To byly nervy. Moje přítelkyně se učila na bakalářské státní zkoušky. Studuje brněnskou sociologii a té látky není málo, dobré tisíce stran komplikované četby. Od prvního ročníku je však sociologií nadšena, ba místy uhranuta. To pronikání za slupky institucí, rozplétání přediva sociálního řádu, pronikání do vrstev kultury, které zakládají společnost. Dobrodružství se změnilo v martyrium příprav na státnice. Moc se však těšila do magisterského cyklu, kde začne naučenými teoriemi a koncepty vládnout a naučí se je přetavovat do konkrétních výsledků, které překonávají zacyklenost akademického provozu. Tak, že absolvent může působit i mimo akademickou sféru.

V Hospodářských novinách pak navíc vyšel článek Brno převálcovalo konkurenci: „Hodláte si letos podat přihlášku na sociologii? Pokud od školy očekáváte dobrou šanci na výjezd do zahraničí, slušnou jazykovou přípravu, mladý pedagogický sbor a kvalitní vědu, přihlaste se do Brna, respektive na zdejší Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity." To bylo doma radosti. Studovat takovou školu, kdo by nebyl nadšen. Přítelkyně se nejvíce těšila, že se naučí sociologickému řemeslu, bez něhož zůstává přehled o stoletém teoretickém zázemí oboru jaksi napůl nevyužitý. Tím řemeslem je výzkum, skrze který se teoretické poznatky aplikují.