Po mém návratu z Chomy jsme se mohli pustit do oprav malých domácích systémů. Ty sestávají z jednoho fotovoltaického panelu, regulátoru dobíjení baterií spojeného s měničem napětí, baterií no a samozřejmě z jednoduchých elektrických rozvodů — tři světla a jedna zásuvka. Problémem je, že jednotka regulátoru s měničem má často poruchy, a tak se v několika domech nesvítí.

Navíc ještě díky nějakému dobrákovi, který obyvatelům poradil v případě poruchy regulátoru dobíjet baterie přímo z panelu, to došlo k poškození několika baterií. Včetně těch, které si rodiny koupily za své.

Museli jsme jít dům od domu a zjišťovat závady. Někde byl celý měnič vypálený a vypadalo to na poškození elektrostatickým výbojem. Někde došlo k vyhoření polovodičových součástek, zřejmě kvůli velké zátěži a nedostatku chlazení. Naštěstí byly i takové domy, kde měnič zachránila pojistka a bylo možno ho znovu uvést do provozu. Instalovali jsme také nové regulátory dobíjení tam, kde si lidé koupili vlastní měnič, ale dobíjeli baterie z panelu. Bylo jasné, že většinu systémů zprovozníme, ale poškozené baterie si budou muset koupit lidé sami.

Ve čtvrtek do Masuku dorazila správní rada, a tak jsem je požádal o rozhovor. A zatímco Milan dál pokračoval v opravách, dodělával jsem předávací protokol, který jsem chtěl projednat.

Můžeme si říkat, že celá tahle technologie je pro zdejší lidi moc komplikovaná. Ale příklad z Naluyandy i odjinud ukazuje, že to může fungovat. V Masuku je nepochybně problémem relativně vysoká fluktuace personálu, kterou sice elektrifikace snížila, ale stejně to tu místní berou jen jako přechodné působiště. To samozřejmě vztah k věcem nezlepšuje.

Ale musíme si uvědomit, že i tak vykazuje místní komunita celkem vysokou míru flexibility a snahy systém vylepšovat — i když někdy spíše s opačným výsledkem. Ale kdo už by jim měl rozumět více než Češi, hrdinové improvizace s maskoty Patem a Matem?

V Evropě máme vytvořené dostatečné kapacity pro přijetí každé nové technologie. Nejchudší země, které transfer technologií potřebují mnohem více, jsou na tom podstatně hůře. Nedostatek odborníků, vysoké nákupní ceny a malý trh jsou jen prvními z problémů. K nim se přidává ještě třeba odlišná infrastruktura či extrémní přírodní podmínky, pro které nejsou technologie Severu dostatečně připraveny — jako tomu je s našimi malými měniči od jednoho z nejuznávanějších výrobců ze Švýcarska...

Všechny tyto nevýhody staví příjemce technologických projektů do mnohem složitější situace, než je tomu u nás. Proto je třeba v budoucnu se zamyslet nad projektovým cyklem přenosu technologií a uzpůsobit ho reálným požadavkům. Součástí by mělo být nejen školení personálu, ale také dlouhodobá spolupráce a garance alespoň pětileté pozáruční asistence. Na tom se shodl i český Panel expertů k udržitelným technologiím pro rozvoj.

Ale ani nedostatky v současném pojetí vývoje a řízení projektů nemůže být pro příjemce výmluvou pro neochotu převzít plnou odpovědnost. O tom jsme mluvili na správní radě střední školy v Masuku.

Z původně plánovaného výběru poplatků za používání vody a elektřiny nezbylo nic, a místní se tak na provozu energetického systému podílí méně, než tomu bylo v době ručních pump. Neexistuje žádná odpovědnost za poškození zařízení v rodinných domech či v případě neoprávněných zásahů do systému.