Když se komentuje politický debakl humanistického projektu v posledních volbách do Poslanecké sněmovny, autoři se postupně vzpamatovávají a jen pomalu se od následků propracovávají k příčinám. Snad se pozvolna přestane vše svalovat na moc médií a někdo se začne ptát, odkud se bere moc médií a co určující média vede k přiznané nebo nepřiznané podpoře Bakalovy koalice.

Na cestě k příčinám by naši marxističtí partneři asi potkali ekonomickou determinaci voličského jednání. Jen budou muset rozlousknout tvrdý oříšek a zeptat se, proč voliči jednají proti svým evidentním ekonomickým zájmům. Snad zjistí, proč nejen demokratizace ekonomických vztahů připadá českému občanovi jako z Marsu. Ale záhadné zůstává, proč jsou mu lhostejná dokonce i tak bezprostřední a prvoplánová témata jako je zachování či obnova ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči na základě zdravotního pojištění nebo promítnutí zaplacených daní do vzdělání potomků na všech stupních škol. Že je voliči tohoto supervolebního roku lhostejný socialismus, jakkoli demokratický, to by tolik udivovat nemuselo, i když je to nedorozumění. Že má v jeho představách nicotnou hodnotu i jeho předstupeň či náhražka v podobě sociálního státu, to je sice nutno respektovat jako svrchovanou vůli občanstva, ale je to kuriozita.

Je záhada, proč se původní proletariát, totiž zbytky dělnictva ve změšťáčtělé, neprodukující společnosti, svými hlasy dobrovolně vzdává toho, co získal v posledních nejméně stu letech. Ještě mnohem více znepokojivá je otázka, proč kognitariát, totiž současní proletáři kultury, umění, filosofie a vědy, nadšeně podporuje strany, které totální ekonomizací kulturu zlikvidují, nebo ji (což je pravděpodobnější) zaženou zpět do samizdatových podob přednášek, seminářů, periodických a neperiodických edic. Je projevem pouhé hlouposti to, že lidé s levicovými názory na jednotlivá témata, a takových jsou statisíce, podporují komplexní program pravice sami proti sobě?