Velká část předvolební kampaně se týká zadlužování republiky. Sociální politika navrhovaná levicovými stranami prý přivede stát ke krachu. Všichni prý na to doplatíme. Přitom ČR podle tabulky odvolávající se na CIA jako na zdroj patří k nejméně zadluženým zemím Evropské unie. Veřejný dluh u nás činil i po hazardérské politice superzadlužování za ministra financí Miroslava Kalouska za minulý rok 32 % hrubého domácího produktu a stále ještě prosperující sociální státy Německo nebo Francie mají tento dluh ve výši 77,2 a 79,7 % HDP. Řeči o státním bankrotu jsou typickým strašením a nenabízejí řešení.

Pravicová rétorika nám všem vylíčila archaický obraz dobrého hospodáře, který nezadlužuje sebe a své potomky. Jenže sotvakterý rodič by ohrozil zdraví, bezpečí nebo vzdělání svých dětí, pokud by měl možnost je zajistit. Rozhodování mezi čistými účty na jedné straně a zdravými, spokojenými lidmi na straně druhé může být nesnadné. Ale humanistická etika ukazuje jednoznačný směr. Analogie státu a rodiny, pokud bychom se jí chtěli držet v celé úvaze, je však zavádějící.