Pomáhat jen nejbohatším nikdy nebylo programem KDU-ČSL

Jakub Patočka

Deník Referendum doporučil svým čtenářům, aby se vypravili do zlínského kraje volit poslance Hovorku. Šéfredaktor DR to dnes udělal a při té příležitosti s ním pořídil následující rozhovor.

My jsem spolu právě odvolili v obci Šumice, v níž jste byl před tím, než jste se stal v roce 2002 poslancem, řadu let starostou.

Ano, od roku 1990. Vzděláním jsem strojní inženýr, ale tu práci jsem dělal jen dva roky před listopadem 1989. Když tehdy nastaly společenské změny, všichni tady v obci byli celí hŕ, ale když nadcházely první obecní volby, na starostu nechtěl kandidovat nikdo.

A to jste kandidoval už za KDU nebo ještě za Občanské fórum?

Už za KDU. Samozřejmě na začátku jsem byli všichni v Občanském fóru a v tehdy rekonstruovaném Národním výboru jsme byli kooptováni za OF, ale od jara se už připravovala kandidátka KDU-ČSL.

To ale bylo před dvaceti lety. Letos poprvé se vznáší nad volbami vážný otazník, zda se křesťanští demokraté do sněmovny vůbec dostanou. Jak to vidíte?

Myslím, že neklid, o kterém mluvíte, vyvolaly průzkumy, v nichž je ale ohromný rozptyl a nepřipadají mi příliš věrohodné. Každý průzkum se navíc dělá nějak jinak. Myslím, že výsledky KDU-ČSL jsou v nich běžně podhodnocovány, jak se opakovaně ukázalo. Pravdou je, že my nezadáváme velkou reklamu, ani v novinách, ani v rozhlase, takže to má možná trochu také vliv.

Dobře, to jsou průzkumy, ale vaše vlastní intuice, plynoucí z toho, jak pozorujete prostředí kolem sebe, vám říká co? Že podpora pro vaši stranu se během posledních čtyř let snížila, nebo ne?

Nemyslím, že by KDU-ČSL ztratila podporu, ale řada lidí byla znepokojena vývojem, který nastal po posledních volbách. Stala se spousta věcí, které nebyly pro voliče srozumitelné. Začalo to vyjednáváním tehdejšího předsedy Miroslava Kalouska s komunisty, které všechny překvapilo, a nakonec vedlo k tomu, že musel odejít. A hlavně nás to velmi poškodilo. Miroslav Kalousek tehdy organizoval prvomájové manifestace proti komunistům a záhy po volbách s nimi jednal o vládě.

Potom to bylo sestavení koalice a vyjednání programového prohlášení, které jsme jako poslanci vůbec nedostali k nahlédnutí. Tehdy vznikl jakýsi moment překvapení, kdy se podařilo získat dva přeběhlíky, a schůze sněmovny, která byla plánovaná až na konec ledna, se najednou konala na jeho začátku. Dostali jsme hotové vládní prohlášení a vůbec jsme se k němu nemohli vyjádřit. Tam byly právě věci k zdravotní reformě a tak dál. My jsme to jenom mohli vzít na vědomí, řeklo se, že později se bude diskutovat, že teď už do toho není možné nijak zasahovat, že není možné po půlroce bezvládí či nestabilní vlády návrh nepodpořit. Slibovalo se, že o všech věcech se bude důkladně diskutovat později, ale nikdy to tak nebylo a všechno se dělalo tak, jak to chtěla ODS. Reformy roku 2007 se daly udělat zcela určitě lepším způsobem, který by nenahnal tak lidi k levici.

Bylo velmi čitelné, že reformy pomohly zejména nejbohatším lidem. Ale to nikdy nebyl program KDU-ČSL. A pak přišla volba prezidenta. Lidé naprosto nemohli pochopit pozici KDU-ČSL, kdy se většinově rozhodla podpořit prezidenta, pana Klause, po všech těch zkušenostech, které jsme s ním všichni udělali. Myslím, i z toho, jaký jsem na to měl ohlas, asi pět set rozhořčených mailů, že to byla obrovská chyba, která nás velmi poškodila.

Myslíte si, že konkrétně ve Zlínském kraji obhájíte výsledek z před čtyř let? Nebude vám ubírat TOP 09?

Myslím, že obhájíme. Podívejte se Miroslav Kalousek měl svoji představu o směřování KDU k ODS. On o tom mluvil už po posledních volbách na celostátní konferenci, že bychom už v těchto volbách měli kandidovat na společné kandidátce s ODS. Když se členská základna postavila proti, usilovně na tom pracoval. I ve vládě dělal řadu věcí, které nás poškozovaly. Směřoval k tomu, že se nějakým způsobem osamostatní. Že založil novou stranu, nebylo ničím, co by se zrodilo ze dne na den. Připravovalo se to dlouhodobě a já jsem třeba věděl, kteří lidé tam s ním odejdou. To už jsme prostě za ty roky poznali, jak se třeba chovali během prosazování reformy zdravotnictví.

