Marx, ten starý blázen

Milan Valach

Vedle radikálně demokratického pojetí socialismu máme ještě jinou představu o tom, co to je socialismus. Tato představa odpovídá naší minulé zkušenosti a diskredituje myšlenky, které by mohly napomoci spravedlivějšímu uspořádání světa.

Již mnozí pohřbívali Karla Marxe. Jedni jej nenáviděli pro odhalení nespravedlivé a nemorální podstaty kapitalismu, druzí pro jeho vášnivou obhajobu lidské svobody.

Svět se mění! Žijeme v době zlomu. Na jeho počátku je rozpad sovětského systému, pokračováním úpadek moci USA a vzestup Číny. Co bude na jeho konci, nevíme. Avšak nemění se jen geopolitická mapa světa, ale i samotný obsah moderní společnosti, mění se lidé. Měli bychom mít představu žádoucího cíle těchto změn. Měli bychom vědět, co vlastně chceme, abychom tímto směrem zaměřili naše úsilí. Kdo nedokáže takovou vizi zformovat, ten například prohraje volby. Kdo sází na pokračování toho, co bylo dosud, ten je prohraje příště. Nebudeme-li mít takovou vizi vůbec, možná se stane něco mnohem vážnějšího, ohrozíme osud lidstva na této planetě, osud nás všech.

Marx takovou vizi měl. Byl přesvědčen, že podle objektivních zákonitostí vývoje lidské společnosti směřuje její vývoj k socialismu, respektive v ještě vzdálenější budoucnosti ke komunismu. Tento cíl bude podle něj vyvrcholením emancipačních snah lidstva o úplné osvobození člověka ode všech forem útlaku. Vládu nad společností pak budou mít všichni lidé jako rovnoprávná a spolupracující individua. Politickou formou této radikální svobody měla být podle něj přímá demokracie založená na přísné kontrole poslanců voliči, právu voličů tyto poslance kdykoliv odvolat apod. O ekonomické podobě socialismu se ale u něj mnoho nedočteme.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
PS
Petr Salamon, student
June 8, 2010 v 11.40
Dotaz
Dá se říci, že existuje ještě třetí směr socialismu, takový nějaký socialismus matky země nebo latinské ameriky, kdy cesta je probouzení a rozvoj lokálních jednotek, aby žily komunitním životem, byly soběstačné a podobně? Něco co dělá Morales? Nebo to již není socialismus?
Také bych v rámci vize inklinovala k nějaké formě komunitarismu, vazeb na lokalitu a rozrůznění. Jeden z fenoménů, které musí podlehnout změně, je byrokratizace a odosobněnost člověka v systému. A to znamená co možno návrat k osobním vztahům.
Petr Jedlička, redaktor DR
June 8, 2010 v 21.54
K Moralesovi...
... nevím, kolik společného má Moralesův indiánský socialismus s novým čtením Marxe, to nechám na panu Valachovi. Z teoretické perspektivy je ale zajímavé vzít také v potaz, že tato forma komunitaristické ideologie zvýznamňuje některé ze starých forem útlaku. V kečuánských a ajmarských komunitách jsou například ženy (ne matky!) považovány tradičně za méněcenné. Z této tradice vycházejí rozličné formy diskriminace, které dle různých cestovatelů mnohdy přechází v přímé týrání. Díky zanesení principů Moralesova socialismu do ústavy získaly indiánské komunity ohromnou autonomii a centrální bolívijské orgány dnes nemohou týraným indiánkám dost dobře pomoci, pokud z komunity neutečou, k čemuž samozřejmě v horách příliš nedochází.

Jiná věc je, že ještě před deseti lety byli za méněcenné v Bolívii považováni všichni indiáni...
V
Milan Valach
June 11, 2010 v 8.10
Omlouvám se za pozdní odpověď. Technickou chybou jsem neměl týden přístup do diskuse.
Přímá demokracie a zaměstnanecké vlastnictví podniků (nikoliv jen podíl na vlastnictví, to časté již i dnes v kap. podnicích) vytváří základ pro obnovení sounáležitosti i na místní úrovni. Přímá demokracie nejsou jen celostátní referenda, ale také místní. Více o tom napíši příště. Marxovský socialismus, resp. komunismus budoucnosti vyrůstá zdola.
Komunitaristický sen o uzavření se v hranicích místních komunit je určitě vítán nadnárodními monopoly a globálními investory. Prakticky to znamená vyklizení prostoru, který okupují oni.
To za prvé.
Za druhé.
Pokud byste tento ideál brali vážně, museli byste začít odpojením elektřiny, plynu, zrušením vodovodní sítě atd. až na úroveň snad doby kamenné.
To je jednak nerealizovatelné bez vyvraždění většiny lidstva, ale je to také něco, co prakticky nikdo nebude chtít. Není to cesta ke svobodě, ale k novému zotročení.
Svobodu nemůžete vnucovat lidem shora, k té musejí dospět na základě svého vlastního vývoje. A to platí i indiánských komunitách, které se z hlediska morálního vývoje nacházejí na předdemokratické úrovni.
Globální problémy nelze řešti tak, že před nimi zavřeme oči. K odvrácení nebezpečí z nich plynoucího, je nutná celosvětová spolupráce. Socialismus, založený již ve svých základech na spoluprácí - přímá demokracie, zaměstnanecké vlastnictví - bude dobrým východiskem pro toto celosvětové sbratření.