Deník Referendum Domov

Po programovém sjezdu ČSSD opět obchází českou žurnalistikou strašidlo komunismu. Dovolím si ho trochu zbavit jeho strašidelnosti, když zcela vážně prohlásím, že pokud ČSSD vyhraje volby, měla by s KSČM sestavit koaliční vládu, která by vydržela u moci celé funkční období. Myslím, že by to české politice velice prospělo. Mám pro to dva důvody:

1) Společná vláda s ČSSD by z KSČM sňala roušku nevinnosti: už případ kolem Jiřího Dolejše, který neodolal provokaci novinářů, ukázal, že i komunisté mají své mechanismy, jak prát peníze. KSČM by se tak etablovala jako strana korumpovatelná, a tudíž standardní. (Samozřejmě si nemyslím, že by lidé nevolili zkorumpované subjekty, tak naivní zase nejsem. To by se přece symbol korupce na ministerstvu obrany z konce 90. let nemohl stát příslibem pravicové očisty v nadcházejících volbách...) Bylo by pak ale jasně vidět, čí ekonomické zájmy čeští a moravští komunisté hájí. Vietnamských firem? Ruského Lukoilu? To, co je zatím vidět jen v náznacích, by bylo posléze očividné.

2) Program současné KSČM by se ukázal jako snůška populistických hesel. Přenechme KSČM Ministerstvo dopravy, přidejme jí k tomu i Ministerstvo práce a sociálních věcí a pozorujme, jak cena dálnic neklesá a jak komunisté připravují prodloužení věku odchodu do důchodu. KSČM by tím přestala fungovat jako protestní uskupení.

Pokud se moje hypotéza ukáže jako pravdivá, ztratí KSČM při dalších volbách drtivou většinu svých voličů. Pokud se vůbec ještě do parlamentu dostane, klesnou její preference na úroveň KDU-ČSL. Tomu odpovídají i zkušenosti ze západní Evropy: podobný postup totiž zvolili před lety francouzští socialisté. Poté, co umožnili Komunistické straně Francie účast ve vládě, klesla její podpora na polovinu a dnes je tato strana marginální silou. Podobný osud potkal i komunisty italské.

Strašáka návratu k minulému režimu se netřeba bát. Dějiny se sice opakují, ale jen jednou je to tragédie, podruhé už je to fraška. Aspoň tak to viděl Karl Marx. Současná geopolitická situace, především naše členství v NATO a v EU, prostě takřka blokuje jakékoli nebezpečí radikální změny společenského zřízení.

Námitku, že by taková vláda zdecimovala českou ekonomiku, není třeba brát smrtelně vážně. ČSSD je natolik propojená s evropskými socialisty, že na ni bude vyvíjen maximální tlak, abychom dodrželi pravidla pro přijetí eura, s nímž už zcela jistě počítá i ČEZ. To samo bude stačit k tomu, aby k žádné zásadní pohromě nedošlo.

Naopak společná vláda ČSSD a KSČM by asi vyvolala velké pnutí mezi levicovými intelektuály. Absurdnost takového vládnutí by v nich snad mohla vyvolat i aktivitu přesahující psaní sloupků do internetových periodik. Pravice by naopak byla třeba motivována k vytvoření skutečného programu...

Zkrátka, pro nás všechny by byla vláda ČSSD a KSČM hotovým požehnáním. Navíc by tahle vláda zabránila úplně nejhorší možné variantě – jednobarevné vládě ČSSD s tichou podporou KSČM. Takové řešení by totiž de facto učinilo z ČSSD rukojmí komunistů, kteří by i nadále nenesli žádnou odpovědnost.

Proto říkám: Nechte, prosím, Paroubka, ať si vládne s Filipem. Krátkodobě to sice vyvolá u řady lidí nevolnost, ale ta – jak známo – vede k pročištění útrob. Což je přesně to, co česká politika dnes nejvíce potřebuje.