Ve zlínském kraji si myslím, že nás to nijak nepoškodí. Tady v celém kraji k TOP 09 odešlo tak do deseti lidí. Nejvýznačnější je Evžen Uher, místostarosta Uherského Hradiště. S ním odešel ještě místopředseda základní organizace, pan inženýr Daněk. To byly dvě nejvýraznější osobnosti ze zlínského kraje. Horší situace je na jižní Moravě, kde odešli lidé kolem Ladislava Šustra i někteří starostové. Tam to bylo kolem 120 lidí. A potom samozřejmě v Jihočeském kraji, lidé kolem Miroslava Kalouska.

Ve Zlínském kraji nás to ale nepoškodí, co tady TOP 09 dostane, bude na úkor ODS. Řada lidí, kteří chtějí volit pravici, má problémy s aférami kolem pana Řebíčka, kolem resortu zdravotnictví, kolem pana Langera. Pro ně je TOP 09 nabídka na pravici, cosi jiného než ODS.

Vy sám, tak to aspoň působí zvenčí, jste na svou určitou nekonformnost ve sněmovně doplatil tím, že jste byl z druhého místa kandidátky, které vám patřilo v minulých volbách, odsunut až na čtvrté. Myslíte si, že i vaše voliče jste svým počínáním ve sněmovně znepokojoval tak jako vaši stranu? Ptám se s ohledem na podporu, kterou můžete očekávat v podobě preferenčních hlasů.

Myslím, že lidi to vyhodnotili celkem dobře. Je pravda, že jsem si prožil poměrně dost těžké období. V roce 2007 byli lidé zmatení. Řada lidí, kteří jsou dnes v TOP 09, a také novinářů mě pasovala do role levičáka, přisluhovače pánů Paroubka a Filipa, aniž by věděli, co je za tím. Z mailů, které jsem dostával, bylo evidentní, že lidé nevědí, oč mi jde. Ale postupně, jak se začalo ukazovat, co za těmi reformami stojí, zejména za reformou zdravotnictví, lidé pochopili, jak to myslím, a dnes bych řekl, že ta podpora tady je dost silná, zejména u řadových lidí.

Do nominační konference se promítlo to, že jsme tady celkem čtyři okresy, Kroměříž, Zlín, Vsetín a Uherské Hradiště, a ty spolu soupeří o to, aby každý měl svého poslance. A v zásadě, když se domluví dva tři okresy, tak se tomu nedá čelit.

Jinak řečeno, Uherské Hradiště tentokrát nebylo mezi těmi, kteří se domluvili...

Víte, když Miroslav Výborný přišel v KDU-ČSL s návrhem, že budeme pořádat primární volby tak, jako je to běžné ve světě, byl jsem tím nadšený a říkal jsem si: „Konečně tady bude proces, kterým se vyberou nejlepší a nejkvalitnější, bude tady férová soutěž.“ Ale bohužel férová soutěž to vždycky není.

Ale s tím, jak se snížila mez pro posun prostřednictvím preferenčních hlasů na 5 %, což tu v minulých volbách měli všichni první čtyři kandidáti, vzrostla naděje, že o vás rozhodnou přímo voliči.

Minule to bylo sedm procent. Ta změna na pět je obecně dobrá. Lidé mají mnohem lepší šanci ovlivnit, kdo bude poslanec. Dříve to mohli překonat takřka jenom lidé opravdu obecně známí z veřejného působení. Na preferenční hlasy jsem se dostal do Sněmovny ve volbách v roce 2002 ještě v rámci Čtyřkoalice. Jako prvek demokracie je to určitě dobré. Je lepší, když o tom, kdo se stane poslancem, rozhodne několik tisíc či desítek tisíc voličů, než rozhoduje-li to několik desítek lidí na krajské konferenci.

Pokud byste se poslancem nestal, máte představu o svém dalším působení v politice?

Nikdy jsem si nemyslel, že bych musel politiku dělat celý život. Mě stavařina baví, takže myslím, že bych se vrátil k ní. Je pravda, že dělat nějakou změnu těsně před důchodem, je velmi obtížné. Asi bych to řešil tak, že bych se vrátil k normálnímu zaměstnání. Zřejmě bych nečekal, zda na mě bude místo někde ve státní správě a podobně. To by mě asi nebavilo, nechtěl bych být někomu vděčný za to, že někde jsem.

A úplně naopak: říká se, že každý vojín nosí v torně maršálskou hůl. Mezi lidmi se dost mluví o tom, že v rámci ukotvení nové totožnosti KDU-ČSL byste právě vy mohl nahradit ve funkci předsedy Cyrila Svobodu. Umíte si sám sebe v této úloze představit?

