1) To se psal rok 1950. Kutal jsem uran coby mukl na jáchymovském lágru Eliáš I. a ještě jsem netušil, že už nikdy v životě nebudu ve společnosti tolika znamenitých lidí a tak nepatrného procenta mizerů. Pevně jsem věřil, že my dohola ostříhaní a v „opičárně" odění to všechno vydržíme nejméně o pět minut déle než všichni bachaři, bomzáci a bolševici dohromady. A nepochyboval jsem o tom, že ještě mnohokrát v životě budu ve svobodných volbách hlasovat pro sociálnědemokratickou kandidátku. (Což se mi také vyplnilo, ale bohužel zatím ještě ne v Československu.)
2) Poradil bych jim, aby myslili v historických dimenzích a aby setrvali v poznané pravdě, byť ji tzv. realita denně znovu zdánlivě vyvracela. Aby neztráceli víru, že se říše zla jednoho dne rozpadne jako všechna impéria před ní. A aby byli hrdí na své středoevropství a odolávali cynismu a barbarství v každé podobě.
Jiří Loewy, Wuppertal
Co jste dělal a v co jste věřil, když vám bylo dvacet?
V polovině 80. let minulého století uspořádala Lenka Procházková anketu, ve které se ptala několika desítek lidí, jakou radu by dali dvacetiletým, kteří touží po zlepšení poměrů. DR dnes publikuje tehdejší odpověď Jiřího Loewyho.
- Vytisknout článek
- Poslat e-mailem
- Sdílet
- Velikost textu + -
Lenka Procházková
Anketa na pokračování
„Naše situace se mi zdá úplně bezvýchodnou. Budeme si zvykat, a kdo si nezvykne, bude na tom špatně. Vidím budoucnost černě. Co vůbec můžeme dělat…?“
(...)
Tyto neveselé úvahy mě nakonec přivedly k myšlence uspořádat tuto anketu. (Název jsem si vypůjčila od svého otce, jeho články v časopise MY byly tištěny pod stejným titulkem.) Mám jen dvě otázky:
1. Co jste dělal(a) a v co jste věřil(a), když Vám bylo dvacet?
2. Jakou radu byste dal(a) dnešním dvacetiletým lidem žijícím v Československu?
Lenka Procházková
Praha, 1985
