaly Glennu Beckovi a Sarah Palinové, dnes zřejmě nejvýše postavené představitelce toho hnutí, internetovými sítěmi se šířil šok a zděšení. S jistým zpožděním obojí dorazilo také k nám. „Jde z toho strach (...) nakonec bude potřeba podporovat Baracka Obamu proti těmto psychopatům, kteří věří, že jsou vyvoleným lidem, který má vést svět k zářným zítřkům,“ shrnul svůj dojem ze záznamu akce překladatel a častý komentátor americké politiky ve světě Daniel Veselý.

Tvrdím, že jsme zde svědky důležitého odhalení, ale snad ještě podstatnějšího nedorozumění. A tvrdím také, že bez přiznání si a pochopení této skutečnosti nelze dění ve Spojených státech, leč ani americké zahraniční politice úplně porozumět. Američané jsou totiž opravdu národ vyvolený Bohem — ve svém předporozumění.

Souvislost mezi kalvínským konceptem predestinace (božího předurčení), protestantskou morálkou a rozvojem amerického kapitalismu dokázal již Max Weber na začátku minulého století. To je každému s jen trochu širšími znalostmi společenských věd známo. Méně se ale ví, že koncept predestinace tvoří i základ vzniku a rozvoje amerického národa, tedy příslušného kulturně-politického konstruktu — chcete-li, mýtu.