Domnívám se, že důvody, proč někdo volí tu, nebo onu politickou stranu, jsou především dva: materiální zájem a určitá míra ideového, osobnostního nebo estetického ztotožnění s daným politickým subjektem. První a druhý důvod se mohou vzájemně doplňovat a podporovat, mohou ovšem také stát v příkrém rozporu a jeden druhý potlačovat. U inteligence a části středních vrstev pravděpodobně převažuje důvod „ideový“, což vzhledem k povaze českých politických diskursů znamená dnes spíše důvod estetický — hlavní je volbou se neshodit a nepošpinit ve vlastních očích, protože důraz je kladen na jistý typ ideově-estetické náležitosti těch, s nimiž se ve volbě jakoby ztotožňujeme.

U skupin občanů s nízkými nebo naopak vysokými příjmy zase pravděpodobně převažuje důvod první, materiální — komu jde o zachování možnosti aspoň trochu důstojného života nebo o uchránění co největší části svých zisků, ten si rád ideové a estetické hledání odpustí. Ale i u lidí z těchto skupin zůstává nejisté, zda vůbec k volbám přijdou; a i u těchto lidí může nastat situace, že strana či strany, které za normálních okolností hájí jejich materiální zájmy, se jim natolik odcizí (osobnostně, programově, velkou mírou korupce a skandálů), že je nezvolí. Výsledek voleb má tak vždy zjevující povahu, říká něco nového o společnosti a jejím směřování, udává nový smysl aktuálního společenského bytí na úrovni obce, kraje, státu...

To je snad i nejhlubší a nejdůležitější kvalita demokracie — otevřenost novému smyslu; a to snad dokonce ve dvojím ohledu: Na jedné straně určuje politický život vyjevování něčeho, co je původně skryté, nastřádaných potřeb, tužeb, zájmů, nespokojeností, animozit. Nejvlastnější podobou politického života, dnes zastíněnou nadvládou ekonomických zřetelů, je ovšem takové jevení smyslu, které není výkonem nejevícího se základu, např. daných materiálních zájmů, nýbrž nastolením nové podoby veřejného společenského života, která se rodí z autonomie veřejného prostoru a jednání v něm. Nejlepším příkladem je revoluční dění, v němž se ve veřejném prostoru objevují zcela noví aktéři a přinášejí do společnosti nový sociální a kulturní rozvrh. Ale i běžným politickým provozem probleskávají okamžiky, v nichž se ukazuje něco nového a rodí se jednající osobnosti. Platí to pro občanskou společnost i politické instituce a nejzřetelnější je to samozřejmě ve volbách.