↗

Mnozí politikové neustále přicházejí s návrhy, jak životy chudých ještě více zkomplikovat. Nutno podotknout, že se jim to daří. Foto Veronika Rejmanová, TOP 09

Bývalý ministr financí a spoluzakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek, který se nedávno po dvaadvaceti letech vzdal poslaneckého mandátu, správně poznamenal, že v důsledku brzkého vyhlášení termínu voleb budou všechny schůze Poslanecké sněmovny probíhat už v rámci volební kampaně.

Svolání mimořádného jednání dolní komory Parlamentu, na němž chce trojice stran sdružených v koalici SPOLU mimo jiné diskutovat novelu zákona o pomoci hmotné v nouzi, která si klade za cíl umožnit snadnější odebírání sociálních dávek, proto musíme rozumět jako politické agitaci. Pravice říká, jak by spravovala stát, kdyby se po volbách dostala k moci.

Chovat se únosným způsobem

Novela zákona, pod niž se podepsali občanští demokraté Jan Bauer, Jana Černochová nebo stranický předseda Petr Fiala, počítá s tím, že příjemci sociálních dávek by o tuto podporu mohli na tři měsíce přijít tehdy, spáchají-li opakovaně přestupek proti veřejnému pořádku, občanskému soužití nebo majetku.

„Návrh není koncipován jako trest, ale naopak má za cíl problematické příjemce dávek maximálně motivovat a fungovat i preventivně,“ vysvětlují předkladatelé s tím, že hrozba odebrání dávek lidi přiměje, aby se „začali chovat únosným způsobem“.

Pravicoví politici současně přiznávají, že odejmutí podpory může pro některé osoby znamenat závažný problém. Přicházejí proto s výjimkou, která by úřadům práce umožnila sociální dávky v odůvodněných případech vyplatit, spáchaným přestupkům navzdory. Podmiňují jí však souhlasem dotčené obce.

Prvním čtením, které proběhlo na konci předminulého roku, prošla novela hladce. Pro její zamítnutí, s nímž přišel Roman Sklenák (ČSSD), se vyslovilo jen čtrnáct poslanců — vedle sociálních demokratů a pěti Pirátů také tři zástupci politického hnutí ANO, a Jan Farský z hnutí Starostové a nezávislí.

Způsobilost pachatele k nápravě

Materiál následně výrazně přepracoval gesční Výbor pro sociální politiku. Podstata schváleného komplexního pozměňovacího návrhu spočívá v tom, že z dávek bude možné jejich příjemcům strhávat pokuty, které jim byly vyměřeny za různé přestupky. Výbor současně rozšířil i seznam důvodů pro tyto exekuce.

Vedle výše zmíněných se jedná o nepřihlášení dítěte k povinné školní docházce a zanedbávání péče o něj, jež spočívá v neomluveném zameškání více než sta hodin během jednoho školního roku. Zákonodárci se přitom odkazují na neexistující ustanovení školského zákona, neboť ten se o trestu za absenci při stanoveném počtu hodin vůbec nezmiňuje.

Další změnu představuje to, že částka, o kterou bude dávka z důvodu úhrady pokuty za některý z přestupků snížena, se nově stane příjmem obce. Bauer současně navrhuje, aby část podpory bylo možné odejmout nikoliv až po třech proviněních, ale hned napoprvé, bude-li mít obec pochybnosti o „způsobilosti pachatele k nápravě“.

Prohlubování sociálního vyloučení

Pravice tímto návrhem demonstruje, že ji osudy chudých vůbec nezajímají a dál pokračuje ve zcela falešném boji proti „nepřizpůsobivým“. Místo toho, aby se pokoušela lidem ve svízelných životních situacích pomoci, nabízí populistická pseudořešení, která problémy spojené se sociálním vyloučením leda zhorší.

Co totiž udělají ti, kteří o část dávek přijdou? Věří-li Bauer a jeho kolegové, že vezmou celou rodinu a půjdou odpovědně umrznout, případně umřít hlady na ulici, šeredně se plete. Mnohem spíše — nenajdou-li slušné zaměstnaní — se pokusí obstarat si peníze jinou cestou. Nikoliv nutně krádežemi, ale třeba prací na černo, čímž stát připraví o část rozpočtových příjmů.

Současně je třeba pochybovat o tom, že se z dětí, které přijdou o střechu nad hlavou, rázem stanou vzorní studenti, již nejenže nebudou zameškávat výuku, ale navíc se do školy vždy dostaví se vzorně vypracovanými domácími úkoly, krasopisně sepsanými ve světle pouličních lamp.

Absurdnost návrhu vynikne rovněž při pohledu na celkový objem vyplácených dávek v systému pomoci v hmotné nouzi. Ten totiž dlouhodobě strmě klesá — samozřejmě s výjimkou minulého roku, kdy lze drobný nárůst přičíst na vrub pandemii koronaviru —, což nenasvědčuje jeho masivnímu zneužívání.

Pravicoví politici to bezesporu všechno vědí. Argumenty, proč krácení dávek chudým z chudoby nepomůže, zazněly za poslední roky ve veřejném prostoru mnohokrát. Přeslechnout je mohl jedině naprostý ignorant. Znamená to, že se ze svých minulých chyb nepoučili. Škrtání se stalo nedílnou součástí jejich vnitřního ustrojení. Dostanou-li se po volbách znovu k moci, budou někteří lidé na vládnutí nekompetentního miliardáře možná nostalgicky vzpomínat.