Rozdělování Prahy do volebních obvodů nemá smysl

Pavel Šaradín

Na příkladu Olomouce se ukazuje, proč je rozdělování měst do volebních obvodů nesmyslné a v důsledku slouží pouze ke zvýhodňování velkých politických uskupení.

Včerejší vydání Deníku Referendum informovalo o rozdělení Prahy do sedmi mandátových obvodů. Jelikož se zvýší práh potřebný k zisku mandátu, uvažují opoziční zastupitelé o žalobě. Princip poměrnosti se naruší a objeví se disproporcionalita mezi procentem obdržených hlasů a počtem mandátů. To je hlavní výtka vůči uspořádání, které schválili zastupitelé za Občanskou demokratickou stranu. Situace v Praze není ojedinělá, respektive k čemu dojde či jak více obvodů funguje, si můžeme ukázat na příkladu Olomouce. Právě toto město je typické nesmyslným zavedením volebních obvodů, které přispívá k posilování velkých stran a oslabování stran malých.

Každé čtyři roky v době před lokálními volbami v Olomouci kritizují malé politické strany rozdělování Olomouce do pěti volebních obvodů (po devíti mandátech). Tento systém totiž nahrává spíše velkým stranám než těm malým. Přitom ve srovnatelných městech subjekty kandidují v jednom celoměstském obvodu. Zastupitelstvo statutárního města Olomouce však vždy v maximální možné míře využívá volební zákon a schvaluje rozdělení města do pěti obvodů (stejně tak mohly existovat i obvody čtyři, tři, dva nebo obvod jeden). Volební zákon se však v devadesátých letech minulého století měnil, takže v komunálních volbách se v roce 1994 volilo rovněž v pěti částech, ale v roce 1998 už v šesti. Následně zase v pěti. Už tato změna ukazuje, že zvolený omezující mechanismus je účelový a nemá žádné geopoliticko-sociální či historické opodstatnění. Je to jen uměle stanovená hranice, která slouží velkým stranám.

Vezměme si kupříkladu komunální volby v roce 2002. Pokud přepočteme výsledky, kterých v nich jednotlivé strany dosáhly, na jediný obvod, pak zjistíme následující: ODS by si o jeden mandát pohoršila a spolu s ČSSD by získala 12 mandátů. Komunisté o tři méně, tedy 7 mandátů. Lidovci o jeden více, celkem 5. Stejný zisk by si udrželo uskupení zelení/ Šance (4 křesla). Ovšem Nezávislí by posílili o dva mandáty, celkem by měli 3, a sdružení Olomouc 21 o jeden (celkově 2).

Proti rozdělení Olomouce na obvody však hovoří ještě dvě skutečnosti: zaprvé, podíváme-li se na jednotlivé obvody, v nichž se volilo, pak je zřejmé, že jsou konstruovány naprosto nesmyslně. Patrné je to zejména v obvodě číslo 5, kde politici zastupují občany od Řepčína až po Lošov (rozlehlý pás kolem Olomouce, obě části dělí patnáct kilometrů). Jakákoliv vnitřní identita či souvislost zde neexistuje. Zadruhé, zastupitelé v konečném důsledku zodpovídají za chod celého města, nikoliv jednotlivých částí. Zcela jistě se nestává, že se občané obracejí pouze na politiky, kteří kandidovali v jejich obvodě, protože ani nevědí, kteří to vlastně jsou. Lidé se ztotožňují se svými oblíbenými politiky a znají jen některá jména. Chtěl-li například někdo z centra města volit někdejšího primátora Martina Tesaříka či jeho náměstka Pavla Horáka, měl smůlu. Stejně tak si mohl obyvatel Neředína postesknout, že na kandidátce nenašel lídra ODS Ivana Kosatíka. Ve výčtu bychom mohli pokračovat samozřejmě dále.

To vše jsou argumenty, které podporují tezi, aby Olomouc byla jedním volebním obvodem. V letošním roce si to uvědomily malé subjekty, včetně těch, které posílily v parlamentních volbách (TOP 09, Věci veřejné) a snažily se o změnu. Ovšem nelze se domnívat, že by zastupitelé ČSSD, ODS i KSČM najednou změnili názor. Malým stranám zbývá už jediné: spojit se do širších koalic a přeskočit velké strany. Ty však kalkulují s tím, že malé strany se chovají solitérsky a za jeden provaz táhnout nebudou.

Uvedené výtky včetně nesmyslnosti hranic obvodů teď slyšíme i z Prahy. Žaloba nepomůže, to se u Ústavního soudu zkoušelo i v Olomouci. Princip poměrnosti totiž zůstal zachován, a navíc rozdělení do obvodů vychází ze samotného volebního zákona. Jediným účinným lékem je vytvoření širší občanské středopravicové koalice, která by dokázala v Praze předstihnout ODS. Disproporcionalita, kterou zastupitelé této strany schválili úpravou volebních obvodů, by totiž jejich zisky zmenšila. A až za této situace by si ODS uvědomila, jaké to je být malou či menší politickou stranou.

    Diskuse
    June 18, 2010 v 6.47
    hledání smysluplnosti?
    Rozdělování do volebních obvodů je účelové, jak je koneckonců v článku explicitně řečeno. Nazývat je nesmyslným je proto zavádějící. Co vlastně chce autor říci? Že si přeje, aby velké strany prohrály volby, či aby se polepšily – nebo snad ještě něco jiného?