Vážený pane předsedo,

obracím se na vás možná s překvapivou, ale jak záhy vysvětlím, logickou žádostí. Žádám Vás, abyste v rámci koaličních jednání vynutil výměnu ministra Pavla Drobila za někoho, kdo životnímu prostředí rozumí a hodlá hájit jeho zájmy.

Už v tuto chvíli je zcela zjevné, že ministr Drobil je hrubým personálním omylem vznikajícího kabinetu. Patrně víte, že Pavel Drobil se ucházel o post ministra průmyslu, a nechal se tehdy slyšet, že by za český průmysl „rád dýchal“.

A co se dalo čekat, už začíná. Ministr Drobil 19. července 2010 vystoupil v Českém rozhlase, kde se otevřeně přihlásil k úmyslu upírat lidem občanská práva v rozhodování o ekologických stavbách.

O sociálně-ekologické katastrofě, kterou je zbudování automobilky Hyundai na zelené louce v Nošovicích, jejíž vedení dnes rutinně porušuje práva svých zaměstnanců a neplní ani své závazky plynoucí z memoranda, k němuž dobrovolně přistoupilo, ministr Drobil poněkud krypticky, ale nakonec srozumitelně, v rádiu řekl: „Já si velmi dobře pamatuju, když jsme dělali v Moravskoslezském kraji automobilku Hyundai, dělali jsme průmyslovou zónu Nošovice. Já si velmi dobře pamatuju, jak v okamžiku, kdy byl zřízen fond s velmi patřičnými penězi, které do toho vložila automobilka Hyundai, jak spousta těch nevládních organizací ztratila svou páteř a ztratily svůj zájem.“

Tímhle způsobem ministr Drobil hovoří o lidech, kteří jsou na rozdíl od něj úctyhodnými, obětavými a zdvořilými obhájci práva a přírody. Myslím, že není třeba otálet s tím, abyste mu připomněl, že takto hovoří i o Vás.

Vy jste se přece, pane předsedo, v roce 1999 podepsal pod dopis vládě Miloše Zemana, v němž jsme požadovali, aby zastavila dostavbu jaderné elektrárny Temelín. A před rokem 1989 jste přece systematicky podporoval Chartu 77, jejíž přístup k ekologickým otázkám, založený na věcnosti a důrazu na naše mezinárodní závazky, má svého dnešního přirozeného pokračovatele právě v lidech z Ekologického právního servisu, o nichž se ministr Drobil vyjadřuje hulvátsky jako komunistický technokrat. Řeknete mu prosím, že mluví i o Vás?

Žádám Vás ale o víc. Ministr Drobil je prvním ministrem od vzniku tohoto úřadu v roce 1990, který se netají svým úmyslem být loajální jiným než jakkoli definovaným ekologickým zájmům. Drobil je technokrat a člověk českého průmyslu. Jeho jmenování ministrem životního prostředí je podobnou orwellovskou eskapádou, jako byste Václava Klause jmenoval eurokomisařem nebo Miroslava Grebeníčka ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Přitom — jaká ironie! — ministerstvo životního prostředí v roce 1990 zakládal nynější člen Vaší strany Bedřich Moldan, který by byl ministrem životního prostředí evropského formátu. Jak jste mohl s takovýmto trumfem v ruce připustit, že vláda, jejíž charakter tak zásadním způsobem spoluurčujete, navazuje v ekologické politice na předlistopadové tradice? Ještě je čas, ačkoli ho nezbývá mnoho, abyste dřív, než se ta hanba zplna projeví, v rámci koaličních jednání vynutil výměnu ministra Drobila.

Jistě Vás napadá doporučit mi, ať se neobracím na Vás, nýbrž na premiéra Nečase. Přemýšlel jsem o tom, ale dospěl jsem k závěru, že by to jednak nemělo cenu a jednak, že právě Vy jste pravým adresátem mé žádosti.

Občanská demokratická strana je od svého vzniku silou, která nijak neskrývá své pohrdání ekologickou problematikou a také občanskými iniciativami, jež se jí věnují.

Patafyzické projevy zakladatele ODS v ekologické oblasti jsou obecně známy a dokonce prosluly natolik, že patří k směšnému evropskému folkloru. Václavu Klausovi se pro jeho názory smějí lidé v hospodách od Finska po Španělsko.

Je jisté, že spolu s ideologickými předsudky vůči Evropské unii a občanské společnosti také ekologický analfabetismus ODS spoluutváří na české pravici prostor, do nějž jste se se svou flotilou rozhodl vplout. Od Bedřicha Moldana o tom nevím nic, ale domýšlím se, že rovněž on právě s touto programovou motivací odešel z ODS k Vám. Proto jste přece konec konců i Vy sám nevstupoval do ODS, ale zakládal novou stranu.

Kdyby se od premiéra v tomto bodě dalo něco čekat, byl byste s ním patrně v jedné straně, a já bych mohl psát jemu a nemusel bych psát Vám. Tak to ale není. Vy jste předsedou politické strany, o níž se obecně soudí, že může valnou měrou určit budoucí charakter české pravice. K tomuto charakteru přece nemůže patřit programové potírání českých ekologických iniciativ, které jsou legitimní a úctyhodnou součástí svobodné společnosti, a na rozdíl od české technokracie byly rovněž nepřehlédnutelnou složkou hnutí, jež zvítězilo nad komunistickým režimem.

Sám víte nejméně tak dobře jako já, že nikdo podobný Pavlu Drobilovi by se nemohl stát ministrem životního prostředí ve vládě Davida Camerona nebo Angely Merkelové.

Vaší nominaci Anny Šabatové na post ombudsmanky bylo možno v upjatě sektářském prostředí české politiky právě rozumět jako takovému velkorysému gestu evropsky uvažující konzervativní strany — a mrzutou kaňku, že napoprvé v tomto případě zůstalo pouze u slov, Vám snad umožní smazat druhá příležitost přetavit je v čin.

Čas, nepříliš dlouhý čas, ukáže, zda ve Vašem směřování k evropské konzervativní politice mělo jít jen o gesta, anebo o politický princip.

V každém případě ovšem své osobní odpovědnosti za budoucí podobu ministerstva životního prostředí plynoucí z toho, že jste jediný politik v této vládě, který se v minulosti otevřeně přihlásil k zeleným ideálům, a také jediný předseda strany, který je s to uvážit to, co Vám zde píšu, se ničím nemůžete zbavit.

Žádám Vás, vynuťte výměnu ministra Drobila. I kdybyste měl v krajním případě dát při koaličních jednáních k dispozici své vlastní křeslo, je to ve Vašich možnostech.

Zdravím Vás s úctou

Jakub Patočka