1) To se psal rok 1950. Kutal jsem uran coby mukl na jáchymovském lágru Eliáš I. a ještě jsem netušil, že už nikdy v životě nebudu ve společnosti tolika znamenitých lidí a tak nepatrného procenta mizerů. Pevně jsem věřil, že my dohola ostříhaní a v „opičárně" odění to všechno vydržíme nejméně o pět minut déle než všichni bachaři, bomzáci a bolševici dohromady. A nepochyboval jsem o tom, že ještě mnohokrát v životě budu ve svobodných volbách hlasovat pro sociálnědemokratickou kandidátku. (Což se mi také vyplnilo, ale bohužel zatím ještě ne v Československu.)

2) Poradil bych jim, aby myslili v historických dimenzích a aby setrvali v poznané pravdě, byť ji tzv. realita denně znovu zdánlivě vyvracela. Aby neztráceli víru, že se říše zla jednoho dne rozpadne jako všechna impéria před ní. A aby byli hrdí na své středoevropství a odolávali cynismu a barbarství v každé podobě.

Jiří Loewy, Wuppertal