↗

Rusko hrozí, že v případě tvrdých sankcí vůči sobě zastaví dodávky plynu do zemí Evropské unie. Jak by v takovém případě reagovala česká vláda? Na snímku namrzlé kohouty na čerpací stanici fosilního plynu na Gydském poloostrově u Karského moře, 2500 kilometrů od Moskvy. Foto Natalia Kolesnikovová, AFP

Česká vláda ve světle možné ruské invaze na Ukrajině na jedné straně jednoznačně podporuje plány našich spojenců v NATO a v Evropské unii, takže kupříkladu slibuje, že se naše země připojí k případným západním sankcím vůči Rusku. Čeští politici, zejména z řad vládní koalice, většinově vyjadřují Ukrajině jasnou podporu.

Ministr zahraničí se účastní konzultačních schůzek se svými protějšky. Svoje akce nepochybně koordinují se západními kolegy i další ministři.

Vláda také schválila zásilku čtyř tisíc dělostřeleckých granátů pro ukrajinskou armádu. A připravené jsou k případnému nasazení i české jednotky protichemické obrany.

Migrace a energetická bezpečnost

Na straně druhé jsou některé záměry české vlády nejasné. A to zejména ve dvou klíčových oblastech, v nichž mohou v důsledku případné ruské invaze nastat skutečné krize — jedná se o migraci a dodávky energie.

Dozvídáme se kupříkladu, že ministr vnitra Vít Rakušan jednal se slovenským protějškem o případné pomoci při ochraně východní hranice Evropské unie. Má to znamenat, že čeští policisté budou pomáhat těm slovenským ve snahách zabránit prchajícím Ukrajincům v překročení hranic?

Nebylo by spíše na místě, aby Rakušan a spolu s ním celá vláda definovali, jak bude Česká republika případným uprchlíkům z Ukrajiny pomáhat? Migrační vlna by se mohla v případě větší ruské invaze týkat až statisíců lidí — mnohých prchajících ve snaze zachránit si život.

V tomto kontextu by bylo dobré vědět, zda a jak rychle je Česká republika připravena navýšit kapacity uprchlických center. A zda existují plány, jak uprchlíky u nás integrovat, popřípadě na základě dohod se o ně dělit se zeměmi ve zbytku Evropské unie.

Dosavadní vyjádření ministerstva vnitra se nesou spíše v duchu anti-migrační politiky nastartované předchozími dvěma vládami. Ano, vnější hranici EU na Slovensku nebo v Polsku je samozřejmě třeba chránit, ale v případě ruského útoku na Ukrajinu nikoliv primárně před prchajícími Ukrajinci, ale především vojensky před případnými ruskými a běloruskými provokacemi.

Další oblastí, v níž zůstávají plány vlády ve vztahu k možné ruské invazi na Ukrajinu mlhavé, je energetická politika. Rusko hrozí, že v případě tvrdých sankcí vůči sobě zastaví dodávky plynu do zemí Evropské unie.

Jak by v takovém případě reagovala česká vláda? Víme, že na úrovni Evropské unie se už rodí plány na zabezpečení alternativních dodávek plynu, kupříkladu z Kataru. Anebo zkapalněného plynu z USA a Austrálie. Nevíme ale, jak je do těchto plánů zapojena Česká republika.

Vláda by mohla veřejnosti přinejmenším nastínit krizové scénáře, které mohou nastat. Mají se čeští občané připravit třeba i na možnost, že v příštích měsících se země bude potýkat s nedostatkem zemního plynu? Jak mají na takovou situaci reagovat?

Pátá kolona a kybernetická bezpečnost

V případě ruského útoku na Ukrajinu bezpochyby dojde k aktivaci početné ruské páté kolony u nás. Může se to projevit nejen v podobě demonstrací, zvýšené aktivity proruských trollů, ale třeba i pokusů o teroristické útoky.

Zvýšenou aktivitu proruských a dezinformačních webů hlásí už nyní Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Většinou portrétují Rusko jako mírumilovnou zemi, která se pouze brání agresivní politice Západu.

Je samozřejmě pochopitelné, že o případných krocích českých bezpečnostních služeb v takové situaci se debatuje spíše neveřejně, ale vláda by kromě informací o tom, že se aktivizují proruská média, jistě mohla v obecné rovině nastínit, co se dá ze strany proruské páté kolony i ruských tajných služeb u nás dál očekávat a jak bude reagovat.

Jedním z téměř jistých dopadů případné ruské invaze na Ukrajině budou zesílené pokusy vyřadit s pomocí kybernetických útoků z provozu některé české instituce. V minulosti už jsme byli svědky útoků na české nemocnice, které jsou připisovány ruským hackerům.

Příslušná ministerstva jistě o rizicích možných kybernetických útoků na citlivá místa české ekonomiky i instituce, které se mohou ruští hackeři pokusit paralyzovat, vědí. A je možné, že existují plány, jak preventivně těmto útokům zabránit, či jak nejrychleji pomoci zasaženým institucím v návratu do normálu.

Přesto by ve vztahu k veřejnosti byla na místě aktivnější komunikace, z níž by vyplynulo, že Česká republika je v rámci možností na takové útoky připravená. A jak mají postižené instituce nejefektivněji reagovat.

Politické vedení země

Za normálních okolností by se k sílící krizi už jasně vyjádřil prezident země. Přesně takové situace, jako je možnost války nedaleko našich hranic, se všemi důsledky, které to může pro naši zemi mít, vyžadují od hlavy státu jasné postoje; a i jistý morální „leadership“.

U Miloše Zemana se ničeho takového téměř jistě nedočkáme. Hrad k dění na Ukrajině mlčí, a pokud snad Zeman vystoupí s nějakým zásadním projevem, můžeme se dočkat zase jednou spíše proruských vyhlášení, nebo relativizace celé situace.

O to důležitější je role vlády i vedení obou komor parlamentu. O převzetí části role, kterou nevykonává prezident, by se měl pokusit zejména premiér Petr Fiala.

Zatím se k sílící krizi na ukrajinsko-ruských hranicích vyjadřovali spíše jen jednotliví ministři a parlamentní politici. Možná ale nadešel čas, aby s jasným projevem, který by veřejnost uklidnil a nastínil české reakce ve výše zmíněných oblastech, vystoupil sám premiér. A vzal tak vítr z plachet případným relativizujícím prohlášením prezidenta a politiků stran, které patří k ruské páté koloně u nás.

Jisté je, že případná ruská invaze na Ukrajině bude velkou zkouškou vrcholných českých politiků. Z historie víme, že v takových krizových situacích spíše opakovaně selhávali. Nyní má „vláda změny“ šanci to napravit. Zatím ale spíše jen přešlapuje.