Kafemlejnek vědeckých výkonů

Dušan Radovanovič

Způsob hodnocení vědeckých výkonů, podle něhož se přidělují institucím finance, nazývají akademici „kafemlejnek“. Všichni jej kritizují, kdy dojde ke změnám, však jasné není. O hodnocení totiž rozhodují lidé, kteří mnohdy nemají s vědou nic společného.

Na počátku stála chvályhodná idea. Vědět, jaké výkony jednotlivé vědecké instituce podávají, jak jsou kvalitní a následně jim na základě těchto kritérií přidělit potřebné peníze. Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) proto přišla s bodovým systémem hodnocení vědy, jenž ovšem vyvolal nebývalou vlnu kritiky napříč vědeckými obory.

Bodové hodnocení udělované za jednotlivé výstupy totiž vůbec nebere v potaz kvalitu. Nikdy nerealizovaný patent platný jen v Česku je ceněn prakticky stejně jako odborná publikace renomovaného profesora, jež je výsledkem mnohaleté práce. Především pak nikdo nehodnotí kvalitu ani objevnost výstupu. Důležité je mít co nejvíc položek na seznamu.

„Metodika totiž „namele“ výsledky výzkumu bez ohledu na jejich význam na jednu hromadu a podle její velikosti navrhuje přidělování financí jednotlivým institucím,“ popisuje princip kafemlejnku někdejší předseda Akademie věd Václav Pačes. Podle mnohých by tedy nemělo hodnocení spočívat v pouhém sčítání bodů, ale mělo by stát na kvalitativním hodnocení.

To by však musely provádět odborné komise, o jejichž nezávislosti ovšem mohou opět vyvstat spory. „Komise odborníků určitě rozezná kvalitní výsledek od balastu lépe než počítač. Ale každý má své oblíbenější a méně oblíbené kolegy, své preferovanější a méně preferované směry výzkumu,“ upozornil proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Opatrný.

Možností by jistě mohlo být využití zahraničních expertů, již by mohli výsledky volně hodnotit, aniž by byli svázáni vzájemnostmi v omezené velikosti českého prostředí. Zde ovšem již výrazně vyvstává otázka finanční i časové náročnosti zasedání a hodnocení takovýchto komisí. Navíc by mohli zahraniční experti hodnotit jen některé vědní disciplíny.

Dalším zásadním problémem je fakt, že hodnocení výsledků nebere v potaz specifika jednotlivých oborů. S tím souhlasí i jeden z členů Rady rektor Masarykovy univerzity v Brně, jenž se k metodice hodnocení vyjadřuje dlouhodobě kriticky. Přestože je již dlouho členem RVVI, nikdy pro ni prý nehlasoval. Metodika podle něj vede v praxi k tomu, že namísto vytváření konkurenčního prostředí v rámci oborů vytváří konkurenci mezi jednotlivými obory. Chemik tak soutěží s filosofem, historikem či biologem, přestože má každý z oborů různé badatelské postupy a jiné možnosti prezentace výsledků.

Podle akademiků by se situace měla zlepšit zvláštním hodnocením pro jednotlivé obory. „Hřiště má být rozděleno na deset oborových skupin, takže chemici soutěží s chemiky, kdežto společenskovědní výzkumníci zase mezi sebou,“ vysvětluje Tomáš Opatrný a dodává, že deset oblastí považuje za rozumné číslo.

„Určitě by se mělo přestat s institucionálním financováním na základě bodů za vykázané „prototypy", „funkční vzorky", „metodiky" i za patenty. To vede k výkaznictví neuvěřitelného smetí. Výzkum, který produkuje takovéto výsledky, by měl být placen firmami, kterým přinese zisk,“ domnívá se Tomáš Opatrný.

Otázkou však zůstává, zda vůbec může k tolik potřebné změně dojít. „Metodiku vypracovala speciálně ustavená komise; té předsedá úředník, tajemník RVVI, který vědecky nikdy nepracoval, a tak neví, jak odlišné je napsat knihu o českém výtvarném umění devatenáctého století a knihu o chemických reakcích,“ upozorňuje Václav Pačes.

Pačes se tím dostává k jádru problému. V Radě pro výzkum, vývoj a inovace totiž z dobré poloviny sedí lidé z průmyslu, kteří namnoze nemají s vědou pranic společného. Přesto zcela zásadním způsobem rozhodují o jejím hodnocení. V nedávno obměněné sestavě Rady dokonce průmysl na nátlak ministryně Kopicové ještě posílil, ve vedení Rady pak zůstali povětšinou ti samí lidé.

„Premiér Jan Fischer jasně deklaroval záměr, že nová Rada musí pracovat jinak než předchozí tým, který byl předmětem oprávněné kritiky. Výsledek volby předsednictva byl pro mě velkým překvapením — dva z těchto tří funkcionářů jsou z předchozího předsednictva bývalé Rady,“ uvedl současný předseda Akademie věd a jeden z členů Rady Jiří Drahoš s tím, že vědecká obec je z tohoto přístupu velmi rozčarovaná. Zatím tedy není vůbec jasné, zda se najde vůle hodnocení měnit.

    Diskuse
    LV
    June 29, 2010 v 10.30
    Nejde jen o absurditu - jde o záměr.
    Jako člověk, který prochází tímto hodnocením a znám již své "výsledky", mohu jednoznačně svědčit o tom, že: A/ metodicky nepochopitelné, neprůhledné a de facto anonymní evaluace hodí do jednoho pytle nejen obory, ale i odbornost jednotlivců, neboť vychází z toho téměř stejně slovutný profesor jako začínající doktorand; B/ zcela nahodile vyznívá "bodování" jednotlivých článků: za stránkový referát v recenzovaném časopisu (tj. je veden na "správném" seznamu), mnohem více bodů, než za studii nebo účast v "kolektivní" knize, která vznikala i několik let a přináší cenné poznatky, odbornou veřejností hodnocené kladně . Sborníky z konferencí či vydávané k různým příležitostem (výročím apod.), pokud se netváří jako kniha a nemají v podtitulu "sborník", byly z bodování vyloučeny; C/ v důsledku záleží především na administrativní šikovnosti a imagologii - několik hodin vyplňujete formuláře, aby se za půl roku zjistilo, že zcela zbytečně, řada příspěvků byla vyřazena z veskrze formálních důvodů, např. systém generuje chybné ISBN, to však platí... apod.
    Jsem přesvědčen, že nejde jen o absurdní systém, který vznikl v hlavách byrokratů a nevzdělaných politiků. Jde o záměr. Jak zpochybnit význam celého segmentu naší společnosti. (Což souvisí s výsledky Eurobarometru v hodnocení vědy a jejího významu u českých občanů - viz včerejší zveřejnění výsledků.) Jde o to mít v rukou argumenty pro "šetření". Zpochybňuje se tím základní výzkum, zdroje mají být směřovány do aplikovaného, který většinou spravují soukromé firmy a průmysl. A jestliže se dnes chystají změny v rámci správy univerzit (ve prospěch účasti průmyslu a soukromých podniků ve správních radách), již si můžeme dnes odpovědět, kam bude směřovat univerzitní školství...