U příležitosti prvního dne nového školního roku se před Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pořádala demonstrace s názvem Neexperimentujte s našimi dětmi! Na podporu Výboru pro rodičovská práva (VORP) ji organizovalo občanské sdružení Akce D.O.S.T, které si vytklo za cíl bránit tradiční konzervativní hodnoty.

Oba tyto subjekty bojují proti sexuální výchově ve školách, která se během letošního léta stala neuvěřitelně žhavým tématem a lakmusovým papírkem poukazujícím na sílící hlasy propagující konzervativní ideje.

Doposud jsme žili v přesvědčení, že Česká republika je jednou z nejsekulárnějších a nejliberálnějších států a těší se v důsledku toho mnohým svobodám, které nejsou samozřejmostí ani ve všech zemích Evropské unie. Jedná se například o možnost žen rozhodovat o své reprodukci a v případě nutnosti ukončit nechtěné těhotenství, stejně jako o liberální postoj k sexuální výchově ve školách.

Ta se do škol v masovějším měřítku dostala po roce 1989. I její zásluhou klesla obrovskou měrou míra potratovosti přesto, že stát neklade ženám téměř žádné bariéry, a nenaplnila se katastrofická očekávání, že po otevření hranic dojde k zamoření republiky pohlavními chorobami. Tato čísla ukázala, že liberální postoje vůči sexualitě se vyplatí více než represe a tabuizace.

Aktivita iniciativ jako Akce D.O.S.T. nebo VORP a pozornost, jaká se jim dostává, však signalizuje, že se asi v českých zemích něco mění a že je možné, že by svobodám, kterým jsme se doposud těšili, mohl být také jednou konec. Česká společnost není na extrémní konzervativismus zvyklá a kupříkladu na rozdíl od Polska, kde jsou ultrakonzervativní názory stejně jako opozice vůči nim běžnou součástí veřejných debat, zde jakoby opozice vůči konzervativcům trochu ztrácela dech.

Považuji proto za důležité podívat se podrobněji na výše zmíněné iniciativy a předložit do diskuse analýzu některých jejich, dle mne zcestných a demagogických názorů.

Dítě zestátněné nebo soukromé?

Odpůrci sexuální výchovy jako např. senátor Kubera nebo prezidentův vicekancléř Petr Hájek (MF Dnes 18. 8. 2010) uvádějí, že sexuální výchova ve školách je ukázkovým krokem tzv. zestátňování dětí, kterého jsme byli svědky za éry socialismu. Strašení socialistickou totalitou je oblíbenou praktikou konzervativců.

Kdo je za sexuální výchovu, je podle nich zastáncem totalitních socialistických praktik. Kritizují stát za to, že předepisuje, co je správná výchova dítěte. Ohánějí se odkazy na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, kde se ve článku 18, odstavci 4. praví: „Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů... zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů."

Dítě není majetkem státu, ale není ani soukromým majetkem rodičů. Dítě je lidskou bytostí se svými právy, které se stát zavázal ochraňovat. Proto ani vlastní rodiče nesmí své děti zneužívat, týrat či zanedbávat. V tomto směru skutečně stát předepisuje, co je správná výchova dítěte a snaží se zasáhnout v případech, kdy se zdá, že dítěti je ubližováno.

Rodiče mají plné právo vychovávat své dítě v morálním a náboženském přesvědčení, které je jim vlastní. Sexuální výchova ve škole ale ničemu takovému nezabraňuje. V žádném případě není míněna jako „převýchova“. To, že se ve škole o sexu mluví, neznamená, že škola bude předepisovat, jak mají lidé vést svůj vlastní sexuální a intimní život. Naopak. Kvalitní sexuální výchova ve školách by měla být v první řadě výchovou k toleranci, otevřenosti a respektu při zachování vlastních morálních a názorových stanovisek, což byl i cíl autorek a autorů brožury, proti které se VORP vzbouřil.