Tvorbu pětatřicetiletého Sung Hwan Kima nelze jednoduše označit za video art. Patří totiž k umělcům, kteří ve svých instalacích vyprávějí sugestivní příběhy a kombinují svůj zájem o médium filmu s akčním uměním. Právě toto propojení odosobněného média televizní obrazovky a poetické performance dokáže vtisknout jeho instalacím specifický charakter napínavého děje.

Pomocí vlastního těla nebo environmentů, vytvořených v prostoru galerie, autor aktivně ovlivňuje prostředí, v němž diváci vnímají jeho videopříběhy. Sestava čtyř představovaných Kimových prací ukazuje mužský pohled na tři ženské postavy, jejichž hlas diváka provází celým výstavním prostorem.

Nejstarší promítané video s názvem Ona (Her) vzniklo rok po prvních autorových videofilmech v roce 2003. Žena, a zde je to Američanka, v něm mluví přímo k divákům, respektive k samotnému umělci. „Chtěla by k němu proniknout svým pohledem, neseným touhou po naplněné lásce…,“ říká sám autor.

Video, které vytvořil o rok později, se vrací do minulosti a jmenuje se Plochý bílý hrubý řez (Flat White Rough Cut). Středem zájmu je zde půvabné tělo téže cizinky, opředené fiktivními vizemi své intimity. Prostor před obrazovkou navozuje atmosféru dětského pokojíčku a vyvolává v divákovi pocit nepřístojnosti, jako by se nezáměrně dostal do romantického příběhu a stal se v něm nevítaným hostem.

Ve videu nazvaném Letní dny v Keijo — napsáno v roce 1937 (Summer Days in Keijo — written in 1937) z roku 2007 vypráví umělec nikoli svou vlastní, avšak dokonale přisvojenou vzpomínku na jihokorejské hlavní město Soul. Hlavní hrdinkou jeho příběhu je tentokráte žena pocházející z Holandska, jejíž hlas čte prózu švédského etnografa Stena Bergmana. Celý děj filmu je opatřen korejskými titulky, které mu dodávají autenticitu a simulují realitu filmových záběrů.

Poslední video pojmenované Z vyšších vládních kruhů (From the Commanding Heights) se týká slavné korejské herečky ze sedmdesátých let. Sung Hwan Kim vypráví její příběh, který slyšel jako dítě od své matky. Podle této — s největší pravděpodobností falešné — fámy nebo pomluvy měla herečka kdysi poměr s korejským prezidentem. Tradovanou historku umělec dotváří, respektive rekonstruuje, pomocí vlastní imaginace a vizí z dětství.

Vytváří tak svoji vlastní fámu o fámě. V této instalaci se nejzřetelněji projevuje dominantní složka Sung Hwan Kimova tvůrčího procesu — zájem o světlo, jehož jediným zdrojem v místnosti je právě video. Autorovy záhadné kresby na černém papíře, které jsou pověšené na stěně místnosti, jsou proto po většinu času „neviditelné“ a zjevují se pouze v některých momentech.

Sung Hwan Kim, jehož loni uvedla Wilkinson Gallery jako svého svěřence na prestižní Armory Show v New Yorku, říká, že smyslem jeho videoinstalací je hledání toho, co tvoří pevné body v našem často čistě virtuálním světě. V Kimově případě je to archetyp ženy.

Sung Hwan Kim: Nehybné okno ze dvou a více míst

(A still window from two or more places)

Kurátor: Tomáš Pospiszyl

Galerie Tranzitdisplay, Ditrichova 9, Praha 2

Otevírací doba: út — ne 12:00 — 18:00

Výstava potrvá do 9. 5. 2010.