Jak bych to řekl? Už se mě na to lidé několikrát ptali. Lidé ale také třeba chtěli, abych kandidoval do celostátního výboru anebo na místopředsedu strany. Do celostátního výboru jsem kandidoval a nakonec jsem o pár hlasů nebyl zvolený. Vliv na to určitě měla ještě ta skupina lidí kolem TOP 09, protože Pavel Severa, ještě než opustil vsetínský sjezd, mě neopomněl v jedné zprávě poškodit. Hodně tam sehrálo roli, že jsem byl často lidmi kolem Miroslava Kalouska podáván jako neloajální člověk, který nedokáže zastávat společnou linii a za každou cenu se snaží zviditelňovat. Na delegáty to myslím působilo a rozhodlo to o tom, že jsem nakonec nebyl zvolený.

Neříkám, že bych straně nechtěl pomoct. Ale je tady jedna důležitá věc a tou je okolnost, že strana se těžko dá řídit z Moravy. A osobně si nedovedu představit, že bych žil v Praze. To by mě asi zabilo. Mám strašně rád tento kraj a když můžu, vracím se třeba v pátek v noci, potřebuju jít ven a tak dál. Neříkám, že bych o tom nikdy neuvažoval, lidé často poukazují na to, že strana má největší zázemí na Moravě, ale vždycky jí šéfuje někdo z Prahy nebo z Čech.

Dalo by se to asi zvládnout, ale jen po nějaký krátký čas, rozhodně ne dlouhou dobu.

Odpověď tedy, byť takto kulantní a komplikovaná, zní, že byste si to za určitých okolností představit uměl.

Je to hodně předčasné. Nechci říkat, že ano, když ještě nejsem ani poslancem. Ale vždycky jsem chtěl, aby KDU navázala na roky Josefa Luxe nebo Jana Šrámka. Měli jsme teď výročí, k němuž vznikl dokument, z nějž je zřejmé, co KDU prosazovala a jakým směrem politiku vedla. Politika nejde dělat tak, že se vstoupí do vlády, veškerý dlouhodobý program se zahodí a řekne se: „Tak a teď budeme mít jiný program, protože momentálně budeme ve vládě s někým jiným.“

To nejde.

To jste mi nahrál na poslední otázku. Je dost možné, že nastane situace, kdy KDU-ČSL bude opět jazýčkem na vahách a bude se muset rozhodnout, zda půjde do vlády s Věcmi veřejnými, s TOP 09 a ODS, anebo zda půjde do vlády tolerované komunisty se sociální demokracií. Vím, že to není ta nejlákavější volba, která člověka v životě může potkat, ale přesto byste se nakonec museli rozhodnout.

Pokud to přijde, rozhodnout budou muset lidé v celostátním výboru a v celostátní konferenci. Osobně si myslím, že pokud se má KDU vrátit na pozice, které měla dřív, bylo by nejlepší, kdyby zůstala v opozici. Tam by měla příležitost vyrůst. To, co jsme zažil za poslední čtyři roky, nám myslím hodně ublížilo. A sociální demokracie dnes, není sociální demokracií Vladimíra Špidly. Jsou tam dobří, schopní lidé, ale vývoj po té, co ČSSD převzal Stanislav Gross a poté Jiří Paroubek, jde podle mě špatným směrem. Je tam třeba Bohuslav Sobotka a dovedu si dobře představit, že bychom mohli spolupracovat se sociální demokracií, kterou by vedl on.

Na druhé straně, pokud si vezmu ODS, tak Petr Nečas je jistě daleko lepší, než byl Mirek Topolánek, ale dokud za ni budou vystupovat lidé jako Langer nebo Šnajdr, který řídil zdravotnickou reformu, nebo lidé jako Řebíček... Nedovedu si představit, že se zase pojede v těchto kolejích. Očekával bych, že se ODS očistí. Prozatím mám strach, že by se sklouzlo zase do starých vyjetých kolejí, což by KDU-ČSL zase ublížilo.

Čili byste KDU-ČSL doporučil, aby zůstala v opozici a tolerovala třeba i menšinovou vládu.

Ano. Mluvil jsem o tom s řadou lidí a myslím, že to by pro nás bylo nejlepší. Říká se o nás, že musíme být v každé vládě, jednou jdeme napravo, jednou nalevo, podle toho, co se nám naskytne — a není to pravda, jak ukazuje vůbec nejhorší vláda, která tu byla za časů opoziční smlouvy, kdy začaly všechny korupční aféry. Zůstat po těchto volbách v opozici — to by byl způsob, jak elegantně předsudek proti nám vyvrátit a vnitřně se posílit.