Oč jde u dosavadního projektu státní maturity?

Jaromír Procházka

Hlavním problémem plánovaných státních maturit není stupeň jejich připravenosti, ale samo jejich pojetí, jehož důsledkem je nynější odpor vůči nim mezi učiteli.

Již před sedmi lety prohlásil tehdejší ředitel příprav na novou maturitu František Barták: „Organisace zkoušky bude velmi náročná." Mohlo by se říci, že to samo mělo být důvodem k revisi celého projektu. Nicméně loňský návrh „Vyhlášky stanovující podrobnosti o maturitní zkoušce“ na čtyřiceti stranách měl šestnáct částí, paragrafy, body za (1), za a), za 1, přílohy. Pravidla, jimiž se mají řídit všichni, kdo se  účastní předání zkušební dokumentace od „Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání“ (CERMAT) ke zkoušenému žáku, navozují dojem, že je dáno nahlédnout do vnitřního fungování mafie.

Ředitel školy pracuje „pod dohledem komisaře“ jmenovaného Cermatem /paragraf 11, bod (3)/. Daná vyhláška je jen jedna z vln valících se na školy. Typy chyb v diktátě mají svá písmena a čísla, zkoušející musí při opravování nahlížet do příslušného seznamu, aby je náležitě označil. Školení učitelů, školení školitelů. Tváří v tvář otázkám a námitkám posluchačů jim někdy selžou nervy a řeknou, co si o věci myslí. Nicméně vznikla silněji či slaběji honorovaná armáda podílníků na přípravě maturity, takže opravdu, jak říká Pavel Zelený, někteří pedagogové projekt podporují.

Patří však administrativní práce k poslání pedagogů? Musí administrativní činnost ve školství narůstat, musí zde být tolik administrativních zaměstnanců?

Běžně se soudí, že státní maturita zajistí vyrovnání úrovně škol. K tomu by se ovšem musila sledovat zvlášť úroveň gymnasií, středních odborných škol a odborných učilišť. Existence těchto typů škol má své oprávnění v jejich specifickém poslání, odtud také složení jejich žáků. Naordinovat jim jednotnou maturitu, a potom manévrovat s různou úrovní obtížnosti zkoušky, je pokrytecké. Avšak ani žádoucí vyrovnání uvnitř jednoho typu nemůže zajistit sama maturita, nýbrž systematický postup, při němž klíčová úloha by připadla fungující síti odborných inspektorů, kteří by ve svých okrscích mohli porovnávat práci svěřených jim učitelů. Platí, že o kvalitě vzdělání nemůže vypovídat jedna zkouška. Nenahradí víceleté sledování práce žáka — a učitele.

Přitom se nelze omezit jen na střední školy. Žáci do nich přicházejí ze základních a tam z mateřských škol. Na každém stupni záleží, jak léta, kdy se děti nacházely v tamní péči, byla využita. A jak bude využito středoškolské maturity na vysokých školách.

×
Diskuse
November 8, 2010 v 12.04
varovný hlas středoškolského profesora
Jeden z erudovaných hlasů dlouholetého středoškolského profesora, kterému nebylo nasloucháno, protože na státní maturity se utratilo tolik peněz, že se realizovat musí, ať se děje, co se děje a "myšlení vlastní hlavou" je pro byrokraty dnes právě tak nebezpečné jako bylo pro byrokraty normalizačního Československa.
IJ
November 8, 2010 v 20.19
Běhá mně mráz po zádech
z toho co jsem si přečetl. Kdože jsou autoři této "velkolepé reformy"? Zajímala by mne konkrétní jména. A na co se vlastně vydala ta miliarda, prý pro "reformu" tolik potřebná? Co k tomu řeknou třeba badatelé oborů humanitních, kteří všichni dohromady dozajista nedostali minimálně za posledních deset let tolik peněz? Nebo opět nikdo za nic nemůže?