Kdyby skutečně rozhodoval veřejný zájem, existovala by pouze televize veřejné služby
Vít JanečekČeské televizi klesá sledovanost, čemuž napomáhá dlouhodobé nastavení duálního systému i souběh s digitalizací. Není na čase se zamyslet nad tím, jestli nové technologie nenabízejí ještě i jiná řešení než vlastní samopohyb?
V pondělí ČTK oznámila další propad významu, který v české společnosti sehrává poslední veřejné elektronické médium, a to pod lapidární titulkem „ČT1 klesla sledovanost na 18,27 procenta“ — meziročně o 3 procenta. Uvedené číslo nevypovídá nic o kvalitě, kterou nabízí, byť právě v tomto aspektu je často a z nejrůznějších stran kritizováno. Ostatně i zmíněná zpráva bude záhy přetavena v munici, která najde svůj cíl na Kavčích horách. Při dlouhodobě nastavených legislativních podmínkách je však právě faktor kvality tím nejmenším, o co se vedení a osazenstvo této instituce může opřít, i kdyby šlo o schopné, moudré, nekonformní a tvořivé lidi. To bývá reflektováno o to méně, oč víc je Česká televize pod palbou.
Jan Patočka v knize esejů Evropa a doba poevropská říká, že „obec sama je oduševněna duševním pohybem svých členů“. Co jsou v obci média — a s největší intenzitou právě celoplošná média elektronická — než zesilovače těch duševních pohybů a těch hlasů obecních členů, které jsou jejich prostřednictvím rozptylovány do veřejného prostoru? Přitom jakkoli se mohou jednotlivé televize sobě stále více podobat, nic nezmění skutečnost, že úhelným kamenem celoplošné televize veřejné služby je právě úkol ztělesnění veřejného prostoru způsobem vlastním médiu televize, zatímco každá komerční stanice je především soustrojím na spoutání pozornosti a času diváků ve prospěch inzerentů a jejich zájmů.