Rozpuštění parlamentu, rezignace premiéra Vedžadžívy, vyhlášení nových voleb a potrestání lidí odpovědných za masakr z 10. dubna. To jsou požadavky, které se objevují v každé zprávě, jež byla o thajských protestech napsána. Proč ale demonstranti chtějí právě tohle? Proč dosud nepřistoupili na nějaký kompromis? A proč jsou za zmíněné ochotni umírat? Koho či co vlastně ten červený mnohatisícový dav, který již od poloviny března okupuje centrum Bangkoku, reprezentuje?

Jde-li o pozadí protestů, daly se z běžných médií získat dvě informace: takzvaní červení, či přesně Jednotná fronta za demokracii, proti diktatuře (UDD), pocházejí především z chudších, většinou venkovských vrstev společnosti; a idolem UDD je někdejší premiér Tchaksin Šinavatra, zkorumpovaný, leč demokraticky zvolený politik, kterého sesadila  armáda v září 2006. Tyto skutečnosti nebyly blíže vysvětleny. Přesto jsou pro pochopení jevu klíčové.

Léta krizí

Telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra byl zvolen premiérem v roce 2001. Poprvé se tak stalo na základě nové ústavy, jež umožňovala jedné straně získat snadnou většinu (zavedla většinový volební systém, podobný jako v Británii), a poprvé se tak stalo za angažované účasti chudších vrstev.

V thajském politickém systému převládají demokratické prvky již od třicátých let. Takzvaní phraiové — nejpřesněji asi „muži z lidu" — však moc získat nemohli. Správa veřejných věcí zůstala i po opuštění feudalismu (teprve 1932) v rukou vrstvy zvané amátja — úřednické a podnikatelské elity. Teprve Tchaksin Šinavatra se rozjel za prostými Thajci na venkov a do chudých čtvrtí, i když jen před volbami; teprve on umožnil, aby se z phraiů stali politikové, třebaže do nejvyšších úřadů se ani za něj dostat nedalo.

Hlasy phraiů, jež v Thajsku tvoří většinu populace, vyhrál Šinavatra i další volby a díky novému systému získala jeho strana Thajci milují Thajsko absolutní většinu. U zástupců tradičních — elitářských — skupin to vyvolalo zděšení. Šinavatra totiž nevládl zrovna dobře: z úřadu vlády udělal podnikatelskou kancelář, klíčové posty odevzdal známým, státní zakázky poskytoval výhradně za úplatu, a nadto rozprodal velké podíly ve státních společnostech do soukromých rukou, z části i singapurským Číňanům.